Klam
Klam, vz Mz. v List. filol. VIII. 167., Mkl. Etym. 117. K. optický. Vz KP. IL 158., 162. K. vln. Posp. Ani jeden se ne- našel, kterýžby pána se zastal a těm křiv- dárům klam v ústa vecpal. BR. II. 286. b., 467. K. je krátký, dlouhý žal. Us. K. mívá krátké nohy. Us. Podvod a k. zradí se sám. Us. Bž., Lpř. Klam mluví ústa jeho. Tkadl. — K. = žert. Z klamu něco činiti. Zk. 350. K. bláznový; Nemúdré klamy protiv vieře neb protiv dobrým obyčejům; Ani řiekají jako z klamu, ale ... . Št. Kn. š. 111., 112., 149.