Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    dalaman transfers dalaman transfer to icmeler transfers dalaman airport fethiye transfers
    Dokument Obrázek
    Svazek:3   Strana:0440


    Slovo, slůvko, slovko, slovíčko, slo- víčko, slovečko, slovénko
    Slovo, slůvko, slovko, slovíčko, slo- víčko, slovečko, slovénko, a, n.; v pl. dříve také: slovesa. Rkk. 30. Strany sklo- ňování tohoto slova jakožto vzorce vz Sklo- ňování, Bž. 103. Ňa mor. Zlínsku sklá- nějí: pl. dat. -om, lok. -och, instr. -ama; v instr. -y jen v některých rčeních: pod okny, za humny, před lety. Brt. — S. od slu (slu-ji, slouti; vz u v ov). Cf. Mkl. B. 320., 321. Se stránky hláskové je s. řadou hlásek a slabik s jistým přízvukem a s jistou kvantitou; slovo dítětem na př. je s této stránky řadou hlásek ď-í-ť-e-t-e-m, vyslo- vených ve slabikách dí-tě-tem, z nichž první má přízvuk a je dlouhá. Se strany tvarové jsou slova větším dílem tvary ohnuté (sklo- něné n. časované) a skládají se ze kmenův a přípon ohýbacích; na př. slovo dítěte jest v té příčině genitiv jednotný, neseme je první osoba množná přítomného času atd. a skládá se prvé ze kmene dítět a přípony ohýbací -e, druhé ze kmene nese a přípony ohýbací -me. Gb. Hl. 1. Se stránky tvarové jest každé s. jistý tvar grammatický. Gb. Úv. 7. Slovo ohnuté skládá se z kmene (the- mata) a přípony ohýbací (suffixu). Gb. Úv. 8. — Slova, která se tvoří z kořenův a kmenů časoslovných, slovou prvotná (pri- mitiva, verbalia). Mráz povstalo ze kmene slovesa mrznu (mrz), jest tedy prvotné slovo. Zk. Slova z kmenů příponami utvořená slují odvozenými. Mrazový z kmene jména mráz příponou -ový, tedy slovo odvozené. Tak nos-ič, nos-idlo, nos-ný. Kz. Vz Kořen. Z ko- řenův a kmenů stávají se slova trojím způ- sobem: 1. vniterně, když kořennou n. kme- novou samohlásku proměníme čili stupňu- jeme, což nazýváme stupňováním (vz Stup- ňování) : plet — plot, tek — tok, kry — krov. — 2. Zevniterně, když se jisté pří- pony ku kořeni vně přirážejí, kterýžto způsob tvoření slov jmenujeme odvozování (vz Odvozování): vlad — vlad -/-; ť — vlasť — vlad -/- ař — vladař. — Pozn. Často se tvoří slova vniterně i zevniterně zároveň: met (met-u) — mot — mot -/- t — most. — 3. Skládáním, když se dvě i více slov v jedno tak spojí, že z nich každé svůj význam za- chová: Vlaslavobojec, Rkk. 23., země-pis, sto-letí, rychlo-nohý. — Pozn. Někdy se kořen sám se sebou skládá, což zdvojením jeho nazýváme: tá-ta, má-ma, kol-kol, cho- chol, pra-por. Kz. Ml. 146., 4. vyd. Dle původu jsou s. domácí č. původní a cizí či vypůj- čená. Bž. 67. Vz Tvar, Tvoření (slov), Pří- pona, Kořen, Kmen, Podstatný, Přídavný, Příčestí, Transgressiv, Zájmeno, Časoslovo, Číslovka, Příslovce, Předložka, Spojka, Cito- slovce, Jméno. Složení, Složený, S. N. atd. — U substantiva slovo přičiňuje se zvláštnější určení slova nikoli genitivem jako v latině, nýbrž nominativem: Slovo rozkoš jest dvou- slabičné (ne: slovo rozkoše. Verbum volup- tatis est dissyllabum). Kos. — S. = slyši- telné n. viditelné znamení toho, co si před- stavujeme, jediná částka řeči, o sobě samé již ponětí zavírající a pojednou bez pře- stávky se vyslovující. Jg. S. = slabika n. více slabik, když pojem určitý v sobě zaví- rají, das Wort, verbum, vox. S. psané, ne- dopsané , V., ve vlastním n. přeneseném smyslu, Kram., původní, prvotné, odvozené, dobré, hodné, špatné, nízké, dvou-, troj - (tří-), čtvero-, mnohoslabičné, zastaralé, nově tvořené, Us. (Jg.), přízvučné, bezpřízvučné, bezrodné, cizí, cizojazyčné, číselné (číslovka), členité (nečlenité), dělicí, dílné (nedílné), domácí, dvojité, dvojsmyslné, dvoutvárné, formalní, Form-, hostinské, jednozvučné, kmenové, krajinské, líčené, napodobovací (onomatopoŐticum), neohebné, nepravidelné, nové, obojetné, obyčejné, ohebné (neohebné), ostropřízvučné, pěkné, přetvořitelné, pokra- jinské, prosté, prostonárodní, rozdílnoznačné, sklonné (sklonitelné), slibné, složené (složité), souznačné, licho- n. sudoslabičné, tázací, ukazovací (Stich-), určovací, ústní, vložené, vřadné, začáteční, základní, zdrobnělé, zo- becnělé, zrůdné (Mischlings-), živé; význam, smysl, kmen, kořen, původ, význak, ráz, rod, směňování, zmotání, vysutí, kladení, pořádání, tvoření, odvozování, skládání, ohýbání, skloňování, členění, skracování, protahování, zdrobňování, průseč, útvar, znění, třídy, pořádání slova; slova členiti n. článkovati, tvořiti, odvozovati, rozvésti, rozložiti, natahovati k smyslu, vyčísti, vy- čítati, vřaditi, objasniti, vysvětliti, vzdě- lati, vypsati, vypisovati, popsati, vykládati, spojovati; slovo béře se tím smyslem; hra ve slovech (slovná); z kterého kmene to s. jde?; tak slova (textu) znějí; vedlé znění slov; slova tato zní docela jinak. Nz. Smysl, rozum slova. J. tr. Křesťan slovem, ale ne skutkem (pokrytec). V. Tato věc žádným slovem vypovědíti se nedá. Plk. Papoušek výslovná slova formovati zvyká. Kom. S-a nějakého jazyka sbírati, vysvětlovati. Zpy- továni, zkoumatel, zpytatel, vyložení, vy- světlení, vyjádření slov. Us. 1 přijde cuzí úsilno v dědinu, i cuzími slovy zapovída. Rkk. 8. S. od s-a, s. do s-a, s. z s-a, na s. = přísně, jedno s. po druhém. Jg. On to s. od s-a vypsal. V. Od s-a do s-a přelo- žiti. Bern. Nemámeť slovo z s-a, ale smysl z smysla vykládati. Ms. pr. hor. S. z s-a, rozum z rozumu vykládati. Vs. V kterémžto majestatu také tento kus znamenitě jest po- ložen slovo od slova; A tyto knihy z zvlášt- ního poručení mají na pergamen slovo od slova napsány býti. Zř. F. I. A. XXXVIII. a III. Stvrdili jsme kšaft a clo knih svých kázali zapsati, kterýžto jest slovo od slova takto: Já kněz Jan .. . Jdn. 69. Tak jakoby jim ti listové slovo od slova zejména svěd- čili. Faukn. 42. Za naučenie toto měj: ža- loby což najkratšie móžeš, užívaj; viece-li slov volíš, viece od pohnaného honěn bu- deš. Vikt 36. Klaď v žalobu slova vážná, platná, potřebná, zřetelná, pravá. Ib. 37. Dáš-li mi dobré slovo a něco do kapsy, pak lze něco dělati. Us. Msk. Že mne ne- poslechneš slovem (= na slovo)? V Kunv. Msk. Jen mi slovíčkem odpověz, nehněváš-li se na mne. Us. Šd. Ani slovíčkem se ne- zmínil. Us. Šd. Hedvábná slůvka dává (po- krytec). Hš. S. za někoho uroniti. Mor. u Buděj. Šd., Ks. Pomáhali si na vzájem za dobré slovo. Us. Brt. Slovo k slovu a byli v sobě; Je to mé poslední s.; Pro slovo bylo zle; Zlobí se o slovo (o maličkosť); Dá na slovo (poslechne); U něho jedno slovo jak u jiného deset; Dal mu dobré s. Kšá. Nikdy mu dobrého s-a nedá. Mt. S. Dokud s-a nevyřkneš, jest tvé, ale jak je vyřkneš, jest toho, kdo je slyšel a ten ho může co meče proti tobě užiti. Kom. Dejte mi za to do s-a pět zlatých. Us. Není ho za slovo (nemůže ani slova pronésti). U Rychn. Ne- může dáti každé slovo na strýčka (nemůže každému s-u věřiti). V Dobrušce. Slovo dalo slovo a už to bylo. U Solnice. Ni slova víc! Podložení slov (pod noty); s. výstražné, prázdné, okřídlené. Dch. Setkáni slovy; s. zákona, der Ausdruck des Gesetzes. J. tr. S. padá jako nebezpečná jiskra v zásobárnu paliva; Marijanko dzěvečko, přemluv (pro- mluv) ke mně slovečko; Zač dáš ovce? Za dva rýnské slovem, za tolar si je vem; Přišla ti k němu jeho milá, slovénko k ně- mu promlovila; Dal sem já jí slovečko: Dař pán Bůh dzěvečko! A ona se ulekla, slo- večka neřekla; Dle slovečka jednoho po- zbyla sem mileho; Či to hnědž (hned) při- slibi, jak slovečko mluvi? třeba se to naj- prv macičky poradzić; Už nesmíš k nám chodívat, sloveček o lásce mluvívat: Už sem já tej tvej maměnce dobré s. dal, a tebe sem, galanečko, předce nedostal ; Šak ty možeš mej maměnce dobré s. dať; Možeš přeřundzić slovko lebo dvě, jenom musiš, můj synečku, pěkně lahodně; Němaš (= není) tolej vlny na každym baraně, jako faleš- ných slův při každym galaně. Sš. P. 92., 132., 183., 111., 211., 300., 311., 320., 339., 344. (Tč.). S-a předvěstná vyřekl; A tudy slova: . . . nejtěsněji se pojí s předešlými slovy; Užívá sv. Marek loveckého s-a; s. svědčiti jest zamilované s. Janovo; Bludaři ti s-a Janova ke smyslům svojim natahovali (překrucovali); Slovo prosebné, obtoužné, ohroubné, počestné, vznešené; S-va ta bez- pečně se váží k předešlému; S-a ta v celé platnosti významu svého a bezvýjemně sly- šeti se mají; Avšak tu souznačně se obě slova kladou; Avšak s-a ta nemálo nesnáze do sebe mají; S-a tato přemnohého vyklá- dání došla, poněvadž záhadna se býti zdají: S. věcnatě a předmětně bráti; Ačkoli mu odtažitá s-a ta bližší byla pro předešlé jich užití; Dokladná slova; Jiní táhnou vztažné slovo ještě k celé větě; Pavel vylévá se ve slova ta náramná; S-a obtoužná a mocná; S. chladné, zimné; Obižné s. to v sobě chová, že ...; Máte-li jaké pobudlivé s. k lidu; S. bohodané; Ačkoli nauka ta suchými a čirými slovy se tuto vynáší; Leč právě ta s-a pro nejasnosť nejednoho výkladu do- cházejí; Širšího jest objemu s. pásti nežli říditi. Sš. L. 16., 29., Mr. 53., J. 18., 21., 39., 262., 279., 307., I. 25., 26., 27., 169., II. 8., 9., 10., Sk. 52., 153, 155., 183., 193., 236., 239. (Hý.). Jiným zdá se s. nä&m právně býti; obtoužná s-va ta vyšla z otecké lásky a z apoštolské horlivosti; Slova mou- drých tedy musejí bodati, ne však lahoditi; Leč slovo řecké tohoto místa náóya) v no- vém zákoně v tomto významu nepřichází; S. národ obšírnějšího cosi namítá nežli s. pokolení; Nyní útulným je (Galaty) slovem oslovuje; S-va uvedená dosti zdají se zřejma býti sama o sobě, ale spojením jich s ná- sledujícími povstává právě ta záhadnosť, ta nesvětlota a ta mhlivosť jejich; To jsou ta záhadná tak nesčíslným výkladům podro- bená s-va; S-vy těmi již apoštol namyká, že; Leč lépe bráti slova apoštolova za účelná; Galatům slovo to nyní prozračnější a milejší a působivější bylo; S-va ta velmi nesnadná nejeden výklad provolala a nemálo námahy vykladatelům zavalila; S. to staví odporem slovu druhdy; Užívá abstraktných slov místo konkretných; Aby nehned s-va obtoužná bližních svojich za urážku sobě kladli; Všickni křesťané stejným víry pravidlem se řídí; S-va ta Zlatoúst stručněji a obmeze- něji béře; S-va která se při udělování křestu vynášejí a v sobě moc obživnou a obrodnou ve spojení se živlem vody chovají; Někteří oddílně s-va ta chtějí vykládati; Promluviti o významu a půtahu slov oněch právě uve- dených; Tajemná mnohovážná slova; Hro- madí a kupí s-va ta pro sílu a živosť citu svého; Přec ale největší díl interpretu chápe s-va ta v ten spůsob, jakoby; S. pěstěné: V řeckém a latinském textu jiné souznačné s. přichází; Dí ánoxatakkáac s-vem dvojitě složitým; O smyslu těch slov a hned o jich vztahu a spojbě nemalá je různosť mezi vykladateli; Ostatně slovo náuka obšírněji se prostraňuje než slovo příkaz. Sš. II. 11. 31., 32, 34., 36., 39., 40., 58., 61., 71., 90., 93., 97., 111., 112., 128., 133., 135., 136., 159., 160., 179., 182., 183., 201., 217. (Hý.). Zná-li mi se v tom od prvnieho slova až do posled- nieho, zná mi se v pravdě; Zná-li sě k s-ům mým, kteráž já k němu žaluji; Dávals mu vinu a mněs slova neřekl; Nedadíť mi oni o to slova řéci; A tu jest mne bez mého pro- viněnie hanlivými slovy bez Boha a bez práva haněla. NB. Tč. 10., 80., 173., 246. A toho Tuček takové listy před nás položil, jakož tyto přípisy slovem od slova okazují; Kte- rýž list s. od slova zde vypsán. NB. Tč. 28., 69. Kterýžto spis toto jest v sobě s. od slova zavíral a obsahoval. Svěd. 1568. Má ten list s. od slova obnoven býti; Aby mi toho list správný učinil, s. od slova nic umenšuje atd. Půh. II. 60. 511. Kšaftové ne slovo od slova ve dsky se kladú. Vš. 159. Činí s. neb hlas svój posla žádosti tělestné; S. prázdné jest s. v sobě dobré, jenž pro- mluveno jest bez užitku toho, jenž mluví, i toho, jenž slyší; Ještě tieží s. pověstné tiem, že i rozum i žádosť člověka pověst- ného lúčí ot duchovních věcí a k zemským tiehne; Ktož mnohých požívá slov, urazuje duši svú a v mnohých slovách nalézá sě bláznosť; Každý čas myslí (instr.), slovem n. skutkem máme sě modliti; Též ten bez užitku zuby a rty slova mele (se modlí). Hus I. 225., 262., 265., 271., 305., 307. Tak s. od slova ten papež mluví; V těch slo- viech dvě věci se míníta, práce a dóstojen- stvie; Znamenaj, od které čteny to s. po- číná; Cestu jim s-em i skutkem k věčné radosti ukázal; Mlčte slova, mluvte skut- kové; O tvrdá odpovědi! o meči ostrý slova!; Z každého s-a prázdného lidé dadie počet v súdný den; Aby rozuměli lidé slo- vům ve čtení; Kterak vydadie lidé počet z každého s-a smilného, nekázaného, utr- havého, lživého, zrádného a hněvivého. Hus I. 415., 448., 478., II. 1., 16., 98., 143., 388., 390. (Tč.). Chraň Bůh, aby jí dal špatné s. Sá. Jsem jeho otcem a proto mohu říci, co chci a není mi slova na dlaň n. na jazyk plíti (= je tajiti). U Žambk. Dbr. Sprásk' ruce a pracoval samým překvapem k slovu. U Jič. Ktož jedno slovo protivné strpí, ten viece pána Boha uctí . . .; Jemu skutkem nic zlého nemyslíš, ale slovem zlým hledáš jeho uraziti; Když sě dříví nedostane, uhasne oheň a když sě slov nedostane, uhašen bude hněv. Hus III. 147., 181., 182. (Tč.). Za špatné slovíčko špatné místečko (vězení). Slůvko vyletí jako vrabec a vrací se jako vůl. Č. U nás se, panáčku, bere za kliku a ne za slovo. Pk. Nehádej se o s. ale o věc. Lb. Ber s-a na vážku. Lb. Co slovo, vše hrom a čert (o tom, kdo pořád hromuje. Vz Hněvivý). Lb. S-a jsou pára lacná, věrný přítel jest věc vzácná. Shakesp. Tč. Laskavé s. jest kyje silnější. Brt. S. 38. Cf. násled. význam slova tohoto (konec). S. za s-em srovnávati. Měst. bož. V tom se na s. srov- návají. Kram. Od s-a k s-u, jest germanis- mus. Jg. Tím s-em sobota zavírá celou poctu a službu boží. Br. — S., slova — řeč, vyjádření citů a myšlének svých roz- umnými výslovnými zvuky. Kat. 3321. Das Wort, die Worte. S. pohrůžčivé, strašlivé, hanlivé, hořké, trpké, tvrdé, štiplavé, přísné, pěkné, lahodné, dobré, líbezné, V., důtklivé. Kom., peprné, potěšitelné, D., utrhačné, ušti- pačné. Us. Mluviti jest své myšlénky slovy pronášeti. Jg. S-a pyšná mluviti, s. hrdá dávati; pohrožením a s-y strašiti; přísně s-y domlouvati, trestati, dotýkati, slovy hořkými atd. na někoho se utíkati; hanlivá s-a o ně- kom mluviti; pěknými s-y nakloniti, ohnouti; prostými s-y o něčem mluviti; v sprostných a upřímných s-ích něco přednésti, oznámiti; mnohých slov užívati, mnohými s-y ozná- miti; posluchače dlouhými okolky slov za- držovati ; mnohými s-y něco vychvalovati a velebiti; nemnohými s-y, v mále slov; krátkými s-y, slovem, jedním slovem, v krát- kých s-ích oznámiti; nechť v jednom slově zavru; jedním s-em (třemi s-y) vše obsáh- nouti, pověděti, zavříti, oznámiti, odbyti; co potřebí mnohých slov; krátkým býti v s-ích; v nejkratších s-ech přímluvu jsem zavřel; s-y se potýkati; potýkání, půtka s-vy; v s-ích přednésti; uchopili s-o jeho z úst; nepodal mu ani dobrého s-a; slov pěkných atd. podávati; s-y podvésti. V. S. uštipačná, utrhačná, hořkosti plná; Řeč v tato s-a začal. Kom. Bohom spásám hlasat mi- lých slov; Krátká s-a ke všem skryto řeče; hrdivými s-y vece, oteckými s-y; Lumír, ký slovy i pěním bieše pohýbal Vyšehrad i vše vlasti. Rkk. S-vy někoho potěšiti; mnoho marných slov napleskati, nadělati; chudý na s-a; ani s-a nemoci promluviti; s. míti (za jiné mluviti); s. (řeč) převzíti; dobré s. za někoho prohoditi, dobrá s-a mařiti; všecku česť jejich s-u (když komu zdvo- řile odmlouvati chceme); s. uctivosti. D. Jízlivými (jedovatými) s-vy na někoho do- tírati; lahodnými s-vy někoho krotiti, na- mluviti; směsici slov vymítati; fermežuje (krášlí) s-a svá; neporozuměl jeho slovům. Sych. S-a špinavého z úst jeho nikdo ne- slyšel. Puch. Utěšená s. někomu do ucha šeptati. Gníd. Statečnými s-y jemu po poslu odpoviedal. Háj. Přísnými s-y se ho dota- zoval. Har. Vsta je se tako slovo govoriti. LS. v. 74. Málem slov mnoho pověděti; to jsou jen s-a (prázdná s.); věřte mým s-ům; váznou jí s-a na jazyku (zdlouha mluví n. mluviti se ostýchá); ani s-a nepověděl, ne- promluvil, neprořekl; s-a nechce vypustiti. Us. O tom ani s-a! Již víc ani s-a nepo- vím. Rád bych s tebou jedno s. promluvil. Na s., pojď sem na s. Us. Oznámeno mu to v tato s-a. Br. Přišlo od s-a k s-u. Us. S. vésti. Bern. Do s-a vpadnouti komu; ně- koho k s-u nepustiti; nemohu přijíti k s-u. Us. Rychle chytili se s-a od něho. Ben. Za s-a lapati někoho. Sych. Nerád s ním ob- cuji, že s-a lapá; s-a na vážku bráti; s-a na váhu ber, abysi se nepodřekl; má rád poslední s. (na vrchu, chce míti vždy pravdu). Us. S-a na vítr sází. Vš. Za někoho s. pu- stiti, dáti. Bern. Dobré s. dáti (prositi); za to ani dobrého s-a nedám (neztratím); do- bré slovo mnoho spraví; dobré s. vždycky najde dobré místo (Rb.); někoho s-y zastá- vati; osupiti se s-y na někoho. Us. Dochází na jeho s., jeho s. se naplňuje. Us. Od pře z vejtržnosti, slov hanlivých po dvou ko- pách groši českých od možnějších řečníků dáno bude. Kol. 21. Konšelé potknouce se slovy z rady nechoďte leč v mír uvedení. Kol. 3. Převraceli slova, jinam natahovali, ujímali neb přidávali neb k novému roz- umu obraceli. Čr. K slovu si dáti (dáti si říci, sich sagen lassen). Dch. S-a horující, schwungvoll; s. někomu přetrhnouti; ke slovu se dostati; došlo na má s-a; nedal mu k slovu; Dělej dílem, ne prázdným slo- vem. Dch. Domlouvati někomu dubovými (lískovými) s-y. MP. S. o kritiku panu N ... (vz O s akkus. 4. d. Pozn). Přednésti něco v slovích (ústně). J. tr. S. k obecenstvu (promluva). Nz. Při těch slovích plakala, lépe: to mluvíc n. promluvivší plakala. S. probouzí. V. Lužická. Jedna vedla slovo = mluvila. Némc. Tam sem já k ní chodíval na slovečko, líbával sem ústa i srdečko; Šak ti ty zelené pérečka uvjadnú, až ti mé suovečka na srdečko padnú ; Došuy mně na mysel mé maměnky suova; Pusť mia dě- večko na tvé slovečko, pusť mia k vám. Sš. P. 205., 304., 505., 603. (Tč.). S-a prorokova z paměti vynešena jsou apoštolem, aniž tudy slov starého zákona doléhají; Smělá a od- vážná s-a ta vůči Korinťanům pravená; Petr odpovídá po čtvrté s-a pozdvihna; Že pů- vodní s-a listu nám tuto v ryzosti a čirosti od Lukáše zachována byla; Slyšeti lidská a lahodná s-a; S-a ta Janova mají cosi tra- gického do sebe; S-a Páně prostranněji se nesou; Ale jiný byl důraz ve slovech Páně; Slova Páně mohou buď kladně býti buď otazně. Sš. I. 111., 1G7., Sk. 46., 184., J. 17., 218., L. 46., 78., 98. (Hý.). Ptáka okla- mávají zobem a člověka slovem. Prov. Proto slova dobývajú a často škodu přijímajú. Dal. 30. S-em dobRý mistr učil a skutkem do- kázal, aby učedlníci jeho tak jiné učili a skutkem dokázali; Slovem svým, jenž jest slovu božímu protivno (pochlebník) činí spra- vedlivého, jenž jest nespravedlivý; Protož jest príslovie toto: Úlomky hodinných slov sbierá skřietek; Skutkové viece a pevněji učí než holá slova; Aby našeho spasitele s. vždy najviece vznělo; S-a má nepojdú (i. e. neproměnie se). Hus I. 167., 260., 307., 390., II. 2., 13. (Tč.). Zjevnými s-y to chválila. Hus II. 100. Dávati s-ům, přikládati k s-ům ten smysl n. rozum, ve kterém se jich vů- bec užívá. J. tr. List v táž slova obnoviti; setkání s-y; osoby s-vy setkané. Er. Mezi zuby s. mluviti (mumlati); s-a překusovati; Zlatá huba, aby od něho s-a kupoval (o má- lomluvném). Č. Poslanec N . . . má s., hat das Wort, lépe: Poslanec N ... má právo mluviti, poslanci N. přísluší mluviti, před- seda uděluje mu slovo, dovoluje mu mlu- viti, Sb., S. a Z., on mluviž, račiž mluviti; prosím, aby pan N . . . mluvil; jest řada na p. N., aby mluvil. Us. S. někomu odejmouti, lépe: zastaviti někomu řeč; nedovoluji vám déle, více mluviti. (Us.). Za slovo žádati, lépe: žádám za povolení mluviti, abych směl mluviti. Šb., Šm., Š. a Ž. S-a se chopiti, das Wort ergreifen, správně: počíti mluviti, jati se mluviti. (Cf. Ujal se slova. Kom.). Brs. 2. vd. 227. Hladovíté břicho nedá se s-y ani pěknou řečí spokojiti. V. Dobrá slova jedí koláče (za dobré s. mnoho se obdrží). Rána se zahojí, ale s. ne. Prov. Jg. Slovo není šíp, ale horší nežli šíp; Od slov k pěsti; Pěkné s. železná vrata otvírá; Pozdě po lidech slova chytati; Které s. z úst vyletí, nižádnou měrou zase nevletí; Propovíš-li s. plaše, tisíci koňmi nevtáhneš ho zase (vz Mlčení): Slovo jako oříšek (určité a pří- jemné. Vz Mluvení); Kyjem by z něho s-a nevyrazil (vz Mlčení); Radši by v kordy šel, nežli s. zamlčel (vz Tajemství); Krátká řeč a pěkné slovo vymůže u pánů mnoho; Nezabolí jazyk od dobrého slova; Dobré slovo hubu nepálí; Dobré slovo nachází měkkou odpověď; Laskavé slovo najde la- skavé ucho; Dobrá slova se nekupují; Slovy stele co lípa a skutky píchá co jalo- vec. Č. Cf. Konec předcházejícího odstavce. — Slovem n. slovy něčími = v osobě, jeho jménem, im Namen des . . . Jejichž slovy to mluví. Br. Pozdravte ho s-em mým přátel- sky. Br. Jdi tam v mém slově. Us. u Sol- nice. Pan Lev učinil řeč slovem všech osob již jmenovaných. Bart. Zde stojí p. Pavel a já slovem jeho; Kterýž jest s-em jeho milosti žádal z práva naučenie. NB. TČ. 83., 111. Očistě ji kúpelem vody v slovu života. Hus II. 38. — S., přípověď, přiřčení, das Wort, Versprechen, die Zusage. Dosti činiti svým s-ům; aby se skutek s s-y srovnal; aby skutek slov potvrdil; slov svých skut- kem potvrditi; s a s pravdou sjednati; slov svých skutkem nenaplniti; s. za skutek. V. S. dáti (slíbiti); v s-u svém státi; s-a svého nedržeti; člověk svého s-a, muž od slova; dal své s.; s. na to. D. Stojíte v tom s-ě?; muž s.; s. dělá muže; s. je s.; co s., to s.; na tvoje s.; někoho za slova držeti, vzíti, bráti, chytiti; s. s to! Us. Stál pevně v slově a slibu. Us. Muž slova svého ničím, byť škodu bral, nemění. Kom. Nestav víru na jeho slově. Us. u Solnice. S. své nazpět táhnouti, lépe: zrušiti, s-vu nebo v s-ě ne- dostáti nebo: k slovu, k pravdě, k přípo- vědi, k řeči své nestáti, svým slovům dosti nečiniti. Brs. 2. vyd. 242. S-u, jímž jsi se jiným zamluvil a zavázal, dostůj a úplně je naplň; Drž slovo, sic by zmatek vzal tobě snadno statek; Měj s. za s. a zlaté hory neslibuj; S. dané zákon, za ně drž se jak za nátoň (hůl). Rb. Měli jsme s., že se se- jdeme. Us. Stč. Slovo — spisy (slovo tolik platí jako úpis). Udělali si s., že se sejdou. V Bystersku. Sn. Přijíti o slovo (na ná- mluvy). Sá. Dané s. je zákon. Er. Čít. sl. Náš soused je člověk od slova. Us. Ten je na s.; V čem by měli státi na s-o. U Rychn. Mll, Msk., Přk. S. dělá muže. Us. Šd. Slo- vům svým dosti neučinil. NB. Tč. 37. A ja ťa neklamem, ja som v slove stála. Sl. ps. 108. Hory, hory, hory ustupte na stranu, ať ja od své milé slovečka dostanu; Sy- nečku můj, v těch slovech stůj, co si mně povídal, dyž si k nám chodíval, že budeš můj. Sš. P. 200., 341. A na té cestě s. si dali. Er. P. 472. S. zlomiti šp. m.: zrušiti, slovu nedostátí. Brs. 2. vyd. 227. Do slova se tuž a dav s. mu služ. Pk. Dokud prosí, zlatá slova nosí a před placi rád obrací. Prov. Zaměřil k Palouckým pro slovo (= aby mu dali dceru za manželku). Sá. Kdo svého nedrží slova, nemá poctivosti zhola. Horný. Drží (plní) s. jako pes půst. (V Želivsku. Sř.). Č. Královská (knížecí) slova nazpátek jíti nemají. Vz Knížecí. Slov jak chceš mnoho, skutku žádného. S. s to, ruka V ru- kávě. Prov. Jg., Lb. České s. = poctivé; Ne všelikému s-u věř; Na jeho s. mohl by skály zakládati; Každé s. zapečetí nebo: Mluví, co by k s-ům pečeť přivěšoval (opa- trně); Hory slov a dílo (skutek) s prachem lítá; Piš jeho slova na vodě (neplní slibů); Od s-a do skutku co od hlavy do kůtku; Můžeš na jeho s. všecko dáti. Č. Vz Slibo- val. — S. při koupi a prodeji. Zač to dáte do s-a? Za zlatý do s-a. Us. Jak prodáváte do slova? Shodli se na slovo, do s-a. Us. — S., slova = napomenutí, rozkaz, žádosť, rada, das Wort, die Ermahnung, der Befehl, Rath. Ruče tu biechu hotovi jeho všickni lidé k slovu. Kat. 1127. K rozkazu a s-u státi (rozkaz činiti). V. S-va k srdci připouštěti; s-a ve svém srdci skládati. Kram. Slyšte s-a má. Flav. Na s. uposlechnouti. D. S-u po- slušen býti. Bern. Na tvé slovo dám (upo- slechnu tebe). Bern., Č. Po tvém slově po- jdem v pravo v levo; Vstachu voje, vstachu k vojně, vstachu na knížecí slovo. Rkk. Po- hnutlivými s-y někoho oblomiti. Ml. Koho se dobrá s-a nechytají, toho se musí karabáč chytati. Č. Dej si k slovu, lass dir ein Wort gesagt sein. Dch. Řekni mu s., nadme hubu jak potáč. Ros. Na s. Kristovo rybolov se podařil. Sš. L. 68. Kdo sobě k srdci připustí s-a ta Páně, o majetství světa docela jinak nežli svět souditi bude. Sš. J. 226. Dobrá s-a se nekupují. Km. Vetché slovo jest, že ze zlých obyčejóv dobrá se práva líhnú. Vš. 35. Prosím vás a napomínám, aby pána Boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli i plnili. Hus III. 281. — S. boží = sv. písmo a zvláštní části jeho; též nábo- ženství a řeč duchovní na sv. písmě se za- kládající, das Wort Gottes. Jg., V. Úřad kázání s-a božího; s-a božího služebník, hlasatel (kazatel); Jako s-u božímu věřiti. V. Pěkně vítám ke slovu n. ze slova bo- žího. Us Není všecka latina s. boží. Km. Sv. Ondřej apoštol božie s. ve mnohých vlastech snažně kázáše. Pass. 19. (Hý.). Když já umřu, tož tam budu, daj malovat zlatem truhlu, na tej truhle s. boží, by věděli, kdo tu leží. Sš. P. 183. Lépe jest s. božie ká- zati, jímž mrtví na duši obživují, než mrtvé na, těle hrabati v zemi; Mnozí jsú lidé, jenž by rádi s. božie slyšeli a tak jako pšenice v stodolu královstvie Kristova sě hodili; Jakož z jednoho zrna bývá jich mnoho, též z slova božieho rodí se synóv božích mno- ho; S. božie duší slyšeti; Když zlých lidí zlosť roste, netoliko nemá kázánie s-a bo- žieho ubyti, ale má se ho přispořiti. Hus I. 259., II. 1., 74., 119., 121. — S., bůh syn, der Sohn Gottes, das Wort. V. Slovem Kri- stem zjevena odvěčná vůle boží. Sš. J. 12. Věčné otcě Boha Slovo, syn boží Ježíš Kri- stus. Pass. 1. (Hý.). — S., pověsť, jméno, der Ruf, Name. Jeden král v cyprskej zemi sedieše v dobrém s-ě. Kat. 22. Dobré slovo (chvála); dobré s. mezi lidmi míti (u lidí); na s. vzatým býti; zlé s. míti; na zlé s. vzatu býti; a tu (1419.) v té bitvě Žižka nejprve na s. vzat; na veliké a znamenité s, vzatu býti. V. Jest múdrosť každé ženy, ve všem se vystřiehati zlého slova; Pro svú neopatrnosť došla slova zlého. Št. N. 60., 61., 28. Jest o tobě s. po mnohých zemích. Štlc. Pracoval několiko let, jsa na slovo znamenitě vzat. Bart. Mezi Čechy největší slovo měl Jan. V. Máť veliké slovo i Hora Kutná. V. Dávali dobré s. Janovi Zmrzlí- kovi, že jest statečně na ty Němce udeřil. 1490. P. Jan nejprve na Tnrky udeřil a to slovo obdržel. Mus. 1830. 435. Kdyby Ra- kušan ten prostředek byl našel a to dovedl, bylby vzat jináč na slovo; Ostavíš po sobě s. neužitečné a takovúto památku, žes rád chtěl zemi roztržení zjednati. Arch. 1445. Opat třeboňský umřel, zlé s. po sobě za- nechal. Břez. 164. Nehrubě dobré s. mající, parum laudatus. Ib. 33. Jměv pro své umění v alchymii veliké s. Břez. 294. A tu Žižka vzat jest od lidu na slovo, et hic nomen Žižka inclaruit apud homines. 458. Scr. 2. S. míti, na s. vzatu býti (v pověsti býti). Us. Ode všech dobrých lidí dobré s. míti. Apol. D ... s. u pohanů měl. Br. To s. jest o něm, že jest milosrdný. Solf. Pro svou statečnost vzat jsa od mnohých na s. Ka- ryon. Na veliké s. vešel. Smrž. Ostaviti po sobě s. a památku. Ms. 1445. Na s. koho bráti, vzíti = za znamenitého ho míti. Mk. Vzat na s. (k pověsti, zvl. k dobré pověsti přišel. Vz Pověsť). Č. S. takové mezi lidmi jest (tak mluví lid). S. o tom jest (přísloví). — S., smysl, rozum, mínění, der Sinn, die Meinung. Píši vám Veselští v tato slova. NB. Tč. Z Kunovic fojt a konšelé píší nám v táž slova. NB. Tč. 7. Jest-li to s. vaše V Dal. 84. — S. = sloveso, časoslovo. Slov ohýbáni. Proch.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011
    <