Kosť
Kosť, cf. Mkl. Etym. 133. O skloňování vz Skloňování (tabulka), Bž. 99., Pdg. 1886. 170. (Kvř.). K. bubínková, os tympanicum, člunkovitá, os scaphoideum, hlavatá, os ca- pitatum, hrachová, os pisiforme, klínovitá, os cuneiforme, kostkovitá, os cuboideum, křížová, os sacrum, měsícovitá, os lunatum, mnohohranná, os multangulum, patní, pa- trová, os palatinum, slzní, os lacrymale, trojhranná, os triquetrum, vřetenní, radius, zaprstní, os metacarpi. Exc. Vz názvy jed- notlivých kostí také v: Schd. II. 320., 325. až 327., v Šv., Nz. lk. Cí. Kram. Slov., Slov. zdrav., Čs. lk. II. 2., I. 49., IV. 155., V. 402., Rk. Sl. K. vakové (u ssavců vač- natých). Ves. IV. 182. Hlíza, úbyť, nabě- hlina, zlomenina, lomivosť, drobivosť, zánět, změkčení, vynětí, trhlina, rozštěpina, úlo- mek, chrustavka, těliska, nemoc, rakovina kosti; hnisání v kosti. Vz Nz. lk. Kosti zuhliti. Šp. Hlavička (kosti ramenní, caput humeri, kosti stehenní, c. femoris); hrbol kosti, tuberositas (loketní, t. ulnae, kostko- vité, t. ossis cuboidei, holenní, t. tibiae, kyčelní, t. ossis ilei); hrdlo kosti ramenní, collum humeri; hřeben kosti, crista (ky- čelní, c. ossis ilei, vřetenní, c. radii, lý- tkové, c. fibulae, holenní, c. tibae); kloub kosti hrachové, articulatio ossis pisiformis; kůtek kosti holenní, condylus tibiae; ruko- jeť kosti hrudní, manubrium sterni; rýha kosti kostkové, sulcus ossis cuboidei; tělo kosti hrudní, corpus sterni; trn, spina (kosti kyčelní, s. ossis ilei, kosti sedací, s. ossis pubis); výčnělek korunovitý kosti loketní, Processus coronoideus ulnae; výkrojek kosti sedací, incisura ischiadica. Exc. Na kosti maso nejlepší. Us. Kšť. Dva psi jedné kosti hrýzti nemohou (nemohou míti dva jedno děvče). Však on také není bez kosti, er ist auch nicht von Pappe. Dch. Pas sa kra- vičko, pas sa, naber na sebe masa, nebudeš-li sa pásti, nabereš enom kosti; Jankovi dáme masiska, chlupáčovi kus kostiska. Sš. P. 529, 708. Jich sv. těla sedrachu až do kosti. Výb. II. 9. Smúcěny súť všěcky kosti mé Ž. wit. To láme kosti a bourá lebky (zlá zpráva a p ) Janda. Vtedy je dosci, keď mu lámu kosci (když bijí). Slov. Rr. MBš. Když se kdo vypostí, v ničem není kostí (vše sní). Prov. Šd. Má hosti bez kostí (blechy, vši). Us. Bdl. — Kosti = tělo. Země juž ztRávila její kosti. BRodz. Naše sv. kosti. Výb. II. 16. — K. = kostka. A toť kosti nové jmáte. Výb. II. 31. — Kosti = kostivo, das Knochenmaterial. Šp. — K. slonová rostlinná = jádro ovoce ko- stRboulu. Rstp. 1651., Mllr. 42. K. z moř- ského pavouka, ossa sepia, Fischschuppen. Mllr. 75. — K. = ves a zámek u Sobotky. Tk. II. 539, III. 650., IV. 379., V. 216., VI. 350., VII. 414., Tk. Žk. 222., Blk. Kfsk. 764., 789., Let. 85., 200., Sdl. Hr. I. 125., II. 277., V. 259., Rk. Sl.