Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    dalaman transfers dalaman transfer to icmeler transfers dalaman airport fethiye transfers
    Dokument Obrázek
    Svazek:4   Strana:0131


    Transgressiv
    Transgressiv, u, m., z lat. = přestupný způsob, přestupník, přechodník, poněvadž se jím vztažná zájmena a spojky (a, když, až, poněvadž atd. ) pomíjejí čili přecházejí, der Transgressiv. T. Jakožto úvod přede- sýláme toto: Konstrukce participialní vy- skýtají se ve všech jazycích: ale ten jest rozdíl, že v jednom jazyce hojněji, ve dru- hém řídčeji, v jednom dle podrobných a jemně cítěných pravidel se jich užívá, kdežto ve druhém bez jemných odstínův a jakoby bez pravidla býti se zdají. Záleží pak ona jemnosť v jazycích poprvé míněných v tom, že předně pro rozmanité poměry času a činnosti volí se vždy jistá participia, tvoří se jiný kmen participialní a že za druhé tento kmen participialní ve větě se svým sounáležitým jménem shoduje se v čísle, rodě a pádě. Ku př. ve: Aby hadači zvě- stovali uhodnúce (Rkk. ) máme kmen parti- cipialní uhodnuc-, poněvadž jest významu činného a budoucího jako věta aby uhodli a dána mu koncovka e, uhodnúc-e, aby se s podmětem hadači shodoval. V něm. pře- kladě damit si errathend verkündigen není té jemnosti, poněvadž errathend nedrží v sobě významu budoucnosti a neoznačuje na sobě ani čísla ani rodu. Čeština náleží bez odporu k nemnohým těm jazykům, je- jichž participialní a zvláště přechodníkové konstrukce i subtilné shody syntaktické i rozdíly dějové vyjádřiti mohou; ze sou- rodých jazyků slovanských jenom strslov. se jí vyrovnává a poněkud ji předstihuje, jazyky pak slovanské nové vesměs daleko za ní zůstávají a z jazyků jiných, pokud nám známo, jenom jazyky zachovalého sta- robylého rázu, jako litevský, latinský, řecký, sanskrtský a p. podobnými konstrukcemi se honosí, pročež neváháme tuto vlastnosť ja- zyka českého zároveň za velice vzácnou pokládati. Pro tuto pak vzácnou vlastnosť zasluhuje jazyk český uznání a obdivení, zvl. když uvážíme, že jazykové romanští a novořecký, kteří hotové již a zavedené konstrukce přechodníkové po předcích svých přijíti a zachovati mohli, nebyli toho dbalí, jako čeština, nýbrž jim docela vytratiti se dali a s pouhými absolutivy (gerundiemi) se spokojují. Čeština a litevština jsou, pokud nám povědomo, z novověkých jazykův in- doeuropských jediné, které konstrukcí pře- chodníkových způsobem jazyků staroklas- sických dosud užívají. Zásluha o to v češtině náleží především jazyku samému; kdyby zajisté jazyk k takovým konstrukcím sám sebou nebyl způsobilý, nevpravil by jich do něho žádný člověk žádným uměním. Ale neméně tu jest děkovati spisovatelům a zvl. dobrým prosaistům českým doby staré i po- zdější, kteří do ducha jazyka vniknouti uměli a k udržení, vyvinutí a zobecnění těchto konstrukcí přispěli. Bez jejich při- činění zajisté byla by se přechodníková konstrukce nikdy jemně a přesně nevyvi- nula a nezachovala, nýbrž naopak, jak podlé analogie jazyků jiných souditi smíme, k hru- bým absolutivům by byla sklesla. Ale ne- třeba nám dovolávati se ani analogií cizích, sami naši spisovatelé staří i noví důkazů dosyta poskytují, že musí s jazykem velmi jemně cítiti a pozornosť neustále míti na- piatou, kdo v těchto konstrukcích nemilých pokleskův uvarovati se chce. Poklesků ta- kových na sta jest možno sebrati, ale ty jsou přece jen výjimkami, jimiž se pravidlo ovšem porušuje, ale nevyvracuje. Gb. v Mus. 1870. 247. — P. přítomného času odvozuje se od kmene přítomného času; přechodník minu- lého času od kmene infinitivného. Vz Kmen. — Přípona přechodníku přítomného času jest -nt. Příponu tuto připínáme ku kmeni přítomného času, jako: nesa-nt, bija-nt = nesą, biję; ą zaměněno ve staroslovanštině v -y, v češt. na rozdíl od 1. os. sg. (nesu) a 3. pl. (nesú) v -a: nesa. Po souhláskách podnebných ą, zaměněno hláskou ę, ze které vzniklo e (ě): bije. V žen. rodě přistupuje ku příponě -nt: -ji (z -ja seslabené), jehož první živel s příponovým t (tedy t + j) směžduje se v -c: nesąci, bijęci = nesúci (nesouci), bijíci (bijéci). V nové češtině -i v zásloví se otřelo: nesouc, bijíc. Střední rod měl původně týž tvar jako rod muž- ský; nyní rovná se tvarem rodu ženskému. Množné číslo přibírá -je ku příponě -nt (tedy nt + je), z čehož vzniklo: nesouce, bi- jíce - pro všecky tři rody. Bž. 174. (Das Suffix des Praesens ist e, das vor m und n in o übergeht... Das Suffix des Partc. praes. act. ist nt, das mit dem vorangehenden Prae- senssuffix o in ąt übergeht. Im Auslaut muss nicht nur t abfallen, sondern auch ą ze ę oder zu y geschwächt werden, zu jenem, wenn ein j, zu diesem, wenn ein anderer Konsonant vorhergeht: piję aus piją, idy aus idą. Mkl. Wortb. 89., 95. ). — 1. Znám- kou přechodníku přítomně neskonalého a budoucně skonalého jest tedy nyní v rodě mužském sing. přípona -a, v rodě ženském a středním přípona -ouc (m. ouci; i obyčejně se odsouvá; za starodávna mi), v čísle množném ve všech rodech přípona -ouce, jako: nes-a, -ouc, -ouce; vstan-a, -ouc, -ouce. Po měkkých souhláskách přehla- sují se (vz Přehlasování) přípony tyto v: -e(ě), -íc (za starodávna -ěci), -íce, jako: pij-e, -íc, -íce; volaj-e, -íc, -íce. Cf. Zk. Ml. I. 95. — Uží- váme tedy přípon -a, -ouc, -ouce u sloves prvé třídy, je-li jejich kmen zavřený (končili se souhláskou): vézti — vez — veza, pásti — pas — pasa, hrýzti — hryz — hryza, vésti — ved — veda (-ouc, -ouce) atd. a u sloves druhé třídy (vz Časování): plynouti — plyn — plyna (-ouc, -ouce), odpočinouti — odpočin — odpočina, řinouti — řin — řina, vinouti — vin — vina (vz Kmen); příp. -e, -íc, -íce pak připojujeme k slovesům 1. třídy, je-li kmen otevřený (končí-li se samohláskou): bíti — bi — bi + j + e, krýti - kry — kryje, hniti — hni — hnije atd. a v ostatních tří- dách (kromě druhé): ku př. ve III.: hořeti — hoři — hoře; ve IV.: činiti — čini — čině; v V.: volati — vola — vola + j + e (vo- laje), v VI.: milovati — milu — milu + j + e (miluje). — Pozn. 1. U sloves III. třídy, která se končí v 3. os. pl. v -ejí, přidává se ku kmenu: -je jako u sloves V. a VI. tř.: uměti — umějí — umě + j + e; házeti — házejí — háze + je. — Pozn. 2. Ve strčešt. setkáváme se i s neústrojnými tvary jako: čiňúc, buřúc (místo činěc, buřec čili činíc, buříc). Odtud máme i v nové češtině ně- které tvary přechodníku určitého, jako: horoucí, stkvoucí, žádoucí a p. Bž. 174. — Pozn. 3. Vyhynulý přechodník budoucího času měl touž příponu, ale před ní ještě příznak časový: byše = by-sj-a-nt. Bž. 175. — Pozn. 4. Přechodník času přítomného končí se na mor. Zlínsku ve všech rodech obou čísel příponou -ia, jejížto jotový pří- dech ve předcházející hlásce měkké mizí, tvrdé souhlásky d, t, n změkčuje a toliko po retnicích oživuje: nesa, veďa, přeďa, sedňa, vezňa, nažňa, rožňa, seďa, leža, stoja, hořa, uměja, mláťa, živia, lovia, spia, sypia, najmia, volaja, stavjaja, púščaja, pracuja. Slovesa tř. V. vzoru tesati mají v přechod- níku -aja: dřímaja, dýchaja. Kratší tvar -ia mají toliko slovesa, jichž prostý kmen se končí souhláskami s, z, r a má kmenovou samohlásku krátkou: maža, češa, křeša, kyša, teša, řeža, ořa. Pakli jest kmenová samohláska dlouha, vyzvukuje přechodník v -aja: kúsaja, kázaja, lízaja, vázaja, pá- saja. Přechodníky v -íc jsou jen dva: Dě- kujíc pánu Bohu; Tak říkajíc, vedlé kterého častěji se užívá řekňa (= č. takřka). Mtc. 1878. 19. (Brt. ). Také u Přerova zastupuje rod muž. všecky rody obou čísel. Přinda dom viděla jsem. Sebera se utíkali jsme. Kd. Ve staré češtině byl nom. sg. neutr. roven nom. masc.: dietě umra, zvieře jsa, děťátko urodě sě, tělo obrátě sě. Št. — 2. Známkou přestupníku minule skonalého a minule neskonalého jest, když kmen infinitivný (vz Kmen) jest otevřený, v rodě muž. sg. přípona v (vlastně vB místo vbs z vans), v rodě žen. a středním -vši (místo -vBši), v čísle množném ve všech rodech přípona -vše (m. -vBše): chváliti — chváli — chváliv (-vši, -vše), krýti — kry — kryv, donositi — donosi — donosiv, pomilovati — pomilova — pomilovav. Pakli jest kmen in- finitivní souhláskou zavřen, tehdy nepři- píná se v rodě mužském sg. žádná přípona (vlastně -B m. Bs z ans), v rodě ženském a středním přípona -ši (místo -Bši) a v čísle množném ve všech rodech přípona -še (místo -Bše). DavB (z da-vts m. davans-s), f. davBši (m. davbsjâ z da-vans-â), pl. da-vbše; někdy mají i otevřené kmeny pouze koncovku ans, na př. starosl. chval, chvalši, chvalše místo chváliv atd. z chvali, č. chval + ans. S. N., Gb. Donésti — dones — dones (donesši, do- nesše), seknouti — sek — sek (sekši, sekše; ale: seknuv, ši, še); vésti — ved (vedši). Zk. Ml. I. 95. Tedy v I. tř. a) u kmenů za- vřených: nésti — nes (nesši); b) u kmenů otevřených: napiti se — napiv se; v II. tř. padnouti (padl: pad, padši; padnul — pad- nul — padnuv); ve III. tř. letěti — letěv, krájeti — krájev; ve IV. tř. hoditi — hodiv; v V. tř. hlásati — hlásav; žádav, Hus I. 436.; v VI. tř. milovati — milovav. Dopl- ňuji z Bž. 175. věc takto: Přípona pře- chodníku minulého jest (vlastně) -Bs. Pří- ponu tuto připínáme ku kmeni infinitivnému; je-li otevřený, vsouváme k odklizení prů- zevu -v-, tedy: nes-Bs, pad-Bs; umě-v-Bs, chváli-v-Bs. V rodě mužském -s v zásloví zaniká, načež -B. beze stopy mizí: nes, pad; uměv, chváliv. V rodě ženském na označenou rodu připínáme ku příponě: -ji, jehož první živel s příponovým s (tedy s + j) splývá v š: nes-ši, pad-ši; umě-v-ši, chváli-v-ši. Střední rod rovnal se mužskému, nyní roven jest ženskému. Ve množném čísle pro všecky tři rody přičiňujeme -je, tedy: nes-še, pad-še; umě-v-še, chváli-v-še. — Pozn. 1. Přechod- níky od kmene zavřeného pomocí -v, -vši, -vše utvořené (jako: nes-v, pad-v, neb i: nesev, padev) vznikly lichou obdobou dle přechodníkův utvořených od kmenův ote- vřených. Ač i u některých spisovatelů doby klassické je nalézáme, nejsou přece násle- dování hodny, protože jsou chybny. — Pozn. 2. Ve strslov. nalézáme vedlé přípony -Bs též Bs; příponou tou zdají se býti utvo- řeny některé tvary, jež nyní za přídavná jména máme, jako: předchozí, pří-chozí (-choz místo chod-b), světo-ploz-í- a snad i březí. Bž. 175. — 3. Přechodník následný (když děj, v přechodníku státi mající, po hlavním ději nastupuje, za ním jde, když z něho vyrostá) opisuje se takto: a) pře- chodník následně neskonalý: chtěj-e, -íc, -íce chytati; maj-e, -íc, -íce chytati; chy- staj-e -íc, -íce se chytati; b) přestupník ná- sledovně skonalý: chtěj-e, -íc, -íce (maje, -íc, -íce, chystaj-e, -íc, -íce se) chytiti. Zk., Kz. — V rodě trpném opisuje se přestup- ník příčestím trpným s přestupníky: jsa, byv, buda, bývaje: bývaje chytán (chycen), jsa chytán (chycen), byv chytán (chycen), buda chytán (chycen). — Co se moci pře- stupníku českého dotýče, rozdíl činěn buď mezi formou neurčitou a určitou. Zk. Přestupník formy neurčité jest ten, o kterém jsme posud mluvili; přestupník určitého zakončení končí se, je-li přítomně neskonalý n. budoucně skonalý, v -ící n. -oucí: chy- tající, chytící, beroucí; pakli je minule sko- nalý n. neskonalý, končí se ve -vší: chy- tavší, chytivší. Vz Určitá forma přechod- níku (konec článku). Přechodníky neurčité času přítom. a min. měly ve strč. obyčejné týž tvar pro muž. a stř. rod čísla jednot.; sklonění jejich bylo asi toto: Od tohoto vzoru nalézáme mnoho výni-mek. — Genitiv jedn. muž. r. přihází sejen s přehláskou, jako: Hospodina hněva-jíce sě nečijú; Hospodina vstavše neviděl.Pass. — Dativ jedn. muž. rod mívá pře-hláskou -i, neb i nesprávně -e, jako: udasě lovci honieci zvěř viděti. Ž. S. O. —Lépe jesť tobě u věčný život vjíti mdlujsúce. Ž. J. K. — Akkusativ a) muž. r.buď vyzvukuje souhláskou jako: slyšachujej činiuc (m. činiec) se známě, Ev., usly-šech hlas z nebe zvučéc, Zj.; — anebo mákoncovku -e, jako: uslyše zástup jdúce, Č. E.,viděli jej běchu z mrtvých vstavše. Ž. J. K.;ß) žen. r. má m. -u nebo přehl. -i obyčejně-e anebo končí se souhláskou, jako: uzřelji stojéce, Pass., uzřel ji plačíc. — Někdyakk. všech rodů rovná se nominativu muž.rodu, jako: uzřěla obraz syna božieho nakříži pnie. Pass. — Srovn. s tím novočeské:činí se nevěda, nevida, neslyše. — Nom., Akk. dvoj. č. muž. r. mívá přehláskou -e,jako: ta muže zrádná ležeta mluviece. Alx.— Zhusta užívá se č. množ. za dvojné. — Nominativ množ. muž. má m. -i pravidelně -e, kteréž někdy též se odsouvá, jako: vlá- dyku si z roda vyberúce, L. S., ščenci lvovi řujúc. Ž. K. — Z posledního příkladu vy- světliti lze nynější absolutní přechodník: počítajíc, vyjmouc, hledíc a p. — Nomi- nativ a akkusativ stř. rod mívá v čísle množném přehláskou -e: vidiec mrtvá těla ležiece. Pass. — Bž. 132. — Přestupník staví na jevo činnosť časoslova, rovněž tak jako příčestí, ve způsobu jména přídavného bez traceni povahy a moci své časoslovné. Zk. — A) Neurčitá forma přestupníku. Čeština má co do tvaru dva přechodníky: 1. přechodník času přítomného v -a, -ouc, -ouce n. v -e, -íc, -íce a 2. přechodník času minulého tvořený příponami: -v, -vši, -vše (letěv) n.: -b, bši, -bše (pad, padši, padše). Co do významu rozeznávati jest přechod- ník času přítomného sloves nedokonavých (skákaje) a sloves dokonavých (skoče). Hledíce tedy k syntaktické platnosti máme vlastně tři přechodníky: 1. přechodník času přítomného sloves nedokonavých (trva- cích), který označuje současnosť ku kaž- dému deji, ať přítomnému ať minulému ať budoucímu: Dělníci pracují zpívajíce. Dělníci pracovali zpívajíce. Dělníci budou pracovati zpívajíce. — 2. P. času přítom- ného sloves dokonavých (p. času budou- cího sloves dokonavých), jímž označujeme děj skonalý v budoucnosti dříve jiného děje budoucího (lat. futurum exactum): Pad- nouce na kolena budeme se modliti (pad- neme a pak budeme se modliti, quum in genua procubuerimus). — 3. P. času minu- lého, jímž označujeme děj skonalý v mi- nulosti dříve jiného děje minulého (lat. plus- quamperfectum): Padše na kolena modlili se (padli a pak se modlili, quum in genua procubuissent). — Čím dále do minulosti ja- zyk stopujeme, tím hojněji a tím správněji užívá se přechodníků. Později přechodníky jednak z řeči mizejí a na jich místo nastu- pují věty, jednak jich užívání kolísavým a nesprávným se stává. — P. času minulého z řeči obecné vymizel naprosto; p-ku času přítomného v moravských nářečích hojně se užívá, z obecné řeči české i ten vymizel až na skrovné zbytky. Skladbě historické náleží ukázati, jaký význam p-ky mají a jak se jich od nejstarších časů užívá. S vě- tami skrácenými historická skladba nic činiti nemá, poněvadž nevznikly p-ky z vět, nýbrž naopak věty z přechodníku, a poněvadž val- nou čásť přechodníku ve věty náležitě roz- vésti ani nelze. Brt. v Km. 1874. 723. (Cf. Pdg. 1880. 143., 1880. 579., Bž. Stručná nauka o větě, str. 61. ). — 1. P. má v češ- tině rozsah veliký. Dle toho, náleží-li pouze k jednotlivému jménu u větě způsobem pří- vlastku čili k celému přísudku, dělí se v pře- chodník přívlastkový, přísudkový (vý- rokový) a kromě toho zpodstatnělý (sub- stantivní), má-li platnost substantiva. — 2. P. nemá zvláštního podmětu, nýbrž vzta- huje se k některému jménu u větě (nejčastěji k podmětu řídící věty) — přechodník spo- jitý. (Proto čítáme ve mluvnicích toto pra- vidlo: Neurčité formy p-ku užíváme nej- hustěji tehdy, když se věta příslovečná činem skráceným vynáší, což se ovšem jen tehdy z pravidla díti může, když věta skra- covaná s větou hlavní jeden a týž podmět má, v kteréžto příčině pak spojka se vy- pustí, sloveso věty skracované převede se ve příslušný p., který se se slovem hlavní věty, ku kterému se táhne, a obyčejně to bývá podmět, v pádě, čísle a rodě srovná. Dle Zk. ). Avšak užívá se ho leckdy i mimo větu obyč. o podmětě neurčitém (německé man) a to v nominativě — p. nespojitý či absolutní. — A) O p-ku přísudkovém. P. přísudkový buď jest doplňkem aneb ur- čením přísudku; dle toho jest a) doplň- kový, b) určovací (dle Gb. v List. filolg. 1875. 127. také příslovkový. Vz tam více). — a) O p-ku doplňkovém. P. doplňkový obsahuje nutný doplněk přísudku; i poznává se z toho, že lze jej vyjádřiti substantivem nebo větou substantivní. Dle toho, vztahu- je-li se ku podmětu n. ku předmětu věty, rozeznáváme přechodník: I. podmětný, jejž lze proměniti v podmět jmenný nebo větu podmětnou; II. předmětný, jejž lze pro- měniti v předmět jmenný nebo ve větu před- mětnou. P. podmětný klade se vždy v pádě podmětu (nomin. ); p. předmětný klade se v pádě svého přístojícího předmětu (nejča- stěji v akkus. ); avšak je-li předmětem sám podmět, klade se p. v nominativě (tak ve spojení se slovesy mníti a činiti se). — 1. P. doplňkový podmětný přibírají k sobě (v nom. ): 1. sloveso býti. Hoře mně i běda, že jsem to kdy věda; Byl jsem často slý- chaje, že po štěstí neštěstí bývá; Nestala se jemu nikdy ta příhoda, by jeho byl kto s koně sboda. St. skl. IV. 273., V. 65., IV. 241. Lepíť jsem za to život dada, než bych jemu nevěren byl; Nebuďme milujíc svět. Št. N. 67., 260. Buď nežádaje jich zbožie. St. skl. Jsem věda a chtě a chci jsa a věda. Št. A pastýři byli v krajině té ponocujíce. Br. Buď vás, vece, každý slyše. Kat. 1691. Ten muž mi byl věrně slúže. Alx. Dieť sám Kristus o těch, ješto jsú svět milujíc. Ib. 247. Dle na počátku čtenie byl Ježíš vymí- taje ďábelstvie; Takť jest i pokolení lidské zakládaje se na základu těla; Aniž na to kdy pomysle, že jsú pára brzy pominúc; Také řeči drží, pyšné, toť jsú vše z srdce pyšného pochodíce. Chč. P. 173. b., 24. b., 32. b., 32.. b. A i Lot byl dobrý a se zlými bydle. St. N. 55. Agamemnon byl muž údů mocných rád pracuje a nerád odpočívaje, smělý a krásných řečí. Let. Kto přijma v svátosti nepřijme duchovně, byl by lepí v svátosti nepřijímaje. Št. Žádný tehdáž nebyl tomu odpíraje. Bart. Však jsú všech zem řeči znavše; Zbožie, jehož byl jest málo poživ; Že jsi vsiu hrdosť ukrotiv atd. Jir. Nkr. 84. Lepí jest jeden člověk senda, než by vešker lid zahynul; Byl jsem pravdy bráně; A já byl co křivě súdě. Jir. Anth. I. 80. Bez Boha jak bez hlavy tělo jsme a sem i tam se klátíce. Žer. L. I. 148. Lidé jsou svého užitku hledajíce a ke zlému hotovi. Arch. I 75. Či jsem byl v čem právo mina? Byl svú vlasť pohaně; Krista sě přichopiece, byli svých modl odstúpiece; Dvě stě jinoš běchu mu přisluhujiece; S dob- rými súsedy buď ukliden, bud nežádaje jich zboží. Výb. I. 158., 153., 106., 1075., 916. (Brt. ). — 2. Slovesa: přestati, meškati, zdáti se, jeviti se, setrvati, nalezenu býti. A kdož setrvá tluka, vždy se dotluče, aby jemu otevřeli. Chč. P. 166. 9. Neustane cestú hraje; Licoměrnosť za náboženstvie mají, aby totiž Boha milující zdáli se; Zjevil se spasitel na kříži pně králi dánskému. Jir. Anth. I. 91., 84., 88. Prokní jda kol oběti zezvuče nemeškaše. Výb. I. 23. — II. P. doplňkový předmětný přibírají k sobě (buď v pádě svého předmětu aneb v nominativě): 1. slovesa mníti a činiti se. Mněch ztepa všecka kniežata; Mnieš sě kúpě u Vltavě? Dal. 40. 17., 50. 31. Ač sú mě utěšiec mněli; Kdež sě mníš v čisté trávě seda, varuj sě lítého hada; Kdež mníš všicku svú péči slože. Jir. Nkr. 84. Liška mnieše sklamajúc čbána. Jir. Anth. I. 74. Sv. Jan toho sě nevěda učinil. Pass. 179. Nečiň se mněje ale věda. Tkadl. II. 74. Oč se činíš nevěda. Ib. I. 78. Aneb se učinie toho nevěda; A mnohého činie se (plur. ) nevědúc. Chč. P. 31. a., 133. a. Vida, učinil se toho nevida. St. skl. V. 122. Činil se ne- dbaje. Výb. I. 565. Činil se neslyše. Bl. 20. Činí se nevida, zatím má za ušima. Č. M. 44. — 2. Slovesa: viděti, uzříti, spatřiti, nalézti, najíti. Sv. Jan nerád ve mši lidí vně stojiec vidieše; Sv. Nazariáš velmi sě divil vida otce i mateř v rozličné vieře by- dléce; Uzřel sedm anděluov podlé sv. Víta stojiec. Pass. 181., 593., 403. Uzřel se na súdě stoje. Pass. A vyšed v hodinu třetí uzřel jiné stojiece na nájmišti. Chč. P. 119. b. Viděl jsem satana jako blesk padnúce; Uzřel pýř vzhóru jdúce jako dým. Bibl. Viduci děťátko kověkujíc (vagientem). Hospodáře toho jsem v sadu umřevše nalezla. Pass. Vida svého spasitele tak pokorně bydlevše. Jir. Nkr. 77. Viděch v slunci stojiece pannu. Kat. 1808. Uzře dva člověky stojíce v pút- níkové postavě. Pass. 428. Alexandr uzřev biskupa jdoucího proti sobě rychle s koně skočil. Jir. Anth. II. 233. Kolikrát ďábla slyší jmenujíce (= že kdo jmenuje), tolikrát se ehnají. Pass. 571. Ten lid nalezen bude zjevně rúhaje se a mluvě proti všemu, což jest Kristovo. Chč. P. 55. a. Nalezl je spíce; Hospodina z mrtvých vstavše viděl; Otce náhlú smrtí umřevše nalezli. Pass. 281., 359., 556. — Pozn. Větší díl těchto vazeb doplň- kového p-ku přísudkového již ve střední době literatury naší z oběhu vymizel, po- něvadž p-ky pozbyly jmenného sklonění. Pěknou a stručnou vazbu p-ku ve spojení se slovesem činiti se bylo by však opět obnoviti tím více, poněvadž ji tytýž i z úst lidu slyšeti: dělá se nevěda. — b) O pře- chodníku určovacím. Ten obsahuje pří- slovečné určeni přísudku; i poznává se z toho, že jej lze vyjádřiti příslovečně jako: To pověděv odešel = když to pověděl, po těch slovech, s těmi slovy odešel. Z pra- vidla ho užíváme jen tehdy, když podmět jeho a podmět hlavní věty jest jeden a týž. Může pak býti I. spojitý anebo 11. nespojitý či absolutní. — I. P. určo- vací spojitý označuje čas, podmínku, při- puštění, příčinu, způsob. Která z těchto platností mu právě přísluší, poznává se ze spojitosti; někdy mívá tu i onu zároveň. — 1. Přechodník časový a) p. času přítom- ného sloves nedokonavých označuje děj současný s jiným dějem (s dějem věty ří- dící) ať přítomným ať minulým, ať bu- doucím — «a) Současnosť v přítomnosti. Píši sedě. Kdo maje čas času čeká tratí čas. Č. M. 261. A my na to mlčíc hledíme. Troj. Člověk kárán bývaje zatvrzuje šíji. Br. Na ledě stojaci sa vozí. Mor. Vck. Súdce maje zvláštní milosť k jedné straně aneb koláčem jsa oslepen, má do roka nemieti úřadu. Št. Sú to nemúdré panny, které stojie po takých frejích, dráže vážiec svět; I má svú čeleď hospodář napomínati... a pravě jim.... co mienime svátky světiec; Páni berúc lichvu nechtie slúti lichevníci; Poně- vadž (člověk) spě nemá vóle svobodné a rozumu; Stojí vždy kúřéc sě dýmem pustá země. Št. N. 7., 57., 91., 137., 139. Pláče vstá- vaja léhaja. Us. mor. — Pozn. 1. Jdou-li děje vedlé sebe, bývá často jedno, ať ten neb onen přestupník se položí: Pták zpívaje létá n. Pták létaje zpívá. T. — ß) Součas- nosť v minulosti. Ludvík utíkaje z bitvy utonul v bahně. V. Vida jejich nešlechet- nosti trápil se nad tím. Br. II. 812. b. Já bych zapomněla na tvé sladké slova, co sme rozprávěli v našem humně stoja. Sš. P. 236. Dělníci pracovali zpívaja; Chlapec chodil zpívaja; děvečka chodila zpívaja; děvče cho- dilo zpívaja; Chlapec nesaci džbán upadnul; Na železnici sedaci spali; Ležaci se mo- dlili; Pútníci modlaci šli do Svaté země. U Vsetína na Mor. Vck. Takť sú bývaly šlechetné dievky v čistotě čekajíc manžel- stva; Pracovali pro dobré jiných, vidouce v tom vóli boží; Ješto sú zaň slíbili křtiec jej; Jenž bděli stád svých střehúce. Št. N. 7., 73., 315., 329. Co sme si pravili sedávaja spolu. Brt. P. 22. Čechové domů se navra- cujíce veliké nesli s sebou kořisti. V. To mluvi jsem vám u vás přebývaje. Br. Pa- stýřové pasouce svá stáda po lesích nalezli pramen horké vody. Háj. 26. Král z Vrati- slavi se vraceje na hrad pražský přijel. Bart. 259. Honě v lese oko ztratil. Dal. 81. 19. — P-kem buďa připojuje se pravidelně pří- stavka přívlastková k podmětu. Já sem sa buďa mladým naděłał. Buďa pudmistrem hled´éł pořádku v obci; Buďa małým chła- pcem slýchavał sem. (Starší spisovatelé naši užívají v té příčině p-ku jsa, novějším lépe se líbí germanismus co). Na mor. Zlínsku. Brt. — y) Současnosť v budoucnosti. 1. S indikat. budoucího času. Slyšíce ustanovení toto řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný jest národ tento. Kom. D. 145. Lakomství a ohně přikládaje neuhasíš. Č. M. 52. Zastaví se poslúchaje. Výb. II. 60. A majíce ve své moci vlaské země budou bez pochyby také chtíti zadržeti při sobě i císařství. V. A větší se rozkoší kochati budeš, maje mne za věr- ného přítele. Troj. Maléř, chtiec krásný obraz učiniti, nejprv položí bielú barvu; Poprzní své mysli oblibujíc takové věci; (Hospodář) slúže Bohu k témuž roznietí i svú čeleď; (Člověk) starších poslušenstvie nedrže i duši umrtví; Drž svój stav řádně, tiem budeš mlče lépe jiné kárati, nežli by je řečí káral; Múdrý slyše múdřejí bude. Št. N. 10., 21., 56., 150., 305., 53. — 2. Ve větě s imperativem. Hleď, by dosahuje vína nerozlil piva; Pracujíce jezte více; Vida jámu v ni se nekoť. Č. M. 256., 295., 416. Vždy se chraňte hřiechu čistiec se den ode dne lépež lépež; Boha se bojte vždy žáda- jíc pomoci jeho; Ale tuto radu slyše člověk opusť náramnú lakomú péči. Št. N. 33., 44., 305. Di nezavazaja, nehněvaja, nedopaluja, nedomŕzaja, nedožíraja; poď neěekaja, táhni nestoja; děłaj nepostávaja (t. j. nezavazaj a di, nepostávaj a dělaj atd. ). Na Moravě. Brt. — 3. Ve větě s konditionalem. Kdožby žádosť obliboval v mysli, kochaje sě v ta- kovém myšlení; Aby počestnosť držali, ta- kových neznabuoh neposlúchajíc; Aby jeden druhému spasenie hledal, od hřiecha odvodě; Ať by lidé, vidúce yaše dobré skutky, chvá- lili otce vašeho. Št. N. 32., 46., 48., 167. Buďa tebú nedělał bych to; Buďa vama necháł bych ho. — 4. P. času přítomného vedlé infinitivu. Pokorať jest mysli své po- nížiti vidúce své nedostatky; Ale dobrá jest naděje v Boha ufajíc činiti dobře. Št. N. 215., 268. Vz více v List. filolog. 1875. 130. a Přechodník nespojitý (je-li jeho podmět neurčit). — Poznam. 1. P. času přítomného sloves nedokonavých klade se tedy o součas- nosti, avšak užívá se ho i o ději předchod- ném, když děj hlavní z vedlejšího vyplývá a tudy když děj hlavní jako výsledkem, cí- lem, účelem, koncem jest. A celý den pra- cuje nic jsem neuhonil. Troj. Pije víno, opil se. Br. Statečně se bráně obránil se. Kom. (Zk. ). — Pozn. 2. Rozvésti se může u věty časové. — b) P. času přítomného sloves dokonavých označuje děj skonalý v bu- doucnosti dříve jiného děje budoucího (ozna- čuje děj v budoucnosti dříve dovršený, než budoucí děj věty řídící se počíná. Brs. 2. vyd. 194). Jiný tento děj budoucí může označen býti a. ) indikativem času budou- cího. (Krejčí koupí sukno a ušije (potom) z něho plášť = krejčí koupě sukno ušije z něho plášť. Gb. ). Jižtě blízko ten, jenžto přijda tě utěší; Poseďte tuto a já odejda maličko pomodlím se. Pass. 223., 279. Pad- nouce na kolena modlitby konati budou. Žer. L. I. 39. Šíp přiletě učiní všemu konec. Kom. Zatím nebuda zdmýchán tento oheň vzteklý uleví. Ráj. Ty potěšen buda s nebe dolů na divadlo shlédneš s úsměchem. Ráj. Když jset třeba k řečníku se utéci, tenť mzdu vezma žalobu stvoří. O. z D. Mlčením obrátíš, kam chceš koli; promluvě neobrátíš, byť bylo široko v poli. Rým. Držitel pořádný grunty den a rok pokojně vydrže při tom zůstaven bude. Pr. Pobuďa tam týdeň přídu domů zas. Brt. P. 89. Chytňa kozu za rožence po- vedu k masaři. Brt. P. 39. Snadný já, dě- večko, snadný já počet dám, dojdu k fará- řovi hned sa vyzpovídám. Sš. P. 343. Jinoch, svój stav přestúpě, přestúpie božie přiká- zánie; (Jiní lidé) vezmúc milosť k Bohu budú proň skrovniti se v takých věcech; Někto, uzře chuzšieho, bude jím smiech po- bíjeti; Múdrý, slovo.... uslyše, přistúpí k němu; Některá, dopustiec sě šeredstva toho, plakati téméř nepřestane; Takový vietr, z púště přijda, vyvrátí dóm; Roz- šafnosť spatřéc, že všecko světské jest mar- nosť, odtáhne mysl od milování tohoto světa. Št. N. 43., 70., 92., 136., 147., 202. A přijda nalezne jej (dům) prázdný; A otevra ústa její nalezneš groš. Mat. 12. 44., 17. 27. Eliáš přijda napraví všecky věci. Mar. 9. 12. Žádný rozsvítě svíci nepostaví ji do skrýše; Vstana půjdu k otci svému; Vejdouce naleznete oslátko přivázané; Potrestaje propustím ho. Luk. 11. 33., 15. 18., 19. 30., 23. 22. A onť přijda obviňovati bude svět z hřiechu. Jan. 16. 18. Oni pak očekávali, že padna pojed- nou umře. BR. Skut. 28. 6. Již potom skrze pravdu prozřiece, uzřie; Protož postaviece pravdu Kristovu proti mistrom učeným, po- známe; Však přiměřiece pravdu Kristovu jejich zlým životům, shledáme a na oko uzříme; A přijda ďábel, vyňme to, což vsáto jest v srdci. Chč. P. 19. b., 23. b., 24. a., 133. a. Oni to přijmouce budou se s tebou zlatem sdělovati. Háj. 30. Zjezdiec ves svět tak veliké krásy neuhlídáte. Kat. 168. Až padna budeš mi se klaniti. Chč. 305. Ko- lena skloníce budú píti. BO. Odsúdě živé i mrtvé bude kralovati na věky. Hus I. 49. Já tě do pekla pošli zadrže tobě hřiechy. Hus II. 163. Obrtnúce sě urazie vás. ZN. A já se obrátě pojedu preč. BO. Člověk k sobě přijda bude želeti. GR. — /?b) Impe- rativem. Anania, vstana jdiž do té ulice, ježto slove pravá. Pass. Protož sám sebe zkuse tomu jiné uč, seč sám býti můžeš (až sám sebe zkusíš, potom uč = budeš učiti). T. Děščku vezmúc k sobě beř se domóv. Kat. 656. Dada peníze uvaž se ve své dě- dictví. Půh. I. 204. Vseda na mój kóň jezdiž do Prahy. Arch. I. 171. Přistúpě před úřed- níky předlož, proč půhonu žádáš. Dsky I. 130. Obraťte se k božie milosti prijmúc hodné pokánie; Závisti se vystřiehajte, po- mniec, žeť....; Vezmúc prve úrody obilé svého jdiž na to miesto; Ustanoviec mysl v tom počni. Št. N. 36., 96., 295., 12. Vstana vezmi to děťátko; Potom přijda obětuj dar svůj. Mat. 2. 20., 6. 6. Ten vezma dej jim za mne i za sebe; A zaplať jim počna od posledních; Svížíce nohy jeho i ruce vez- měte ho. BR. Mat. 17. 27., 20. 8., 22. 13. Následuj mne vezma kříž. BR. Mar. 10. 21. Vstaň a vezma lože své jdi do domu svého; A do kteréhožkoli města... nepřijaly by vás, vyjdouce na ulice jeho rcetež; A při- vedouce to tele tučné zabijte; Vezmi rejistra svá a sedna rychle napiš padesát; A ty někdy obrátě se potvrzuj bratří svých. BR. Luk. 5. 24., 10. 10., 15. 23., 15. 6., 22. 32. Přijda do Macedonie pomoz nám; Protož nyní vyjdouce jděte v pokoji; Vstana jdi do Damašku. Ib. Skut. 16. 9., 16. 36., 22. 10. Protož složíce lež mluvte pravdu. Ib. Efes. 4. 25. Protož přepášíce bedra mysli své do- konale. doufejte. Ib. I. Petr. 1. 13. Protož složíce všelikou zlosť božího slova žádostivi buďte. Ib. 2. 1. Na to tedy samo všecku snažnosť vynaložíce přičinějte k víře své ctnosť. BR. II. Petr. 1. 5. Ráno procitě a Bohu za ochranu poděkuje hned se na vče- rejší věci navrať. Kom. D. 127. Navrátě se na poušť čiň pokání. Bart. 233. Nuže vez- mouce dobrou mysl rychle oblecte se v odění. Háj. 18. Pojď, následuj mne, vezma kříž svůj. Br. S berouce obec všicku přijďte na můj dvůr. Mudr. Odejda ukaž se knězi. Br. Vezma mužské srdce naději měj. Výb. II. 42. Poklad vybera otplaciž každému mile. Alx. 1098. Vypustě z svého srdce zlosti přijmi je mile k milosti. Smil v. 567. Kon- šelé potknouce se slovy z rady nechoďte leč v mír uvedeni. Kol. 3. Sám procítě vzbuď jiné. Kom. Klaď maso do láku vrstvu po- lože jalovcového chvoje a vrstvu masa. Boč. exc. Toho na kůň vsadíce veďte sem. Dal. Vseda na kůň pojeď s námi. V. Ty všecky věci stluka v moždíři spolu smíchej. Reg. zdr. Ztratiec panenstvie slož vínek s hlavy, jenž znamená panensku otplatu; Zavra dvércě modl sě otci svému v skrytě; Jehožto ži- vota rač nám skoro, z tohoto biedného nás vy veda, dopomoci milý a věrný mistr; Svie- žíce ruce jeho i nohy pusťte ho v temnosti zevnitřnie. Hus I. 206., 289., II. 237., 379. Vejda u vinnici zobiž hrozny, což se tobě líbí. BO. Vezma sobě oružie, túl a lučiště jdiž na lov. BO. — Poznamenání. Chceme-li označiti jednotlivý, určitý děj v minu- losti dokonalý, dříve než nastati má jiný děj, užívejme i při imperativě přechodníku minulosti. Nerozmluviv s hlavou nechvá- tej rukama. Č. Mudr. 259. Koupiv statek (= kdyžjsi koupil) kup také správce (ne: koupě). C. M. 420. — y) Konditionalem. Nechceť Buoh, aby kdo ukradna dával; Počne mysliti, aby svět opustě přijal stav lidí bohabojných. Št. N. 67., 258. Chcem mieti, aby své hrady osadě a opatře k nám chvátal; Žádáme od tebe, aby vseda na koně k nám přijel. Arch. I. 16., 29. Jest se obávati, aby tento Němec, v nás se vko- řeně, nekázal nám našich bohuev ztrosko- tati; Boleslav povolav svých služebníkuov kázal jim, aby tělo bratra jeho vykopajíce a na vůz vložíce do Prahy nočně odvezli. Háj. 62., 74. Jako syn boží nebyl na zemi proto, aby stále byl, než jen aby pobyl, po- buda pak a, proč poslán byl, vyřídě, tam se, kdež jemu sláva neskonalá připravena, odebral: tak rovně my, účastníci jeho, ne proto jsme tu, abychom byli, než abychom pobudouc a vyřídíc, proč posláni jsme, ubí- rali se tam, kdež nám připraveni jsou pří- bytkové věčnosti. Kom. D. 9. Abych ráčil milostiv býti, spatře útlosť a krátkosť jich věku. T. Kdožby nuzného z moci násilníka vytrhna na prostranno stavěl ? Kom. On pra- vil, abych, pojmouc s sebou své dva syny, brala se s nimi pryč. T. Kublaj káže všem svým čarodějům, aby zvěstovali uhodnouce, kteraký by konec boj měl vzieti. Rkk. 46. Kteří které mají mravy, abyste je mohli znáti a poznajíc se chovati. Výb. I. 957. Rač jim toho přieti, by pravú zpověď při- jmúce v pravej vieře skonali. Výb. II. 14. (Pass. ). Pakli by nás kdo tisknúti chtěl na pomoc vezma ruku světskú. Výb. II. 382. Kterýžby učedník nevyuče se zšel (z učení utekl). Sedl. Rychn. 38. 19. Má rada jest, byšte se zde oba oženili někde pojmouc sobě nětčí dcerky. Dh. 11. Mlynář most podlé sebe jest smetával, aby kupci k tomu mostu přijedúc, tu se zmeškajíc zlúpeni byli. Pč. 16. Oslovi kázal, aby, pojma ptactvo všaké, byl u jeho dvora také. Jir. Anth. I. 39. 9. By mohl (pohnaný) uradě se jemu (póvodovi) odpoviedati. Vš. Hřešilť by po- pravce pustě zlého. Št. Prosí, aby oberúce mistróv 50 poslali je k dvoru; Aby pravdu poznajúce tvému jménu chválu vzdali. Kat. 1455., 1587. Aby jim setnúc hlavy pak těla metali psóm. Kat. 3147. By hned zemrúce šli do nebe. Chč. 303. Aby se jeho leknouce utekli od ovec. Chč. 304. Kdožkoliby, udě- laje půhon, k svému půhonu nestál, ten pů- hon svůj ztratí. Boč. exc. Chtiece mieti, aby (abys) své hrady opatře k nám chvátal; Aby je, vybera je, měl k potřebě. Arch. I. 16., 72. Některým do města jíti rozkázal, aby vyzvědouce, jakého by úmyslu měšťané byli, jemu oznámili. V. Potřebí jest, aby- chom odložíce všech záští a nevolí aspoň to udělali. V. (v předml. ad Aen. Sylv. ). Hodné jest, aby (člověk) ty tři věci poznal a poznaje uměl; A držel-liby co proti písmu, aby, pravdu poznaje, ihned ustúpil; Aby potom z mrtvých vstanúce na věky se ra- dovali; A seznajíce v pravdě, že tak nejsú živi, ať vyznají, že falešně Kristovi se pro- tivie; Často starý nepřietel, když již člo- věka pokušením porazí, za čas otejde, aby potom brzcě sě navrátě, lehčejie pokusil; Zlý jest dán dobrým na pokušenie, aby se- trvajíce proti jeho zlosti, měli velikú od- platu; Aby, srdcí k nebeským věcem po- zdvihnúce dary ducha sv. byli hotovi při- jieti; Tak žádosti tělestné potlačiece účastni by byli sedmi daróv ducha sv.; Aby jistotu vzvěda mohl právě tresktati; Nenie spra- vedlivé, abychom opustiece slovo božie slú- žili stoluom; Nenie, kto by oleje nalije, uvázal ránu vaši. Hus I. 1., 7., 19., 222., II. 58., 61., 183., 291., 301., III. 140. (247. ), 271. (Tč. ). Bál se jest, aby snad lapiec jeho židé i nezabili. ZN. Umra ležel bych v po- 220 koji. Kteráž by panna, ustanoviec svú mysl, pustila od světa, jej za choť vezmúc; Ač by pak, žádosti své nepřemohúc, v šered- stvo upadli; Aby u větší hřiech padly, ne- sdržiec slibu; Aby hospodář neupřieliše v něčem v neřád nezašel; Nechceť Buoh, by kto, ukradna, pro Buoh dával; Abychom, odchýléc sě od zlého, dobré činili; Bude-li syn, neutratě toho, což má od otce, viece přidobývati, bohatějí bude; Aby člověk, uvěře tomu, mohl skrze tu vieru dojíti pl- ného poznánie. Št. N. 6., 16., 52., 67., 110., 128., 180. Vz více příkladů ze Št. v List. filol. 1875. 134. Ať i já přijda pokloním se jemu; Jestliže padna budeš mi se klaněti; Aťby, obrátíce se, neroztrhali vás; Blaho- slavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho nalezlby, an tak činí; Poseďtež tuto, ažť odejda pomodlím se; Rozkaziž tedy ostříhati hrobu, aťby snad učedlníci jeho přijdouce v noci neukradli ho. BR. Mat. 2. 8., 4. 9., 7. 6., 24. 46, 26. 36., 27. 64. Aby snad přijda v nenadále nenalezl vás, a vy spíte. Ib. Mar. 13. 36. Los naň přišel, aby položil zápal vejda do chrámu Páně; Pro- pusť zástupy, ať rozejdouce se jdou a hle- dají pokrmů; Pakliby silnější než on přijda přemohl jej; Blaze služebníkům tem, kteréž přijda pán nalezlby a oni bdí; Kdo z vás jest, chtěje stavěti veži, aby prve sedna ne- početl nákladu; A přijda domů svolalby sousedy a přátely; Nenalezli se, aby vrátíce se chválu Bohu vzdali. Ib. Luk. 1. 9., 9. 12., 11. 22., 12. 37., 14. 28., 15. 6., 17. 18. Není slušné, abychom my opustíce slovo boží přisluhovali stolům; Uložil Pavlu, aby projda Macedonii šel do Jerusalema. Ib. Skut. 6. 2., 19. 21. Neboť se bojím, abych snad přijda nenalezl vás takových. Ib. II. Kor. 12. 20. Vz více příkladů z Br. v Mus. 1870. 251. Aby jeho uměla hodně čekati poctivě sě připravieci; Ale byť na to přišel Jan a vytrhna meč pravdy, řekl by jim; Když se kto tieže lstivě, aby, vyzvěda úmysl jeho, připravil o statek; Dobrým aby pokoj při- vedl, s Bohem se smieře; Až by smrť při- jdúci do pekla je provodila. Chč. P. 5. a., 16. b., 29. a., 38. b., 44. b. — ď) Infini- tivem, který slovesem, na němž visí (ká- zati, chtíti míti a p. ), pošinut jest do bu- doucnosti. Súdce kázal jej za ruce pověsiec železnými hřebeny dráti; Kníže kázal jej jmúc v žalář vsaditi; Snad mne opět chce jmúc svázati; Sv. Arnulfus chtěl miesto sebe jiného biskupa ustavě na púště jieti. Pass. 203., 223., 222., 522. Já chci těch 12 podstúpiti vezma sv. Václava na pomoc. Výb. II. 42. Ten má krásen učiniti ten dom, prostra na podlahu viery pokoru. Hus. Pán najlepší jest Buoh, jemuž, opustíce pomoci lidské, máme slúžiti. Hus 1. 376. Lépe je držeti čistotu nezaslíbiec než zaslíbiec; I bylo by dobré... k Bohu se obrátiec chutně ži- vota polepšiti; Slíbiec nesplniti nenieť viera: Cnosť jest, vše opustiec, chudu býti; Dobréť by bylo, opustiec všecko, zbýti cti tohoto světa. St. N. 16., 126., 145., 223. Jde za mnou silnější nežli já, kteréhož nejsem ho- den sehna se rozvázati řeménka. BR. Mar. 1. 7. Že měl Kristus z mrtvých vstana první zvěstovati světlo; Zdaby mohli přijdouce do Fenicen přes zimu tu pobyti: Měli jste zajisté uposlechnouce mne nehýbati se od Kréty. Ib. Skut, 26. 23., 27. 12., 27. 21. Vezměte celé odění boží, abyste mohli všecko vykonajíce státi. Ib. Efez. 6. 13. Protož musí každý nebo, uvěře přikázánie jeho, k němu jíti, nebo od něho v zatracenie; Má moc, zmuče jej, stíti a spáliti dáti; Duše musí skrze vieru hledati dobrého svedomie, na- vrátiec se k Bohu. Chč. P. 145. a., 18. a., 40. a. Večer má každý pilný žák, vezma knížky své, přeběhnouti, co toho dne slyšel. Kom. D. 127. Vyslyše ho a poznaje, že by vinen byl, mám ho na závazek vzíti. Žer. Záp. II. 4. — e) Praesentem historickým a všeobecným (hl. ve všeobecných průpo- vědech, vypravují-li se výjevy, jež se opa- kují). Tu svú krev pro Krista prolije skoná. Pass. 400. Král vezma pány s sebou jdou do pokoje některého. Tov. 63. Štěpař roz- štípí tělo pláně až k jádru a to učině vpustí tam roub hned za vláhy. Kom. D. 77. Která drží panenstvo, nezaslíbiec jeho Bohu, dobré jest; Lepíť sem za to život dada, než bych jemu nevěren byl; Ano děťátko, urodě sě, Hned jest rozumné stvořenie; Často i zlí bývají dobrými, obrátiec sě. Št. N. 17., 67., 173., 288. Bývá strom, tak že nebeští ptáci přiletíce hnízda sobě dělají; Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk skrývá. BR. Mat. 13. 22., 13. 44. A vejdouce přebývají tam. Ib. Mat. 8. 16., Luk. 11. 26. Protož slovo božie podlé cesty padnúc od lidí po- tlačeno bývá. Chč. 134. b. Tak i jinak hledí ďábel lidi lapati, jako rybář ryby, nastraže udice; Protož předložiece věrným ty zá- kony, tieží se jich; Jakožto člověk nevě- domý Krista narodě se přijímá také křest u vodě; A netočie sebú jako tresť mezi větry počnúci to, i chytí se opět jiného. Chč. P. 134. b., 156. a., 32. a., 34. a., 42. a. Přistrojíce se v roucho nádherné, pižmem a balsamem se natrouce a namažíce, pro- jíždějí se na malých oslích. Har. II. 175. Nej- šťastnější jest ten člověk, který svět s oči pustě Boha se drží. Kom. L. 6. Patriarcha vstana maje v ruce rozsvícenou svíci jde do jeskyně božího hrobu. Pref. 391. Nižádný rozsvítě svíci nepřikrývá jí nádobou. Br. Vyrozuměti cizí řeči zajisté každý může trochu při tom pobuda. Kom. Páv svůj ocas rozestra pyšní se. Kom. Přadlí kužel k přeslici přiložíce předou. Kom. Učiníce právo (přísahu) na kříži jmají toho prázdni býti. Sob. 90. Ukrojíce krmě nějaké kus, na talíř kladou. BR. II. 355. a. Když hus za moře zaletí, přiletíc zase přece husí ostává. V. Ohryza maso (tyran) vysrkuje mozek z kostí poddaných. V. Začnouce živu býti mřeme. Kom. D. 65. Ptáčník či- hadlo přistroje ptáky chytá. Kom. A na tu nemoc mládě, když se rodí, z břicha se vy- vale hned kvielí; Křesťané, jsú-li dobře živi v poslední věk, umrúce bez vězenie v ne- beské královstvie jdú, jako bez reptanie; Běda jim, kteříž podobni psóm a sviniem, že vyvrhúce ven zase berú a umyjíce sě opět u bláto se uvalují. Hus I. 293., II. 68., 106. (Tč. ). Ktož kříž vezma s věrú čistú nese jej. Smil v. 1969. Děti vsie tu zbožiem vladú vládyku si vyberouce. Rkk. Dějeť pak se kupování a prodávání, kdyžto trho- dějce svolí se v určenú cenu, neb záplatu jistú ustanovíce. CJB. 363. Ptáčník skrze volavce přivábě ptáky chytá. Kom. Zdvo- řilí pysků vyplazíce jazyk nelíží. Kom. J. 559. Hřiech (jest), ukradnouc snísti, leč by poslední núze k tomu přitiskla. Št. 67. Pu- stiece za rohy úsilno za ocas chvátati. Dal. 100. (Vepříky zabité) kladou do soudka na- solíc. V. Strhna se vítr sežene mračna. Vy- jdouce z lesa uzříme dědinu. (Při jednodo- bých všeobecných dějích užíváme u vypra- vování zhusta času budoucího na místě přítomného. ) — Pozn. Přechodník budoucí rozvésti lze buď u větu časovou, buď, a to častěji, souřadně spojiti s tím způsobem, jemuž jest podřízen. Vstana jdi = vstaň a jdi. — c) P. času minulého označuje a) děj skonalý v minulosti dříve jiného děje minulého. Z pravidla klademe v této příčině p. minulý sloves dokonavých, řidčeji sloves nedokonavých. Hlavní sloveso jest v indikativu. [Krejčí koupil sukno a (krejčí) ušil z něho plášť (později) = krejčí koupiv sukno ušil z něho plášť. Gb. ] Ostavši u ve- likém zboží, kryla sě je světského hluku; Pokánie učinivši kochala sě v Hospodinu; Když Kristus trpěv umřel; My, poznavše cesty božie, zstali sme na cestě nepravosti. Št. N. 30., 36., 175., 270. Lidé, vybravše sobě z najkrasších žen, pojímali je pro smil- stvie. Chč. P. 75. a. Matka roztrhši na sobě roucho, kvílením a pláčem svým všecky kouty naplnila. V. Lada, vyšedši z vln na svět, modré oči měla. Kol. Měvše o nebeské věci státi po zemských dychtili. V. A tak nemocný postaviv oči v stloupie pusti (= pustil) duši. Št. Ten chudý v rúše se pro- měniv, opět se vrátiv almužny poprosil. Pass. 179. Šed ke dveřuom i kleče na lavici se- pnuv ruce, a tu dobrú chvíli poklečev, vstav šel mezi ně; A šed ode mne, sčiniv ruce a sklopiv hlavu počal po světnici choditi. Let. 482. Král poradiv se s svými věrnými, sebrav vojsko veliké vtrhl do Polsky. Výb. I. 459. Zděsivše se oni tak velkých věcí požádali sobě tří dnů na rozmyšlení. Prot. 113. Čechové zemi ohledavše, že jest úrodná, znamenali. Háj. 1. Slavibor pojav své slu- žebníky a vsed na svoj kuoň Hostivíta po- ctivě provodil. Háj. 56. Stvořiv Bůh svět a zhotoviv v něm všecko, teprv člověka jakožto hospodáře v něj uvedl. Kom. D. 11. Na úsvitě marináři vytáhše kotev všecky plachty rozpustili. Har. II. 23. Radovali se nalezše ho živého. Flav. A velmi mnoho zbiv nepřátel mnohé zjímal. Troj. A vzhledše uzřely obalený kámen. Br. Podskočiv pod toho slona a podlehna pod něj zabil jej. Br. To viděvše učedlníci přimlouvali jim. Br. Milý spasitel vjed do Jeruzaléma na oslíku počal najprve tresktati bičem kněží z lakomstvie. Hus II. 29. Vzdělav oltář obětoval. Zk. exc. Dohonivše ho jej obklí- čili. Dač. I. 162. Soud Páně zrušili, všedše v přízeň se světem. Chč. 374. Udělal lidu dvě teletě, jimž sú se modlili nechavše bo- žieho přikázanie; Spasitel náš často smrti ustupovav, nestál jest na súdu u Kaifáše. Hus I. 447., III. 253. Stál jest lek se. GR. Ona přiběhši oznámila to otci svému. Br. Protož vstav bral se za ní. Br. Spravovav zemi českou toliko šest let měsíce ledna umřel. V. Přes celou noc pracovavše nic jsme nepopadli. Br. On vrátil se byv od nich hanebně uhaněn. Troj. — Pozn. Pře- stupníků minulých užívá se z pravidla o předchodnosti, avšak když se dějem ve- dlejším neurčitý obsah děje hlavního vypl- ňuje (vyměřuje), tehdy se i o současnosti kladou. Zk. Spitihněv kostel pražský roz- sířil udělav ze dvou jeden (= tím, že udělal). Haj. Velmi zlé věci jste se dopustili žá- davše ho sobě za krále. Br. On odepřel jim toho poradiv, aby zvolili Kroka (současně jim poradil). V. — V této příčině klade se i místo přechodníku jsa přechodník byv, zvl. je-li spojen se slovcem ještě. Zk. Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil k vám, ještě byv (m.: jsa) s vámi. Br. — /B) Jeden děj jest minulý, druhý přítomný. [Krejčí koupil sukno a šije (právě nyní) z něho plášť = krejčí koupiv sukno šije z něho plášť. Gb. ] Volivše chotěm syna božieho kralují s ním; Hořie v milosti božie odtrhše sě věcí svět- ských; Jiní stojie padše; Neb jsme hříšní zrodivše se z žen. Št, N. 19., 70., 193., 215. Jiní naučivše se (= když se naučili) cizím jazykům vlastní svůj jako nehodný potu- pují. V. Stromy všecky okopavše odpočí- váme. Odpočinuvše sobě dále pracujeme. Us. Vzdělav oltář obětuje. Zk. — y) Jeden děj jest minulý a druhý budoucí 1. v indika- tivu. [Krejčí koupil sukno a ušije z něho plášť = krejčí koupiv sukno ušije z něho plášť. Gb] Mnohý, byv přietelem, proměnie sě; Hanbu budete míti, od toho marného neupustivše. Št. N. 56., 160. Celý den kva- sivše pojedú rózno. Št. N. 59. Vzdělav oltář bude obětovati. Zk. Odpočinuvše sobě zase dále půjdeme. — 2. Ve větě s imperativem. Nalezše to, vizme, kteří sú to větrové; Sly- ševše o těch třech božích přikázáních po- slyštež ještě o těch sedmi. Št. N. 146., 298. — Pozn. 1. Přechodník času minulého roz- vésti lze u větu časovou. — Pozn. 2. Za p. času minulého užívá se výjimkou již od nejstarších dob přechodníku času přítom- ného sloves dokonavých (velmi zhusta posud na Mor. ). Alexandr listy přečta (m.: přečet) vece; Ihned před ním se všemi kní- žaty padna (m.: pad)jemu se pokořil; Marie kleknúc (m.: klekši) před synem vece: Jesmas tehda dietěti klekna poděkova; Slu- žebnice dobře se prospiec vstaněchu. Výb. I. 144., 317., 379., 405., 1153. Hovora je se trúbiti, potrúbě je sě mluviti. Dal. 34. 50. Ihned patina umřel; Sv. Jiří na kuoň vseda a svatým se křížem požehnav Bohu se po- ručil. Pass. 248., 336. Pojezdiec okolo něho museli do vsi jeti. Let. 58. Tak si ona za- plakala sedňa u vodičky. Brt. P. 68. Sedňa za stůl zaplakal. Brt. P. To sem nesmyslné slíbila; Takožť je často leticos takového (co nebylo od Boha), počna sě, zmisávalo. Št. N. 18., 177. A vztáhna ruku svou řekla Tedy padna služebník klaněl se jemu. BR. 220* Mat. 12. 49., 18. 26. A klekna před ním řekl jemu; Padna na zemi válel se a slinil; A poklekna před ním otázal se ho. Ib. Mar. 1. 40., 9. 20., 10. 17. Uzřev pak Ježíše a zkřikna padl před ním; A padna k nohám Ježíšovým prosil ho; A pohrdna jím He- rodes a naposmívav se jemu oblékl jej v roucho bílé i odeslal zase ku Pilatovi. Ib. Luk. 8. 28., 8. 41., 23. 11. A přinesa díl nějaký položil k nohám apoštolským; Aha- niáš padna zdechl; A nalezna jej přivedl do Antiochie; Herodes obleka se v královské roucho a posadiv se učinil k nim řeč; To uslyšev setník přistoupě k hejtmanu po- věděl jemu; A přečta list vladař otázal se ho. Ib. Skut. 5. 2., 5. 5., 11. 25., 12. 19., 12. 21., 22. 26., 23. 34. Před ním klekali a vstanúc poličky jej bili. Chč. P. 36. b. Vstana šel zase; Někteří do brány na- hlédnouc doufali, jiní se vydrouc zutíkali; Oheň sejma se škatule popálil; To vypo- věda zmizel; Věnec upletouc korunovali ho; Zdvihna se šel. Kom. L. 18., 35., 36., 51., 54., 103. a j. Srazúce Tateré středem v řady, rozprnuchu vsiejich voje četné. Rkk. 49. A to Římané uzříce vojsko proti té zemi poslali. Pass. Tehda poutník ihned nůž vytrhna se zabil. Pass. Ten ohledna se uzřel je. Br. Některý padl, až nevstal, jiný vstana šel zase. Kom. Pozdvihna hrdě obočí rozprávěl. V. Měl jsem ščestí a neščestí, potkalo mě děvče hezký; potkalo mě, neznalo mě, zajda za mne, volalo mě. Sš. P. 271. A oni za- vřiece sklep šli jsú k stolu. NB. Tč. Vy- běhňa ven nic neviděla; Popadňa palicu bíł hłava nehlava. Na Moravě (kde pře- chodník času minulého vymizel). Brt. 180. Příčinou této nesprávné vazby byla snad ta okolnosť, že nářečí české již od pradá- vných dob hlásku l participia perfekty při kmenech zavřených nevyslovovalo a tudíž přechodník i participium stejně zněly (padl = pad). Pročež tvořili spisovatelé doby střední i od kmenů zavřených přechodník času minulého příponou v (padv n. padev), kteréžto tvary Blahoslav zavrhuje a raději přechodníku budoucně skonalého užívati káže: Někteří Čechové uvodí zase některé způsoby nepříjemné, jichž někdy staří uží- vali ante excultam linguam nostram, jako říkajíce neb píšíce raději přišedv, protrhv, vztáhv ruku; jiní píší protrhev, přišedev. Bl. Gr. 132. Vztáhna ruku lépe tak říci nežli vztáhv neb vztáhev. Bl. Gr. 159. Sr. též Mkl. IV. 819. — 2. Podmínečný. Ne- hřešil by svátosť tuto přijma. Št. N. 327. Braň se žalobníku svému nejsa vinen. Vš. 49. Jestli pak při kom co dobrého a zdár- ného, stín a domnění jest, přirovnáno jsouc k tomu, což by v pravdě býti mělo. Kom. D. XI. Ďábel svázán jsa nebude svazovati národů. Ib. XII. Vyrozuměti zajisté cizí řeči každý může, trochu při tom pobuda. Kom. — Pozn. Přechodník tento rozvésti lze v předvětí podmínečné. — 3. P. připouštěcí. Utéci moha neutekl; Vyšlí jste jako k lo- trovi s meči, s kyji jímat mne na každý den mě v chrámě měvše. Pass. 284., 285. Jsa vladařem nic sobě nezanechal. Kanc. I. 25. My na to mlčíc hledíme tak velikou moc majíce. Troj. 112. Zlořečený, kdo sle- pého na cestu pravou navésti moha nevede. Kom. D. XV. Vida neviz, slyše neslyš. Č. M. 77. Sám se biskupem a kazatelem činil, nejsa k tomu povolán ani vyslán. Bl. 108. Král moudrý jediná jsa osoba celé králov- ství spravovati může. — Pozn. 1. Před pře- chodníkem připouštěcím bývají spojky: a, ač, ačkoli, jakžkoli, kterakžkoli. Jakž- koli jednooký (jsa), protáhl až k Nitře. V. Chtěla by ve všem pravdu znáti a jsouc slepa. Št. N. 285. Ač velmi vás miluje málo jsem milován. Br. Smieme jiné tresktati z hřiechóv malých a jsúce naplněni velikých ? Hus I. 244. — Pozn. 2. P. tento rozvésti lze u větu připouštěcí. —4. P. příčinný. Tka- dlečku nebývaj súdcí neuměje rozeznati pravdu a křivdu. Jir. Anth. I. 106. Někdy učiní z pýchy neb jiným závidiece. Št. N. 142. Proč bych já v tom poručenie byla mohúc se odjieti. Kat. 279. Nemoha já bez těch peněz býti, píšu z novu k pánu. Žer. L. I. 54. Tělo muož vždy sebou mazati duši jsa (m. jsouc) s ní v jednu sukni oble- čeno; I tu necelé srdce zuostává, maje = majíc) mnoho kalu v sobě; Takť jest i po- kolenie lidské, zakládaje (-íc) se na základu těla. Chč. P. 5. b., 123. b., 24. b. Ovšem pak tu v hotově stojí malomocenstvie če- kajíc všude člověka. Ib. 89. a. Kvapně sá- hnouti nesměl jsem boje se, abych nepře- bral. Kom. L. 8. I ti, kdož jiných vůdcové býti mají, zle jdouce, zle vedou. Ib. D. XI. Nevěda Titus zbytí běhal semotam po chrámě. Har. I. 151. Vratislav kníže, jsa milovník sv. víry křesťanské, myslil o to, aby ji roz- množil. — Pozn. 1. P. tento lze rozvésti u větu příčinnou. — Pozn. 2. K označení příčiny, jakou projevuje podmět jednající (ať jest pravá nebo lichá) přičiňuje se ku pře- chodníku tytýž částice jako. Hospodinu chválu vzdal, již jako jistú naději maje. Pass. 518. Celtiberové když se s nepřátely potkali, plesali, jakožto hrdinsky umříti majíce. Žal. 123. Počal se omlouvati jako na Boha klada vinu. Št. Móž mluviti k jiným jako jsa z nich jeden. Št. N. 141. — 5. P. způso- bový značí buď a) jakým činem, bud b) v jaké podobě aneb za jaké okolnosti děj hlavní nastupuje (a tu obyč. nelze ho roz- vésti na věty !) Žha a tepa Chlumec dojide. Dal. 64. 19. Ďábel řeva jako lev obchází. Ctib. Hd. 21. Jidáš v sad vskočiv poče ja- blka chvátaje česati; Sv. Prokop, což svýma rukama vydělal, kopaje, reje, mlátě, tiem chudé krmil; Svatý život jsú vedli snažně Bohu slúžíce a svú krev pro vieru proléva- jíce; Pod kostelními dveřmi žebře seděl; V pokoji odpočívám čekaje dne súdného. Pass. 230., 479., 489., 499., 618. Mišenský vtrhl do země i hubil zemi picuje a bera; Jan Kapistran chodil po rozličných městech káže a kaceřuje; Jindřich hubil služebníky ciesařovy zemi jim pleně a hubě; Křivdu chudým činili nepravě soudíce; Nedali mu dokonati reptajíc a hlučíc. Let. 158., 159., 160., 254., 430. Někteří i s svým stínem si hráli, jej měříce, honíce, lapajíce; Někteří v zemi se hrabali, buď po vrchu ji párajíce aneb se skrze vnitřnosti její jako krtice pro- rývajíce; Jiní chodili pěšky, někteří se i na berlách kulhajíce. Kom. Lb. 17., 26., 77. Židé jednou rukou zbraň držíce, druhou dělajíce Jerusalem stavěli. Žer. L. III. 9. Plato píše umřel. Člověk kvíle se rodí. Na kříži pně umřel. Zk. exc. — Poznam. Záporný přechodník způsobový rovná se německým větám ohne dass, ohne zu. Vz Ohne dass. Nenie toho zvieřete, by přes rok svój plod nosilo neporodě. Št. N. 258. Nebyl člověk tak lítý, by to vida stál ne- pláče. Kat. 2794. 1 byl tři dni nic nevida ani pije ani jeda. Pass. 184. Půjdu nemeš- kajíc. Ct. Hd. 6. Apoštolé což viděli a sly- šeli, věrně světu hlásali nepřidávajíce ani neujímajíce pravdě. Žal. 19. — Brt. — Co posud pověděno o činném přechodníku, platí také o přechodníku trpném. K vyjádření současnosti pojí se ku příčestí sloves ne- dokonavých přechodník jsa nebo bývaje: Člověk kárán bývaje zatvrzuje šíji. Brt. — K vyjádření předchodnosti v budoucnosti užívá se tvaru jsa se příčestím sloves do- konavých. A posílen jsa, žalmy tobě zpívati budu. Žalm. Vy pak rozděleni jsouce buďte při králi. Brt. A chromý skákati bude uzdraven jsa. Chč. P. 19. a. Již bohatec na zad leze beden jsa, ale chudý již v radosti stojí napřed jsa postaven. Chč. P. 16. a. — K vyjádření předchodnosti v čase minu- lém nebo minulosti v čase přítomném bývá tvar byv se příčestím sloves obyčej. dokonavých. Slunce nyní krásně svítí byvši prve oblaky zastíněno. V tom slunce zasví- tilo byvši prve oblaky zastíněno. (Brs. 2. vydání 196. ). Protož jest jej Herodes v žalář vsadil oslepen jsa milostí ženy. Chč. P. 16. a. — Poznámka. Často v těchto a podob- ných případech pomocné jsa a byv nedobře vypouštějí. Loupežník jat byl ihned uvěz- něn (m. byv jat, jsa jat). — V novějších mluvnicích utvořili novou formu přestupníku pomocí buda s infinitivem sloves nedoko- navých, jako: buda milovati, buda chválen. Tato forma klade se pak o předchodnosti v budoucnosti aneb o současnosti v budouc- nosti. Nebudouce činiti zlého, nebudete od zlého uchváceni; ale budouce rozsívati ne- spravedlnosti, budete žíti pokutu. Avšak forma tato jest bez všelikého základu a u spisovatelů se nenalézá. Jest nad to i zby- tečna, neb když řeč jest o předchodnosti v budoucnosti, užívali dobří spisovatelé p-ku času minulého sloves nedokonavých. Takéž někdo, zde pracovav mnoho a v ně- čem pochybě svou křehkostí, bude očištěn toho (když pracovati bude a v něčem po- chybí). Št. Pakli jest řeč o současnosti v bu- doucnosti, klade se p-ník času přítomného sloves neskonalých. Nejprve milujte Boha neb jej milujíce vše své dobré naleznete. Št. Jiní této formy užívají o následnosti. Věnceslav tak se, o mír rokovati buda, k ne- přátelům béře (= rokovati chtěje). Jg. Slov. (Zk. ). — Vytýkají také poměr následnosti. Ten jest tehdy, když děj vedlejší za hlav- ním jde, když z něho vyrostá. Zhusta se v té příčině vyjadřuje p-níkem cíl a účel. K vyslovení tohoto poměru není v češtině nyní obzvláštní prosté formy, nýbrž opisuje se slovesy maje, chtěje, chystaje se, stroje se, hodlaje, mysle atd. a infinitivem přítom- ného času. Latina v případě tomto užívá příčestí budoucího času ukončeného v -urus, -ura, -urum (amaturus). I zde může násled- nosť děje vedlejšího trojí býti a to násled- nosť v minulosti, v přítomnosti a v budouc- nosti. Zk. Kněží majíce přistupovati k Ho- spodinu posvěcují se. Br. Přihnav se vzvedl ruku chtě naň mečem udeřiti. Troj. Mojžíš maje umříti, Josue za vůdce lidu israelskému ustanovil. V. Mojžíš chtěje práce od Boha mu uložené zniknouti, nehbitým jazykem se vymlouval. Koc. Král Vladislav chystaje se ven ze země české vyjeti, obnovil rady v městech pražských. V. Na odpočinutí jíti maje vždy čti a slyš něco paměti hodného. Kom. (Vz více příkladů v Zk. S. 673. ). Cf. Mkl. S. 615. — Pozn. 1. Před p-ky stávají někdy spojky, a) Jak, když se činem při- rovnávacím způsob děje znamená. A tu jako lítosť maje nad nepřátely řekl. Háj. Kromě toho vz P. příčinný, pozn. — b) A, ač, ačkoli, jakžkoli, kterakžkoli. Plete se a ne- uměje. Dal. Předm. 58. A i Lot byl dobrý a se zlými bydle. Št. N. 55. Mnohýť se ukáže přítelem a nejsa. Št. N. 56. Vz P. připouštěcí. — c) P. hlavně času minulého pojivá starší čeština k větě hlavní spoj- kami: i, ihned, tedy, však; p. času pří- tomného spojkou a. Mnoho pánóv hrady zavrúce běchu v Čechách a žebřiúce. Dal. 89. 62. Ráno vstavše před východem slunce i šli jsme ven. Pref. 264. Že panny jdú za beránkem a spievajíc; Když pozná neupřie- mosť světskú... a již jsa přivázan man- želstvem k světu; Kdyžby ve cti bydlila s nimi a strpiec, byloliť by nelibo co; Ano lotři nechtie slúti zlými a tak nečiniec, aby mohli býti dobří. Št. N. 10., 12., 14., 91 a j. Učiniv se mnú trh i kúpil u mne zbožie. Půh. II. 502. Klekši i pokloni se jima. Kat. 1014. Učinivše pokřik i zapálé městečko. Let. 35. Dobrou chvíli tu pobyvše i šli jsme z toho sklepa. Pref. 317. Volá spasitel a řka. Št. N. 231. A když již ten rok přišel, tehdy vstal jest ze stolice a vstav i řekl jest. NB. Tč. 251. — Pozn. 2. Někdy nad- bytkem přechodníku užíváme: Tedy Jakub odpovídaje Labanovi řekl (= odpověděl). — Pozn. 3. P-ky maje, nesa, drže stávají místo předložky s; jsou-li záporny, místo předložky bez. A potká vás člověk džbán vody nesa (se džbánem vody). Br. Jdou po jednom, oruží nesouce. Rkk. Přišel do školy nemaje kněh (bez kněh. Cf. Zk. Ml. II. 140., Zk. S. 677. ). — Pozn. 4. Jména časoslovná jazyka německého vynášejí se zhusta pře- chodníky. Der Aufgang und Untergang der Sonne bewirkt Tag und Nacht. Slunce vy- cházejíc a zapadajíc den a noc činí. (Vz Zk. Ml. II. 140., Abstrakta). — II. P. ur- čovací nespojitý či absolutní. Všecky snad jazyky europské, které užívají vazeb participialních, vytvořily nějaký absolutní pád participia: řečtina genitiv, lat. ablativ, stará bulharština dativ (vz Ablativ) atd. Bylo by tedy s podivením, aby čeština, která proti jiným jazykům přílišnou hoj- ností spojek podřadných honositi se ne- může, ničím podobným vykázati se nemohla. A skutečně nalézáme i v češtině hojnosť přechodníkův absolutních a to v nomina- tivě. Avšak graramatikové naši vidouce v každém přechodníku větu skrácenou a položivše pravidlem, že jen věty stejných podmětů v jednu větu staženy býti mohou, buď všecky absolutní přechodníky šmahem za nesprávné odsoudili, jako Dobrovský (Grt. 263. ), buď jen některé odchylky, které prý novější spisovatelé v krátkých průpovědích si dovolují, za správné uznali. Nejlépe o věci té posud pojednal Zk. (S. 676. Pozn. 5. ), jehož pozorování my tuto místněji dolí- čiti hodláme. Nominativ nespojitý (ab- solutní) má celkem tytéž platnosti jako p. spojitý, i užívá se ho: 1. když podmět p-u obsažen jesť

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011
    <