Řeč = mluva. Řeč matčina nejlíbeznější. Hkš. Mezi řečí prohodil. Nz. O tom práve ide reč. Slov. Ht. Sl. ml. 175. Kde sú lidé, tam je ř., kde sú ženské, ešte věč. Val. Vck. Ř. skonati Št. Kn. š. 150. Pak mezi jinou řečí odpoviedá řka. Ib. 67. Ř. o ně- čem pozdvihnouti. Ib. 45. Mluví, aby ř. ne- stála. Šml. A mnoho o tom bylo řeči. Chči 608. Do řeči se dáti. Har. Nestojí to ani za ř. Hnšk. V řeči se másti, zajíkati; V řeč. někoho lapati; Houby po řeči; Co je po té řeči!; Vede stále svou ř. (nepřipustí k slovu); To je bez řeči (bez hádky) ta- kové; Nač tolik řečí? Us. Tkč. Ač mi ne- mohú, co já míním, srozuměti pro hrubosť mé řeči, wegen der Unangemessenheit mei- nes Ausdruckes. Št. — Ř. = způsob mlu- vení a) co do mohutnosti mluvení. Obtížné článkování řeči, dysarthria, obtížnosť řeči (hrtánová, dyslalia laryngea, jazyková, d. lingualis, nosová, d. nasalis, patrová, d. pa- latina, pysková, d. labialis, zubní, d. den- talis). Ktt. exc. Ř. se mu sama líhne. Hkš. — a) Co do obsahu. Já o tom žádné řeči
nemám (o to spor nevedu). Bart. 134. R.
allegorická, drsná, jadrná, stručná, úsečná.
Šmb. Ř. o něčem prostrannější postaviti.
Pal. Rdh. III. 245. Sv. učenníci pro roz-
ličné bludy rozumnější řečí popsali sú vieru.
Št. Kn. š. 13. Avšak chci řeči o tom po-
držeti, Mittheilungen zurückhalten. Št. Zlé
hodiny jináč bijú, jináč ukazujú a zlí ludě
skutky svoje s řečú nespojujú. Slov. Tč.
Kaká (dívka) vnitř jest, poznáš z jejé řeči.
Hus I. 203. Sladkou řeč za sladkou dáti,
zlá ř. vždyckyť se zlým odplatí. Ezp. 1790.
Seče ř. jako meč. Lpř. Ř. marná a prázdná
bývá svědkem marného a prázdného my-
šleni, nebo z hojnosti zajisté srdce ústa
mluví. Us. Hkš. Pěknou řečí snadno dobrý
sveden bývá. Sb. uč. To je piero, kura,
chvost (o řeči bez smyslu). Slov. Zátur. — Ř. = to, co se mluví. Ž. wit. 118. 42. Jedna ř. jest půl řeči (slyš v súdě i druhou stranu). Wtr. exc. R. uctivá bez prospěchu nebývá. Us. Hkš. Přikrašluj svoji ř, jak chceš, její hanbu ukrýti přece s to nejsi. Exc. Věc za věc, ř. za ř. Č. M. 49. — Ř. co do koli- kosti. Súdce těžce hřešie dadúce řeči honiti řečníkóm. Hus I. 381. Sype řeči ako z ru- káva. Slov. Zátur. Často ten nejméně škodí, jenž rád mnoho řečí plodí. Ezp. 1308. Dá- vej, kde pomoc tvá léčí a nedej se zavésti řečí. Us. Hkš. Má více řeči než mlynář vody. Us. Hkš. Mají hojnosť řeči jako vody. Bl. Řečí nenaplníš povětří. Pk. — Ř. co do pravdivosti. Ř. se váží a nepočítá. Šd. Což ti podlé naší řeči učinili, na tom by- chom oba dosti měli. Půh. I. 341. Umějú pěknú ř. dávati a přátelská slova a pod tím ne vaše, ale své obmýšlejí. Výb. II. 1266 Jindřich toliko jest řeč (jalovou) mluvil a ničímž nedovodil. Arch VII. 503. Ale ti málo Boha milují, ktož jej jen řečí milují Št. Kn. š. 35. Ř. otáčeti a kroutiti. Dch. Jeden na druhém láká lecjakýchs podmlu- vení jinak řeč popadna (den Ausdruck drehen, auffassen). Št. Kto toho nechová, bez řeči (= zajisté) zahyne věčně. Št. Kn. š. 14. 20. Proti Bohu křivú řeč mluvil. Pass. — Ř. = co do obsahu slov jakožto znamení mysli; co do citu a hnutí mysli. Ř.břidká. nekázaná, peská, šeredná, zlá. Št. Kn. š. 6., 111. Zlú řeč vypustiti; U pateři krátkú řečí prosíme všeho toho, co . . .; Neb u vieře malú dosti řečí mnoho dobrého rozumu jest shromáždieno. Št. Kn. š. 13. Ř. člověka, zpěv ptáka prozrazuje a jeho srdce jisté ukazuje. Hkš. exc. — Ř. = pověsť. Šla ř., že .. . Břez. 186. Ř,. běží o nich. Šf. Strž. II 23. On mne dává v ř. Wtr. exc. Už nás ludi vzali v ř. Koll. Lidé by dělali o nás řeči. Brt. N. p. I. 212. Krále ř. dojide taká; Alexandr když ty řeči vzvědě. Alx. Vzelží kakés řeči. Št. Kn. š. 9. — Ř. = rozprávka. Jíti k někomu na kousek řeči (na besedu, na hejtu, na pobyt, na hrátky, na táčky). Také v Bolesl. Měli sme vás v řeči (mluvili jsme o vás). Brt, D 260. Besední ř.; Ř. s dětmi. Št. Múku tam sypali, ale neviem, které řeči byli. NB. Tč. 289. Kaj je izba, tam je pec, kaj sú lidé, tam je řeč. Mor. Brt. Praví mezi jinou řečí; V srdci schoval sem tvé řeči; O nichž ř. máme. Št. Kn. š. 4., 120 — Ř. = pomluva. Má z toho leda trochu řeči Brr. D. 260.— Ř., Anrede. Cf. Jg. H. 1 738. Ř. nedělní, sváteční, příleži- tostní. Mus. 1880. 468. — Ř. = mluvení, jednání před soudem. Kak z které řeči se spravovati; Póhonná, slubní ř. Kn. rožm. 133. — Ř. = jazyk. Jest národu něco mi- lejšího nežli ř. otců jeho? V ní jest jeho veškeré bohactví myšlének, ústních podání dějepisu, náboženství, zásad pro život, v ní jest jeho srdce a duše. (Herder). Kmp Ná- roda ř. — jeho duša, jeho života svätyňa, ňou žije, ňou dýcha, kvitne, v nej mu zora blaha svitne, bez nej klesá, mre, sa míňa. Č. Čt. I. 154. Hlučných bubnů hrozná ř. Kká. Čím více řečí umíš, tím spíše projdeš světem. Kolik řečí umíš, za tolik lidí platíš. Us. Jaký lid, taká ř. Pk. Aký člověk, taká reč. Slov. Šd. Čo reč, to človek: kdo tu do blata hádže . . . Hdž Ds. 90. Rečou sa ľud učí, šľachtí, vzdelávajú jeho mravy; jazyk jeho je klúč zlatý, ktorým sa mu zámok svätý otvára osvety, slávy; preto ho brúsi, vzdeláva a v ňom mu náuky po- dáva každý národomil pravý. Č. Čt. I. 154. Znají po řeči lidé, z kterého jest kto krá- lovství neb země Št. Kn. š. 111. Pokud řeči, potud člověka Bž. exc. Dětská ř. Vz Brt. Dt. 17. nn. Dějiny řeči, vz Bačk. Písm. I. 24.—28., 332.—334., Jg. H. 1., Šb. Dj. ř. — Ř. přímá i nepřímá. Cf. Vm. 42., Vor. St. 211. nn., Gb. Ml. II. 49.