Kužel. BžKužel. Bž. 78., Mkl. Etym. 127. Osa, strana, výška k-le; k. kolmý či přímý, kosý či šikmý, rovnostranný, Jd. Georn. II. 41., 42., řídící, der Leitkegel, Jrl. 421., lávový, popelový, struskový, tufový, zorný, NA. V. 80., 538., kruhový, sečný, tečný, Stč. Zem. 437., 438.; k. u závěs (na oknech a dve- ří.h, vz Závesník). O k. vz v Prm. III. č. 16. Ťal ho do kužele přílby. Šbk. — K. u přeslice. S kužele přísti. Bž. Příbuzný po k-li —- po přeslici. Kká. Td. 170. — K. slove při telení ten zlý případ, když průchod způsobem kužele tak sevřen jest, že tele projíti nemůže. Us. Hk. — K. —= přístroj tělocvičný. Těl. — K. srdeční, conus cordis, tepenný, c. arteriosus. — K., os. jm. K. Jan. Tov. 130., Výb. II. 809. — K., sam. u Lomnice v Budějov.; mlýn u Votic.