Zapáchati
Zapáchati; zapáchnouti, chnul a chl, utí; zapáchávati = zápach ze sebe vydávati zvl. nepříjemný, einen Geruch von sich ge- ben, Geruch verbreiten, bes. unangenehm riechen, stinken. — abs. Drůbež, pokoj (je li dlouho zavřen), hrnec, nádoba zapáchá. Ůs. — jak. Z. líbě, vděčně, mile; obyčejně: nelibě, nepěkně z. (smrděti). Us. Sirovodík zapáchá po shnilých vejcích. Mj. 37. Čpa- vek ostře zapáchá. Us. Pdl. Kostík zapáchá slabě po česneku. Kk. Kysele z. Dk. P. 17. Lomidreva ešte zďaleka zapáchnul. Dbš. Sl. pov. I. 105. — komu. Mysl nábožností mu zapáchá. Kom. L. 56. — komu odkud. Nelibé jí zapáchá z úst. Sych. — čím: stuchlinou, D., psinou, kozlem, Sych., po- věrou, Jel., modlářstvím; hry lakomstvím zapáchají. Br. Marnostem oddaný světem zapáchá. Kom. Čím hrnec navře, tím za- páchá, až se rozrazí. Prov. Z. sudem, šev- covinou atd. Us. Z-chá to zde zdechlinou. Us. Dch. — po něčem, šp. m.: něčím. — za něčím, šp. m.: čím, Jv., ale zdá se nám, že vazby z. za něčím nikdo neužívá. — kde. Všudy zapáchá i při starších ne- vážnosť. Br. Otvorily jej dvere a vôňa fija- liek zapáchla po celom dome. Dbš. Sl. pov. II. 43. Z-lo to celým domem.