Kužel. BžKužel. Bž
. 78., Mkl
. Etym. 127. Osa, strana, výška k-le; k. kolmý či přímý, kosý či šikmý, rovnostranný, Jd. Georn. II. 41., 42., řídící, der Leitkegel, Jrl. 421., lávový
, popelový, struskový, tufový, zorný, NA. V. 80., 538
., kruhový
, sečný, tečný, Stč
. Zem. 437
., 438
.; k. u závěs (na oknech a dve- ří.h, vz Závesník). O k. vz v Prm. III. č
. 16. Ťal ho do kužele přílby. Šbk. —
K.
u přeslice. S kužele přísti. Bž. Příbuzný po k-li —- po přeslici
. Kká
. Td. 170. —
K. slove při telení ten zlý případ, když průchod způsobem kužele tak sevřen jest, že tele projíti nemůže. Us. Hk. —
K. —=
přístroj tělocvičný. Těl. —
K. srdeční, conus cordis, tepenný, c
. arteriosus. —
K., os. jm
. K. Jan. Tov. 130
., Výb. II. 809. —
K.
, sam
. u Lomnice v Budějov.; mlýn u Votic.