Domluva
Domluva, y, f., domlouvání, das Zureden, die Zurede, der Verweis, Rüge. Jg. D. ústní, písemní. Domluvu někomu dáti (latinku čísti). Domluvy hoden. D. Od mnohých d-vy snášeti musejí. V. Někoho d-vou potrestati. Eus. Bez domluvy někomu něco dáti. V. Potrestání n. domluva žádnému hlavy neproráží. Č. Kdo se d-vy nebojí, nebojí se ani holi. Š. a Ž. D-vu trpěti zdá se mu na tvrdo skočiti. C. Ostatně vz stran přísloví ještě: Čepice, Hodinky, Kabát, Kapitola, Kára, Kot, Křen, Lázeň, Latina, Loket, Obouti, Obruč, Páteř, Polívka, Perník, Svědomí, Ucho, Výtopek, Zakohoutiti se, Zub. — D. = domluvení se s kým, smlouva, Verabredung, Uibereinkunft. Zlob. —