1. Zásada
1. Zásada, y, f. (zastr. zásad, u, m.) = za- sazení i co zasazeno, das Hin-, An-, Nieder- setzen, Anlegen. — Z. = osada, der Pflanz- ort, die Kolonie. — Z. = záloha (zastr.), der Hinterhalt. Ms. 14. stl. (Mus.). — Tkad. — Z. = základ něčeho, der Grund, Grund- satz, die Grundlage, das Grundwesen. Z. (v lučbě, basis) jest pevná látka povstalá sloučením se kyslíku s prvky kovovými, die Basis. Bř., Mj. 26. Vz S. N., KP. IV. 45. Z. těkavá, flüchtige, sdružená, gepaarte, or- ganická nebo ústrojná, organische Basis. Nz Alkalické z-dy. Šp. Z. tuková, die Fett- base. Prm. V. 2. Z-dy ammoniové, amidové, imidové, nitrylové, ústrojné. Vz Šfk. 15., 610., 613. — Zásady rostlinné, bases vege- tabiles, die Pflanzenbasen. Vz Rst. 26., 521. Z. v nerostopise, vz Bř. N. 86. — Z. = věta, která žádného důkazu nepotřebuje vy- slovujíc pravdu samu sobě platnou, jež ze žádné jiné jako následek nevyplývá, princi- pium, axioma, die Grundwahrheit, der Grund- satz, das Grundprincip. S. N., Nz., Šf. Z. svrchovaná, der oberste Grundsatz. Nz., Hš. Z. samozřejmá, položení samozřejmé, axioma. Nz. Zásady v logice = věty (soudy) patrné. DJ. 88. Tré zásad logických (principia lo- gica) : 1. z. jednostejnosti a souhlasu (p. identitatis et convenientiae), 2. z. protikladu (p. contradictionis), 3. z. o vyloučeném tře- tím (p. exclusi tertii). Z. dostatečného dů- vodu (p. rationis sufficientis). DJ. 34. Z-dy zednářské, Freimaurergrundsätze. Dch. První neb přední z., das Princip. J. tr. Z. o sub- sistenci a inhaerenci či o podstatnosti a pří- vlastnosti; z. příčinnosti. Dd.P. 73. Z. stejno- pisná, princip isografický. Stč. Z. 407. Z. hospodárnosti, trvalosti díla. Kaizl 6., 123. Tato nejvyšší z. všeliké spravedlnosti ne- zvratný průchod měla ve státním životě na Moravě. Ddk. IV. 242. Tato z. platí; zá- sadou se spravovati. Mus. 1880. 505. Věc tu co věčnou a mimočasovou z-du považuje, Z. ta tisíckráte od mučeníkův osvědčena byla; Epikur principem a z-dou filosofie svojí položil rozkoš; A nyní ze z-dy po- všechně uznané dovodí. Sš. II. 33., Sk. 62., 204., J. 165. Z. pověkých oprav a pokroků. Pal. Rdh. I. 194. Jest národu něco milej- šího než řeč otců jeho? V ní jest jeho ve- škeré bohatství myšlének, ústních podání dějepisu, náboženství a zásad pro živobytí, v ní jest jeho srdce a duše. (Herder.) Kmp. Č. 152. Ve smyslu mravním = ředidlo, jaké kdo přijal pro své jednání, princip. V z S. N. a Pravidlo. Ty nesmíš se svými vysoko- letými zásadami hned táhnouti do pole. Nitra VI. 245. Seznámili se konečně s ital- skými právníky a se zásadami od nich há- jenými. Ddk. III. 238. Udri (udeři) v skalu lebo v hrudu, ižiadne zvuky nezahudú; kde je hlucho ako v stene, darmo čakáš po ozvene! Tak je s ľudom, brat môj mladý, bez známosti, bez zásady; tam zazpievaj, jak chceš, jemne, len zvuky ťa zajdú temné. Hruď osvetou v zvuk sa mení, národ múdry dá ozveny. Čjk. 21. Moja zásada, verte mi: dajte, čo patrí, každému. Čjk. 78. Aby tím spíše se židovatelé z-dám jeho poddali. Sš. II. 26.