Kára
Kára, y, f. = pokárání, trest, Strafe, Züchtigung. To se mu bez káry nepromine. D. Vzal ho na káry. Káry hodný. Jg. Komu kára tomu i vina. Č. K. to nemalá čekati káry (neštěstí předvídati a nemoci se mu uhnouti, jest již samo neštěstí). Vz Strach. Lb. — Vz také Latina, Domluva (stran po- řekadel). — K. = kázeň, Zucht, Disciplin. V káře míti někoho. Jg. — K. = dvoukolový vozík, (V. ), na jehož nápravě leží korba buď hybná n. nehybná. Karren. S. N. K., kolec, dvoukolí, kolečko, kolečník, radvanec. Kůň do káry. Šp. Byť král takových listů s káru poslal a zlatem by psány byly. Bart. Kr. 4. 37. K. hnojná, na střelivo. Káru zvrátiti. Us. Na káry komu dáti, nakládati (kárati ho). Ros., Č. Už jsou káry naloženy (je syt). C. Drž pane Bože káry, ať se vůz nezvrátí (- podporuj mou slabou naději. Vz Nebezpe- čenství). Jg., Č., Lb. Převrátil káru, spraví vůz. Vz Řeč. Lb.