1. Kosť
1. Kosť, i, f., kůstka, kůstečka, ků- stička, kostka, kostečka, kostička, y f. Sr. lat. os., řec. oötovv, skr. asthi. Schl., Fk. 18. Das Bein, der Knochen. Kosti jsou nejtěžší a nejtvrdší částky těla obrat- lovců. Vz více v S. N. Soujem všech kostí, dle určitého pořádku spojených, sluje kostra. Kostra skládá se z kostí lebních, trupových a okončinných. Pt. Kosti těla lidského: A) Hlava, a) lebka či kosti lbové (lební): kosť čelní, 2 kosti temenní, k. týlní, 2 kosti skrá- ňové, k. klínová, k. sítová = 8 kostí; b) obličej či tvář či kosti lícní (14 kostí): če- lisť dolní n. saně, sáňky, 2 čelisti horní, 2 kosti lícní, 2 podnební, 2 slzní, 2 nosové, 1 radličná, 2 skořápky nosové. — B) Trup (60 kostí): a) páteř: 1. 7 obratlů šíjových, 2. 12 obratlů hřbetových, 3. 5 obratlů be- derních, 4. 5 obratlů křížových, 5. 4 obratle kostrčné n. konečné; b) žebra: 1. 7 žeber dokonalých, 2. 5 žeber nedokonalých; c) kosť hrudní: l. rukověť, 2. tělo, 3. mečík. — C) Končiny: a) horní, paže; každá má 32 kosti: 1 klíč, 1 lopatku, 1 rámě, kosť pra- menovou, kosť loketní, 8 kostí zápěstních, 5 kostí pěstních n. dlaňových, 14 kostí prst- ních; b) dolní, noha. Každá noha má 31 kosť: 1 kyčli, 1 kosť kýtní n. stehenní, 1 kosť lýtkovou, 1 kosť holenní, jablko, 7 kostí za- nártních, 5 kostí nártních, 14 kostí prstních. Celkem má člověk 249 kostí v sobě. Kosti jsou potaženy pevnou blanou: okosticí. Pž. Vz Kostra, Žebro. — Paže skládají se ze 2 lo- patek, od těchto jde po každé straně prsou klíční kosť (klíč) k prsní kosti. U nohy je k. stehenná (kýtní), jež hořejším kloubem s pánvici visí; pak holeň s kostí holenní a lýtkovou; na koleně je holeň se stehnem spojena čečkou (čečelem); konečně chodidlo čili noha. Pt. — K. rybí, vidličná, ruční, týlová, boková, jařmová (Jochk. ), klínovitá, kolková (ve lbi), přednártná (Mittelhand- knochen), nosová, pažní, ramenná, radličná, mezičelistná, stydká, sedací (Sitzb. ), hlez- nová (Springb. ), kostřečná (Streissb. ), kry- chelná (Würfelb. ), kyčelná, pánvičná (pánvice), Nz., boční, člunovitá, loďkovitá, hákovitá, jehlančitá, bodcovitá, zle svalená, zle léčená, Šp., prsní n. hrudní, řitní (zadeční, hák, kostřec), ústní (v ústech), žežulková, hná- tová (holenní, hnát, na Slov. píšťala), navná (navní, vnavná, nátní, nadní, laská, vlaská, D. ), tvrdá, měkká, křehká, rovná, křivá, hrbo- vatá, Jg., pálená, bílá, mletá, sepiová. Kh. K. jsou dlouhé (v nich čís), ploché, krátké; spojení kostí: klouby, švy. Š. a Ž. Pojed kostí (kostijed, kostižer, rak). Šp. Škrabadlo, pilník, kleště, nůžky na kosti. Vz Nástroje k pitvě. Cn. Zánět v kosti. Ja. Kosti polá- mati, Jg., napraviti, srovnati. Lk. Kosti svatých (ostatky). Us. Jen mne kosť a kůže (jest); jsem jen kosť a kůže. Us. Nejsou mne než kosti a kůže. Br., Ler. Holá kosť a kůže. D. Jedno kosti a kůže (churavý). V. Kosti obírati, hlodati. Pes pod stolem kosti hlodá. Jg. Psovi k. hoditi. Us. Tvrdý co kosť. Us. Lotr od kosti. Č. Nemůže-li pes kosti hrýzti, bude ji lízati (o necudných starcích). Srnec. Všecko snědl i s kostmi. L. Ne vždycky dobrý pes dobrou kosť dostává. Jg. Hodil psu kosť (dal nepatrnou almužnu). Č. Ne- házej kostí pod stůl, ať se psi nevadí. Us. Dva psi o jednu k. se hryzou. Ros. Dáti někomu k., aby hryzl (od jeho úmyslu ho odvésti). Na Slov. Hovím mu co svěcené kosti. Vz Důtklivý. Vždycky aby chválil a šetřil co svaté kosti. Č. Mezi psy k. hoditi, vrci. Č. Má kosti v břiše, nemůže se ohnouti (vz Lenoch). Jedva k. oblíznul, a už ten tam (tulák). Č. Tvrdáť jest to k. na jeho zuby. Vz Nesnáze. Č. Pozdě přicházející kosti jídají (Sero vinientibus ossa). Č. Někomu kostí v hrdle býti (silně naň dorážeti). Jg. Jak náleží komu kosti (hřbet) narovnati (= bíti ho). Vz Trest. Č. Okolo k-i ne mnoho masa. Vz Chudý. Lb. Při tučné k-i psi se rádi vadí; Kancovy kly nejsou slonová kosť; Maso pánům, kosti sluhám; Kde dva hovoří, tu třetí (jiný) kosť v hrdle (nepříjemný). Pk. — Kosti = tělo, die Knochen, der Leib. Složiti někde kosti (umříti). Kdo ví, kde své kosti složím. Us. Ještě budem tvými kostmi hrušky srážeti (dříve umřeš). Vz stran přísloví smrť. Č. — Staré kosti = staří lidé. Ten nedožive staré kosti. Vz Staroba. Č. Pochoval tu starou kosť. Lb. — Boží kosti, dušičky, žemle, na dušičky pečené, die Ort- semmel. D. — K. = kostka. Na Slov. — K. hladicí (slonová atd. ), das Falzbein. Us.