Kořen
Kořen. Na Zlinsku: kořeň. Brt. Kořen, u. Chč. P. 22. a. — K. rostlin. Cf. Slb. XLII., IX., list. 428., S. N., Rk. Sl., Kram,. Slov., Mkl. Etym. 130. K. aronový francouzský, vz Rstp. 1659., citvarový dlouhý, 1490., ci- tvarový kulatý, 1490., galangový, 1491., chinový, 1567., jalapový, 1096., kolombový, 48., kolumbový, 48., šupinový, 1160.., turbi- tový. 1095. K. fialkový, vz Mllr. 56., Schd. II. 271., nadzemní, podzemní, větrný. 170. K. hutný, niťový, pouzdratý, dutý, homo- litý, vřetenitý, Sl. les., vinný, Sal. 240., ve- dlejší či přídatný. K. příčepivý, Rosc. 3., ssavý, 4., vláknitý, 4., vřetonovitý. 4. K. kostový, radix costi arabici. Rstp. 1493. K. adventní, Rosc. 3., dřevnatý, 4., dužnatý, 4., hlavní, 3., hlízovitý, 4., 6., koulovitý, kůlový, kuželovitý. 3., 4 K. pýrový. Rstp. 1759. Krk, rez, výběh, tvoření, spála k-ne; soustava, rozdělení, rozkládání k-nů. Šp. K-ny odkryti. Šp. Strom má mnoho kořen. Bž. 83. Obilí prodať na k-ni (na stojato). Mor. Brt. D. 223. Do silných k-nů hnáti; Proti tomu není kořínků (léků). Dch. Ne- mocnému kořínků navařit Us. Když má které ovoce býti, najprv musí pojíti z k-ne. Št. Kn. š. 7. Živ-li kořeu (manžel), vzroste v domě haluzí. Msn. Or. 38. Z nedospělého kořene nemóž dospělé dřevo býti. Št. Kn. š. 31. Sv. Vít kořen štíp, sv. Petr ten ho trhl, sv. Prokop ten ho dokop, sv. Markyta vede žence do žita. Moravan 1875. Pověry o bludném kořenu vz v Mus. 1854. 546. Kořen sladký, vz Rstp. 370.; sviňský, 1140. (Mllr. 39., 96.); bílý, chenopodium, vz Vše- dobr, Val. Vck.; Aronův, arum dracunculus. Dlj. 69., Mllr. 17. K. andělský, Mllr. 13., babí, 15, 74., černý, 103., hadí, 16., 81., hadimordový, 96., hojící, 16., hřebíčkový, 50., jelení, 19., kamzíkový, 17., 4L, karafia- tový, 50., krevníkový, 106., kozlíkový, 110., krtičníkový, 96., nátkový, 72., pižmový, 103., prostřelený, 50., přímětný, 97., pupen- cový, 20., řebíckový, 50., šupinovatý, 59.. sv. ducha, 53, 13., svatojanský, 18., třev- davý, 4L, závratový, 17., 41., zlatohláv- kový. 18. Vz také tato jednotlivá slova. — K. nosu. Vz S. N. V. 881. — K. čelistí, Kk. Br. 17., hory, KB. 2. vd. 3., BO., če- pele (jímž do jilce jest zasazen). NA. III. 63. — K. = základ atd. V něčem k-ny své mít. Us. Dch. Přijíti něčemu na kořínek Šml. Zůstal tam po ní kořínek (nová paní tak si vede jako předešlá). Us. Vk. Ty si to pověděly od k-ne (důkladně). Us. Dbv. Má dobrý k. (když se nemoc zlomí). Tkč. Viera jest základ a kořen všeho dobrého. Št. Kn. š. 7. — Něčemu od kořene rozuměti. Vš. 354. Potřese sě země z kořen. Výb. II. 11. Cf. kořen. Pass. 468., AlxB. 81. Do kořen. AlxB. 83. — K. v mathem. Vz Od- mocnina. K. kostkový n. krychlový (ku- bický). Sim. 142. Výraz: ?m a = b se čte: mtý kořen z a jest b nebo : kořen mtého stupně z a činí b; Exponent kořene či do- byvatel. Šim. 128. — K. slova. K. slova jest onen kmen slova, při kterém se již dále nevidí, z čeho by sám byl povstal. Gb. Uv. 8. K. = ona čásť slova, která v též, buď naskrze nezměněné, buď poněkud pře- jinačené spůsobě v menším nebo větším počtu příbuzných slov, co jádro jejich, na němž Hlavně ponětí lpí, se vyskýtá. Šf. III. 446. Stálá a základní částka slova jmenuje se k. Šf. III. 458. O tvoření slov zdvojením kořene: toto, dadám, dudy, gagati, bobula, boboněk, bobák, bláboliti, čačaný, checho- tati, chochol, koukol, lelek, prapor atd. Vz ib. 446. a násl, Mus. 1846. O šíření časo- slovných k-nů a kmenů vsouváním a při- rážením souhlásek vz Šf. III. 449., Mus. 1846. K-ny 1. náměstkové čili místojmenní: m- v mi, my, v- ve vy, t v ten, ta, to, n- v on, ona, ono atd.; 2. časoslovní: du-ji, pi-ji, my-ji, vě-ji atd.; k-nů náměstkových málo. Vz Šf. III. 481. O k-nech slov vz také v Pdg. 1885. 370. (Vor.). — K. (Kržín), něm. Kurschin, ves u Bezdružic. Sdl. Hr. II. 109., Rk. Sl.