Genitiv látky, kolikosti a oddílu
Genitiv látky, kolikosti a oddílu (tento nazývá se genitiv celku nebo celkový či partitivní), které se významem svým také k otázce: odkud aneb z čeho co jest, táhnou. I. Při jménech. a) Genitiv látky (gt. ma- teriae) vynáší věc, z níž se co dělá, z níž něco jest, Zk. (Vz víc příkladův v Zk. Skl. 136.; Mkl. S. 463.; Brt. Gt. 5. ). Nikdo nepřišívá záplaty sukna nového (z sukna nového) k rouchu vetchému. Br. Sukně hrubé vlny. Mudr. Prach těla umrlého. Mudr. Uzře prsten nebeského zlata, Kat. 31., 1097. Koruna ta zlata světlého byla. Zyg. Jmieše na svej hlavě korunu zlata světlého a z kamenie předrahého. Výb. I. 142. V pátek naše hody úkrop studené vody. Anth. II. (5. Dala mu perečko modrej fialenky. Sš. Pís. 281. — Pozn. Tohoto genit. se zřídka užívá a to jen s přívlastkem; jinak se vyslovuje a) před- ložkami: z, od. Ošitka z sítí. Br. Ozdoba z ryzého zlata. Br. Prsten od zlata. V. Kostel od kamene. Jg. — b) Jmény přídavnými. Zdi mramorové (z mramoru), sukně vlněná (z vlny). Zk. — Pozn. 2. Gt. látky bez přívlastku zřídka se klade m. adjektiva. Plášť axamita nový. Alx. I miešena hlavě korunu zlata (m. zlatou). Výb. I. Nalezl prut zlata (m. zlatý). Háj. Až krve potoci tečechu. Dal. Cf. Ande krvaví jdou potoci. Výb. I, (Jir. ) — b) Genitiv kolikosti (gt. quantitatis); jiní počítají jej k genit. dělivému; vz 7, Pozn. Tím se jme- nují věci, z nichž n. od nichž se jistá míra bud určitá n. neurčitá odjímá. 1. Při jménech podstatných, jimiž se velikost míry určitě vymezuje: libra, korec, vědro, bochník, tma, hřivna, loket, kopa, pecen, krajíc, kus, drobet, pramen, míska, sud, pytel, stoh, láhev atd. Zk. Je nás celá tma (legie). Pass. Koš hrušek. Háj. Třetina tebe morem zemře. Br. Chudých tři veliké stoly nakrmovali. Pass. Přinesla konvičku piva, Sved. Půl světa skáče a půl pláče. Č. Dal mu polovici smluvených peněz. Har. II. 62. Lepší doma krajíc chleba než v cizině kráva celá. Č. Kupec měl 100 liber železa. Anth. II. 63. — 2. Při jménech pod- statných, jichž velikosť neurčitá jest: síla, hromada, ostatek, hojnosť, počet, moc, zá- soba, množství. Zk. Ruda hojnosť železa dává. Háj. Hejno ptákův. Us. Moc lidu. Kat. 1622. Sila ľudstva pohynulo; Nahrnulo sa hrôza myší; Mám bratróv celý roj. Na Slov., Ht. (Vz Mkl. S. 474. ). Větší díl města ve vodě na lodích stojí. Har. I. 15. Míti přátel zá- sobu není na škodu. Č. Kvítí dostatek tam roste. Har. I. 135 (vz Brt. Gt, 11. ). —3. Při zájmenech. Nade vše žáky, což jich bieše pod oblaky. Kat. 109. Máš-li co smysla, Kat. 1319. A činil, což jest zlého. Br. Dejtež, co jest císařovo, císaři, a co jest božího, Bohu. Br. Co jest toho dluhu? Svěd. Vez- měte něco kostí. Pass. Nic těch proměn není v Bohu. Št. Zdali kto vás jest. Výb. I. 1(58. K některému svatých se obrať. Ctib. Hád. 4. Co mně možného, učiním. Arch. I. 100. (Vz Mkl. S. 475.; Brt. Gt. 10. ). — 4. Při číslech základních od 5 dále počítajíce: a) od 5—99, jsou li v nominativu n. v akkusativu. Pět dní, osm kop. V každém domě 30 trámů. Er. Postil se 40 dnův. Br. Posýlám 8 štik. Žer. L. I. 170. Co prošlo devět zubů, projde také devět vrchů. Č. — V ostatnich pádech srovnávají se jako adjektiva s jménem svým v pádě. Řekl sedmi andělům. Br. Byl v sedmi letech. Br. Před lety čtyřiceti třemi. V. Před lety čtyřmi. V. To se dálo po šede- sáti letech. Pass. Umřel jsa ve stu a desíti letech. Br. — b) Čísla sto, tisíc mívají ve všech pádech za sebou genitiv kolikosti; avšak mohou se také jako adjektiva se svým jménem v pádě srovnávati. Přišel k těm dvěma stům mužův. Br. Vytáhl s dvěma sty vozův. Br. Po šesti stech let. Pass. Tisíci pánům službu činí. Mudr. Vytáhl s tisícem vozy a s šede- sáti tisíci jízdnými. V. Vz Sto, Tisíc. (Cf. Mkl. S. 479. ) — Pozn. Často (v starších slov. pramenech zřídka) číslovka základní v pádě s jménem počítaného předmětu se neshoduje za nesklonnou jsouc pokládána. Což to mám předložiti sto mužům? Br. — 5. Při číslech tvarových: dvé, obé, tré, čtvero, patero atd. a při číslech neurčitých, když se jich v rodě středním užívá: mnoho, málo, toliko, koliko,
několiko, tolik, kolik, několik, kolikero atd.
a) Když jsou v nominativě a akkusativě.
Kolik vás bylo? Svěd. Málo něco rozdílu
jest. Kom. Zůstavil sedmero dětí. V. A to
děvče bylo ještě kolik neděl živo. Svěd.
Tak trpěl mnoho pro člověka muk i núze.
Kat. 1865. By jejie krásy mnoho ubylo. Kat.
2639. — b) V ostatních pádech. Koráb s mnohem
lidí. Pass. Byl v sedmeru učení svobodných
dospělý. Troj. Kdo jest slýchal o toliku
králův. Troj. S málem lidí krále pobil. Alx.
(Cf. Mkl. S. 483. ). — Ostatně vz jednotlivé
číslovky neurčité a tvarové (druhové). — 6. Při
výrazech příslovečných: hojně, drahně,
dosti, spoře, potud, dotud, více, do sytosti atd.
A tu jsem drahně časův pobyl. Háj. Hojně
mám síly. Jel. Zbitých drahně bylo s obou
stran. Troj. Bídy hojně se u nich nachází.
Har. I. 281. Drahně lidí se zbouřilo. Arch.
I. 91. Toho potud. Výb. I. 647. Zk. (Vz
více v Brt. Gt. 11.; Zk. Skl. 137. ) Vz jed-
notlivá slova nahoře zaznamenaná. — 7. Ellipticky ve větách porovnávacích, sou-
sledných a u výkřiku k označení úžasu a podi-
vení. Máš děvčat po světě jako rozmarýnu.
Sš. Pís. 347. Kulí papírových jako krupobití
naň padalo. Kom. Lab. 39. Přátel u boháčův
jako plev okolo zrní. č. Mrch tu leže jak
V lese dřievie. Výb. I. 50., (Brt. Gt. 15). —
Pozn. Mezi genitivem kolikosti a genitivem
dělivým jest značný rozdíl logický. Rekne-
eme-li:, Koupil jsem libru masa' (gt. kolikosti),
klademe důraz na gt. (masa; ne soli, mouky
atd. ). Pakli řekneme:, Koupil jsem libru toho
masa (gt. dělivý), ostatní vzal souseď, klademe
důraz na slovo libru jako na částku urči-
tého celku. Brt. Gt. 16. Také klademe místo
genitivu dělivého předložky: s, mezi, v, nad,
jichž u genitivu kolikosti z pravidla ne-
užíváme. Vz e) Pozn. 1. — c) Genitiv od-
dílu, oddílný (gt. partitivus); sem kladou
i předcházející genitiv kolikosti; vz předchá-
zející Pozn. Tím se vyslovuje množství nebo
celek, z něhož se nějaký díl odděluje. Zk.
Samci ryb mají mlíčí, samice jikry. Kom.
Každý nás pravdu mluvil. Výb. I. 179. Každý
nás umra vstane z mrtvých. Št. — Pozn. 1.
Nyní obyčejně předložek: „z, mezi, nad, v"
užíváme. Zk. On jeden z nich byl. Háj. Byl mezi
všemi mládenci nejkrašší. Troj. I proti bohu
nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude
divné věci. Br. — Pozn. 2. Tento genitiv má če-
ština jako latina, tedy se nemusí předložka
„z" a jiné klásti. Usmrtil velikou čásť jich.
Os. — Pozn. 3. Gt. dělivý m. akkusativu.
Vz Enallaga, 1. — II. Při časoslovech. Genitiv látky, kolikosti a oddílu klade se: 1. Při časoslovech tělesného n. dušev- ního požívání a zakoušení, při nichž látka, z níž se podmět živí a sytí, do genitivu se klade. Sem hledí: užiti, užívati, požiti, za- žiti, okusiti, okoušeti, pokusiti, zkusiti, zkou- šeti, zakusiti, nasytiti, sytu býti, plnu býti atd. Zk. Požívej dobře času. Mudr. Nasytili se krásy její. Br. Vz jednotlivá a Gt. před- mětu, 5. Vz také Prk. Studie o dativu, §. 4. extr. — 2. Při časoslovech a jménech po- slouchání, pozorování, uznamenání, povědo- mosti: pozorovati, poslouchati, poslušnu býti, pomněti, pamětlivu býti, zapomenouti, vě-
domu, svědomu, povědomu býti, znalým
i citelným býti atd. Zk. Pozoruj počátku. V.
Práv města byl dobře povědomý. V. Dobrá
matka sama své potřeby spíše zapomene,
nežli dítek. Št. Vz jednotlivá. — 3. Při časo-
slovech, jichž činnosť se na na celek, nýbrž to-
liko na nějakou neurčitou čásť předmětu
táhne, což se obyčejně při časoslovech dáti,
zůstaviti, vzíti a při časoslovech s předlož-
kami: u, na, po, při, pro složených sbíhá:
udati, uděliti, ubývati, ubrati, ucediti, ují-
mati, ukrátiti, uliti, atd.; prodlíti, prodlou-
žiti atd.; nabrati, nadělati, nachýliti, navo-
ziti atd.; poděliti, pochváliti, pomazati, poní-
žiti. Zk. Pomazal knížat nad lidem jeho. Br.
Poskytli mu žluči místo pokrmu. Br. Vezmi
si chleba. Jg. Po vší vlasti kostelův načinil.
Pass. Nabrati vody. Rkk. Pustiti vody. Ev.
J. Nabrati vina. Br. Načral vody. Na Slov.
Ht. Ubylo vody, přibylo vody. Us. V sta-
rosti rozumu a paměti uchází. Kom. Někdo
toho vína ulil; Upustil vody z rybníka. Jg.
Krve své pro něho ucedil jsem. V. Ujímá
mi hlad těla. Jel. (Cf. Mkl. S. 485., 486.,
488. ). Vz jednotlivá. — Táhneme-li se na ur-
čitě vytknutou část, stojí akkusativ. Dal
mu věnem půl krámu. Svěd. Rovněž se klade
akkus., když se činnosť ne na část, nýbrž
na celek táhne. Dávala mu pokrm. Pass. — Pozn. Brt. píše v Mtc. 1872. str. 23. takto: Ve spojení s časoslovy nevytýká se v češtině pře- často čásť od celku se odlučující zvláštním slo- vem, nýbrž naznačuje se všeobecně dějem ča- soslovným. Má-li se však v příčině této děli- vého genitivu správně užívati, pamatovati sluší: 1. Časoslova musí naznačovati nějakou dělivosť: přibývá vody = nová čásť po části jistou měrou k celku se přilučuje. Ubývá vody = čásť po části jistou měrou od celku se odlučuje. — 2. Celek, kterého se má užiti za genitiv dělivý, musí býti dělitelný. To jsou především jména hmotná a hromadná, v druhé pak řadě abstrakta a plural, různým však při různých časoslovech způsobem. Jiná podstatná jen ve spojení s časoslovy přibývati a ubývati a p. v genitivě dělivém se pojí k naznačení částek, o které celek se zmáhá aneb umenšuje. Stromu přibývá; ubylo tě po té zimnici. — 3. Čásť musí býti s celkem stejnorodá čili náležeti k témuž rodu věci jako celek, a neurčitá., Přidal mi peněz' t. j. k penězům, které jsem již měl, přičinil jistou novou částku peněz, ale:, Při- dal mi tři zlaté. ', Napřed mi dal dvě měřice žita, pak mi ještě peníze přidal. ' — 4. Musí se určitě rozeznávati, míněn-li předmět celý aneb jen nějaká neurčitá částka jeho, neboť v první příčině klade se celek do nomina- tivu nebo do akkusativu. Čeština velmi přísně tohoto rozdílu šetří, naznačujíc takto i ty nejjemnější odstíny myšlénkové. Naložil na vůz seno t. j. všecko, co tam bylo; naložil na vůz sena t. j. nějakou neurčitou čásť ze zásoby. Tamtéž na str. 23. —33. mnoho pří- kladů. — 4. Při časoslovech chopení-se a do- týkání-se: jíti se, chopiti se, chytiti se, chy- tati se, chápati se, dotknouti se, držeti se atd. Chop se mne. Kom. Drží se mléka. Br. atd. Vz jednotlivá a Genitiv předmětu, 5. — Znamenité jest sloučení dvou vazeb u těchto sloves a sice genitivu osoby a genitivu věci: Drž se mne kabátu. Držel se ho ruky. Zde obyčejně gt. věci vyjadřuje se předložkou za: za kabát, za ruku. Prk. Zvláštního po- všimnutí zasluhuje též dosti častá vazba jati se čeho činiti', kdež genitiv není jiný než u sloves, dotknouti se, chopiti se', infinitiv pak značí určení, účel (= k čemu). Lubuše je sie jú (bratrú) súditi. Dal. 3., 15. Je sie hanby žalovati. Dal. 3., 32. Vinný je sie jiej haněti. 3., 17. Jechu sie jezdy činiti. 14., 33. 1 je sie s niú medu píti. 13., 35. Prk. Vz Jati se. — 5. Při výrazích účastenství: účastným býti, úč. činiti, účastniti se, účastenství na- byti, účastnost' bráti, úč. míti. Zk. A toho zlého také nebudeš účasten. Št. Účastnosť čeho bráti. Zyg. (Cf. Mkl. S. 487. ). Vz jednotlivá. — 6. Genitiv dělivý stává v kladných, bez- podmětných větách existence; v týchž zápor- ných větách stojí nutně. Byloť by jako písku semena tvého. D. Bolo tu radosti. Na Slov., Ht. Přijde dětí jako smetí. Er. (Mkl. S. 487). — 7. Genitiv dělivý neklade se u sloves toliko tehdáž, když jejich činnosť jenom na nějakou neurčitou čásť předmětu se táhne, ale i tehdáž, když sice k celému předmětu ale v míře obmezené ku př. toliko po jistou dobu se táhne. Tento gt. objevuje se nejvíce v češtině a polštině. Grimm praví: Der Ak- kusativ zeigt die entschiedenste Bewältigung des Gegenstandes, geringere Objektivirung liegt im Genitiv. Die thätige Kraft wird gleichsam nur versucht und angehoben, nicht erschöpft. Svého bludu ukrátichu. Kat. 2G18. Rouhali se mu, ukřivujíce hlav svých. Br. Utieraje potu z čela. Kat. 2206. Nakloňte ucha svého k slovům mým. Br. Pozdvihl hlasu svého lid. Br. Pozdvihli svých očí a rukou k nebesům. Přispoř nám víry. Br. Kdo jest středmý, prodlouží života. Br. A po- čali velikých škod činiti. Háj. Nabili tam kolů (ale: nabíjejí tam koly). Sedláci půjčte vlasův. (Mkl. S. 488. ) Vz Enallage, 1, c. — 8. Ve spojení s komparativy a superlativy. Padesát mudrcův všeho světa slovútnějších otázachu. Výb. I. 294. By všech najručejšie ptáče mezi ta kola vleťalo. Kat. 2795. Zvěděl, že jest všech nejsilnější. Ctib. Hád. 6. Tak člověk byl nejrozkošnější všech tvorův. Kom. To jest Hektor všech nejsilnější. Troj. (Brt. Gt. 11. ) Vz Genitiv F. (při komparativu). — 9. Ve spojení singularu neb pluralu s geni- tivem pluralis téhož jména k naznačení pojmu superlativného. Králi králuov. Ctib. Hád. 79. O ty, kterýž jsi bytnost' bytností, smiluj se nade mnou. Kom. Did. 141. Ty veliká po- tvoro hadóv. Výb. I. 16. (Rkk. ) Mysl lidská ničím se obmezovati nedá; i nad nebesa nebes, i pod propast' propastí ona postupuje. Kom. Did. 16. O žale žalův. Hál. Děd. 17. Ala Otáwv. — Vz víc příkladův v Zk. Skl. 142., Brt. Gt. 10. — E. Genitiv ve větách zá- porných (gt. záporu). Genitiv záporu jest dle Zk. vlastně gen. odluky a vypovídá se jím, že činnosť podmětu na předmět nepře- chází, nýbrž že se od něho odlučuje. Užívá se pravidelně místo akkusativu již od nej- starších dob. Naproti tomu tvrdí řed. Bílek v roční zprávě gymnasia v Hradci Králové 1863., že gt. ve větách záporných ničím jiným býti nemůže, nežli Čím jest ve větách tvr- dících téhož způsobu, protože se poměr před- mětu k činnosti podmětu nemění proměnou tvrzení v zapírání. Ale ve větách tvrdících jest genitivem dělícím a kolikosti, buď pří- vlastkovým aneb předmětným a tím prý je tedy i ve větách záporných. Mkl. má jej také za dělivý gt., pravíť (S. 498). Die Par- tition hat ihren Grund in der Kraft der Ne- gation, indem die durch das Verbum ausge- drückte Thätigkeit vom Ganzen und von jedem selbst dem kleinsten Theile desselben negirt wird. Téhož mínění jsou Grimm a Pott. P. prof. Brt. (Mtc. 1872. str. 36. ) o tom soudí takto: Jaký by vlastně byl původní význam genitivu záporného, není zcela na snadě. Jedni jej mají za gt. odluky, jiní za genitiv partitivni; ani ten ani onen význam v každém jednotlivém případě zřejmým není. řekneme-li:, Není vody, není chleba' jest dělivosť zřejmá, ale ne ve větě:, Není ho doma'. Prk. píše o této věci takto: Pravda jest asi u prostřed, an i genitiv dělivý i gt. odluky mimo jiné měl vliv na vývoj té vazby, jejíž původ a podstatu nelze vystihnouti pouze na půdě slovanštiny, neboť se obje- vuje již v sanskrtě; slušno tedy při tom vzíti i tuto sestru slovanštiny v úvahu. — Gt. zá- porný v již. Čech. klade se jen pro důraz. Neměl ani hadru na se. Nejní tam živý duše. Kts. Na východní Moravě užívají genitivu záporu důsledně vždy. Brt. — Klade se: 1. místo akkusativu u časoslov přechod- ných, když jsou ve způsobu určitém a k nim záporná částka ne se přivazuje. Zk. Nikomu křivdy nečiň. Háj. Jednoho bez druhého (das eine ohne das andere) bych nekoupil. Arch. I. 83. Štípu, pazouru nemám; Nemám chleba ani sýra; Do sv. Ducha nesvlíkej ko- žucha; Naše královna koláčů nemá; Nemají volů ani krav; Vrána letí, nemá dětí; An- dělíčku klekni, ruce sepni, zubů neokaž; Ty mne nezaplatíš mé panenské krásy; Ale ne- máme v celém stavení svítidla; Prstenu přec nenosila. Er. P. 17., 31., 72., 74., 77., 66., 167., 128., 477. Zubů neukazovati. Jir. dh. Čelem zdi nepovalíš. Č. Nemáš-li peněz, do hospody nelez; Nespraví ten nic do roka, kdo nezavře na čas oka; Nedávej mi duše viny, bylas se mnou každou chvíli. Er. Duch těla i kostí nemá. Br. Já nebudu vám dá- vati slámy. Br. Kako bych jáz vody nemú- tila ? Rkk. Nemienímť tuto panenské čistoty. Št. N. 225. Vždy sluha boží jest a meče darmo nenosí. Chč. 445. — Pozn. 1. Vz: Než, Ale, Jediné, Ani. — Pozn. 2. Klade-li se v jiných řečech ku př. v němčině k akkus. neurčitý člen „ein" nebo zájmeno „kein", klade se v záporných větách akkus. vždy do genitivu; pakli se klade člen určitý (der, die, das (ó, >), to), klade se v týchž větách akkus. z pravidla do genitivu, někdy však zůstává. Vz Pozn. 3. za následujícím odstav- cem. Vz Mtc. 1872. str. 34. (Brt. ) — 2. Když časoslova přechodná v infinitivu jsou vi- síce na časoslově záporném. Zk. Tako- vých slov se nehodí, mluviti. Svěd. Tohoť já neumím rozsouditi. Št. Již nižádný papež ne- chce chudoby a pokory Kristovy nésti. Chč. 307. Neměl jí čím hrobu vykopati. Pass. Žádný neví kde svého bráti. Svěd. Nemohla bych pro pláč vínku uvít. Er. P. 156. Ne- sluší tobě míti jí. Br. (Vz Mkl. S. 499. ) — Pozn, 1. Zde se i akkus. klade. Neškodí pěknou písničku po druhé zazpívati. V. — Pozn. 2. Když věta vedlejší sama v sobě zá- por nese, skrátí-li se infinitivem, částka zá- porná ne k infinitivu se přivazuje. Zk. Pro- sím tebe nevydávati toho stříbra žádnému. Svd. — Pozn. 3. (ad 1., 2., 5. ). Když se a) míní předmět individualně určitý (tak že by v jazycích užívajících rodového členu stál člen určitý); aneb ß) když substantivum jest grammatickým přísudkem, tož bychom geni- tivu opatrněji užívati měli, chceme-li se v mluvě vyhnouti obojetnosti a dvojsmysl- nosti ku př. Ten čas nebylo knížete v Praze. To může znamenati: 1. byl kníže, ale ne v Praze, byl někde jinde; 2. nebylo vůbec žád- ného knížete, ad a) Nechvalno námiskať pravdu (das Recht; nicht: Recht überhaupt). Rkk. Ež nepálí oběť (jistou, povinnou); Kamének nedadjidech. Rkk. 59.; ad ß) Není vezdy jaro, zima. — Že pravidlo:, Ve větách zá- porných musí vždy státi genitiv místo akku- sativu, není zcela správné, vidíme z toho, že Jg. sám 25 akkusativů v těchto větách uvádí a že se i jinak akkusativ vykýtá. Prsten nenosila; Mé milé hrob jsem nenašel; Mlč ty ptáčku, ty lžeš, nepovídáš pravdu; Zdaliž vy mou lásku neznáte? Brandenburk ne- spálil naše vesnice etc. Er. Pís. (Brt. ) Já te- látko nemám, kravičku mu nedám. Er. P. 75. Vz Mtc. 1872. str. 36. Tam mnoho pří- kladů. — Kdyby se šetřilo těchto mezí, měli bychom v záporu vazbu vyrážející jemný odstín myšlénkový takou krátkostí, jak to sotva kterému jinému jazyku možno. Nenašel jsem kamének (t. j. ten, který jsem ztratil, kterého hledám atd., das Steinchen) a nenašel jsem kaménku (vůbec žádného, kein Stein- chen). Kts. — Vz Mtc. 1871. seš. III. str. 134. —135. a 1872 str. 33. -38. — Pozn. 4. Genitiv stává také, když smysl výpovědi záporný jest, i když částice ne schází. Sadu- ceové vzkříšení budoucího zapírali. Br. Za- nechej chození darebného. Er. Tobě jsem bránila tvého bludu. Kat. 1261. Nech už toho vorání (orání). Er. (Vz Mkl. S. 500. ). — 3. Má-li u sebe předmět nějaký přísudek, tu ve větách záporných oba jak akkusativ předmětu tak i přísudek na akkusativě závislý v genitivě se kladou. Zk. Nikdy jí nenalezl prázdny. Št. Neučiíť nás pokrm vzácných Bohu. Br. Zbitých všech nepo- hřbených nechám. Háj. A ten den nemají míti svých dveří otevřených. Ani jednoho hradu nenalezli svobodného. Výb. I. —Pozn. Přísudek může se vynésti instrumentalem. Na krátce mě živú neuzří š. Pass. Nepoložil jich nemocnými. Svěd. — Aneb i s před- ložkou za: Žádný toho za hřích pokládati nemůže. — 4. Převedou-li se věty záporné v rod trpný, tehdy a) může se gt. záporu v nominativ přivésti a činí pak podmět věty trpné. Trní holou rukou nebrávají = Trní holou rukou bráno nebývá, b) Genitiv zá- porný zůstane a výrok se vynese třetí osobou čísla jednotného rodu středního. Zk. Žádného díla v těch dnech dělati nebudou = Žádného díla v těch dnech nebude děláno. Br. — 5. U časosl. existence býti, zůstati, ostati, nastati, růsti atd. vynáší se při zápornosti podmět genit. nebo nominativem. Zk. V Bohu není proměny. St. Bázněť není v lásce. Br. Čtvrtého dílu lidí živých nepozůstalo. V. Do té zahrady žádný tok vody nebýval (= žá- dného toku vody nebývalo). Svěd. Nenie pérce, nenie blánky. Rkk. Kde ryb není, platí i rak za rybu. Č. Ni mi bratra, ni mi sestry. Výb. I. A nebylo tu krále. Št. V Ae- gyptě žádoucího deště nepršívá.. Jir. Anth. II. Vz nahoře, Pozn. 3. ' po odstavci 2. — Pozn. 1. Je-li více podmětův a táhne-li se zápornosť jenom k jednomu, klade se jen tento v ge- nitivě. Jiné lodičky nebylo než ta jedna. Vz: Než, Ale, Jediné. Mtc. 1872. str. 33. (Brt. ) — Pozn. 2. Místo genitivu užívá se v zá- porných větách hustěji akkusativů při zá- jmenech rodu středního: co, něco, nic. Zk. Abych sobě něco neutržil. Kom. Já o tom nic nevím. Svěd. Či to nevíte? Dal. (Vz Mkl. S. 500. ) Hospodář nic zlého nepřipou- štěj v své čeledi. St. Jen kde něco důraz- něji zapírati třeba, stává nic v gt.: ničeho neumí = zhola nic neumí. Zk. — Pozn. 3. Co, něco, nic i při genitivu příčiny zhusta se ponechává a neklade se v genitivě. Co pak žádáš na něm ? Svěd. Což (čehož) matka boží na svém synu prosi, to vše obdrží. Pass. — Pozn. 4. Akkusativy místa, času, míry a kolikosti nepřicházejí z pravidla v ge- nitiv. Moc nejídej. Nedal celou noc pokoje. Zk. Tak také u, málo, mnoho'. Má služba mnoho neznamená. Jg. Málo zvídej, moc ne- jídej, dlouho živ budeš. Prov. — Ale také gt.. místo akkusativů rozsahu v prostoře a čase. Ani dvou celých let nekraloval. Jir. Anth. Nemohli jste jedné hodiny bdieti se mnou. Pass. Jeden bez druhého nemohli býti dne celičkého. St. skl. (Brt. Mtc. 1872. str. 35. ). — F) Genitiv při komparative se klade, když srovnávajíce dvě věci vypoví- dáme, že jedna od druhé tím se dělí, že vlastnost nějakou u větší aneb menší míře do sebe má. Zk. — a) Při komparativě adjektiv. Ten král bohatějí otce svého jest. Kat. 15. Jeden hřiech jest druhého větší. Št. kn. šest. 247. Deštivé léto horší podzimku. Č. Každý chce se rovnati vyšším sebe. Št. Žádný hřích při nich zlodějství těžší nebyl. Háj. Poslednější věk bývá horší prvního. V. Mnohých vrabců dražší jste vy. Br. — b) S komparativy adverbií: dříve, více, méně, déle atd. Zk. Ta dříve svatby umřela. V. Méně desíti osob v soudu zemském nemá seděti. Jg. Dal mu čtyři korce méně čtyř žejdlíkův. Br. Umřel dříve nálezu panského. Dsky I. 131. — Pozn, 1. Gt. porovnávací klade se pravidlem za nominativ n. akkus. s částicí než, zřídka za jiné pády. Trapněje zhynúti žízňú meča, Výb. I., 49. (Brt. ). — Pozn. 2 Místo genitivu kladou se předložky: od, nad, mimo. Zk. Jeho slova dražší jsou nad zlato. Kom. Did. 154. O málo nižší od tebe jest. Jg. Bůh náš větší jest nad všecky bohy. Br. Pravější chvály není mimo tu, kteráž od ne- přítele vychází. Vš. — Pozn, 3. Místo genitivu klade se: než, nežli. Lepší jest moudrost' než zlato. Sš. Mat. 182. Pečené ryby zdra- vější jsou než vařené. Kom. — Vz Mkl. S. str. as 461., Komparativ, a více příkladu v Brt. Gt. 29.; Zk. Skl. 158. Cf. Genitiv D. (gt. dělivý). II. 8. — G) Genitiv cíle a účinku. Genitiv cíle klade se při časoslovech složených s předložkou do: 1. při časoslovech nepře- chodných s předložkou do složených: doběh- nouti, dojeti, doskočiti, dojíti, dolézti, do- stoupiti, doplouti, dostihnouti, dopadnouti atd. Zk. Říma dojeli. V. Došel čelem místa. Prov. Jeho pravej ruky dojdú. Kat. 2034. Po niti klubka dojdeš. Na Slov., Ht. Porá- želi všecky, kterýchž doběhli. V. Dobudu si jména. Br. Vz jednotlivá. — Pozn. Při časo- slovech pohybování místo genitivu i před- ložek: „do, k, na" se užívá. — 2. Při časo- slovech středních, zvratných s předložkou do složených: dobrati se, doplaviti se, doplaziti se, dopustiti se, dokulhati se, doležeti se, dovolati se, dokřičeti se, dočiniti se, docho- vati se, dotříti se, dovolati se atd. Zk. Dověděl se toho. Plác. Na tom místě se jich dohonili. V. Dokládá se svědomí a nálezu starého. Vš. Vz časoslova na hoře uvedená. — Pozn. 1. I zde užíváme předložek: k, do, na. — Pozn. 2. Ü sloves zvratných s předložkou do složených múže gt. ne jenom za gt. cíle pokládán býti, ale i tím se vysvětliti, že u sloves zvratných akkus. genitivem nahrazen bývá (mnohé řeči genitivu cíle ani neznají). Každý viery sě dobuda. Kat. 2089. Dohoníš se jich ještě. Br. Nemohli sa dieťata dožiť; Máti sa toho doznala. Na Slov., Ht. Vz Domysliti se, Do- tlačiti se, Dokulhati se čeho. (Mkl. S. 503. ). — 3. Při časoslovech, jichž činností se čeho dosahuje: dopraviti, dovésti, dopomoci, do- voliti, dopustiti. Zk. Dopomoz mi zraku mého. St. skl. On jej knížectví českého dopravil. Vz jednotlivá. — Pozn. I zde předložek se užívá: do, k. — 4. Při časoslovech: uhoniti, za- sloužiti, pak při přídavných jménech: hodným, důstojným, dospělým, došlým býti. Zk. Za- sloužil večné slávy. Št. Hoden služebník po- krmu svého. Prov. Vz jednotlivá časoslova a jména a Mtc. 1872. str. 15. — 23. Brt. — H) Ge- nitiv přisvojovací (g. possessivus). — I) Při časoslově býti. Při býti klade se genitiv přisvojovací, přivlastňovací, když se co komu přivlastňuje. Zk. Dítek jest království nebeské. Kom. Já jsem jeho. Br. Sukně syna mého jest. Br. Vždyť jsi ty jako já chudobných rodičův. Sš. Pís. 256. Ne toho pták, kdo ho škube, ale kdo ho jí. Č. Ten sad otce Jidá- šova bieše. Pass. 229. Třeba jsem já chudobné maměnky, ale jsem poctivý. Sš. Pís. 315. — Pozn. Při první a druhé osobě, a při třetí fem. sg. kladou se přídavná jména přisvojo- vací. Ne svoji, ale boží jsme. Ten dům jest její. Us. — II. Při jménech podstatných. 1. Když se věc nebo osoba vytýká, které se co za vlastnictví přisuzuje, jako, když se osobě věc, která jí přísluší, celku části, kteréž v sobě nese, přivlastňují, klade se genitiv při- vlastňovací. Zk. Oči učitele. Kom. Křídla orlice. Přítel mého otce. Us. Vezmi služebníky pána svého. Br. Kůň dvou pánův hubenec. Č. V nebi jest bydlo svatých. Anth. I. 144. Malých ptákův malá hnízda, Č. Byly nám ukazovány zříceniny někdy města slavného. Har. I. 163. Nestydlivé oko nestydlivého srdce zlý posel. Pass. 492. Viděti budou krásu Boha našeho. Ctib. Hád. 14. (Vz více příkladů v Zk. Ski. 163. a násl., Brt. Gt. 5. ). — Pozn. 1. Místo genitivu sg. užívá se jmen přídavných při- svojovacích. Přítel otcův. — Pozn. 2. Genitiv sg. jmen osobných klade se v přesné prosto- mluvě jen tehdáž, jestli opatřen nějakým přívlastkem. Dům starého Tomáše. Žalmy krále Davida. Kniha bratra, který včera u mne byl. Jinak se klade jm. přídavné při- svojovací. Dům Tomášův. Kos. Na Plašte, Plz. a na Slov. zůstává adj. possessivum i s přívlastkem: šátek naší Verunčino; statek starýho Boudovo. Prk. Cf. Listy filolog. II. 232. — Pozn. 3. Gt, podlé přisvojovacího adjektiva. Dcera Vladislavova krále. Vz Pří- vlastek; Genitiv, Dodatek II. (ku konci geni- tivu). — Pozn. 4. Genitiv tento zastupuje zhusta slovanský dativ (přívlastkový): By sie válely klády nad hlavami vojem. Rkk. By sie lsknula braň jich v zracě vrahóm. Rkk. Třas osiede čestné voje vrahóm. Rkk. Sv. M. byla jediná dci otci. Pass. Tu som vás ako mojmu otcovi dobrjeho prjateľa navštívil. Pov. — Prk. — J. Genitiv jakosti (g. qualitatis) k označení jakosti, povahy, rodu, způsobu, obyčeje, mravů nějaké osoby nebo věci na otázku jaký ? Zk., Brt. — Pozn. Poněvadž mezi jménem vlastním a jménem rodovým není poměru souvztažnosti, nemůže se gt. jakosti pojiti přívlastkem ku jménu vlastnímu, nýbrž poměr souvztažnosti musíme sprostřed- kovati nějakým jménem: člověk, muž, král, žena atd. Brt, Ulisses, král převýborné vý- mluvnosti, přivedl 50 lodí. Troj. 360. Tu Zdislava světa snide, svatého života žena, Dal, 145. — Výrokem položen jsa vymyká se genitiv jakosti přímé spojitosti se jménem vlastním a obstojí bez onoho přídavku. Brt. Slavník byl jest velikých a slavných skutkův. Háj. 92. Klade pak se: a) podmětem: Napřed jeli stavu rytířského. Vrat. 10. (Brt. ). — b) Přívlastkem: Hrnuli se k němu lidé obojího pohlaví. Let. 435. Saň hadové postavy. Pass. Člověk střídmé vysosti. Pass. Stojí lipka, stojí, dřeva vysokého, listu širokého. Sš. Pis. 564. Ti všichni měli odění barvy rusé. Troj. 210. Nahodí se jim jeden muž starý chudé postavy. Výb. I. 271. Káži obraz prostřed města tvé postavy postaviti. Výb. I. 296. Drobného peří ptáci k sobě se táhnou. Č. Ženu hlasu zvučného najmou. Har. I. 71. (Brt. ) Chlapec výborné povahy. Kos. — c) Vý- rokem. Brt. Stav panenský je nejdůstojnější čistoty. Št, Tak učený, takej krásy; Kak jest hlubokej paměti. Kat. 376., 1501. Přemysl byl moudré mysli. Dal. Byl pak on ryšavý, krásných očí. Br. Junák to dobrý, ducha vy- sokého. Na Slov., Ht. Ta zvieřata takových srstí biechu jako nedvěd. Výb. II. 65. Ajax byl černých vlasů zatočených. Troj. 149. Hektor byl veliké síly i udatnosti. Troj. 244. Kterakého jsi stavu? Pass. 207. Mistr Příbram byl jest veliké výmluvnosti. Let. 155. Kterés viery? Pass. 491. Křezomysl byl vzrostu malého, ale ostrého vtipu. Háj. 43. — Pozn. Gt. jakosti vyjadřujeme také jmény přídav- nými, při čemž k tomu přihlížeti sluší, je-li přídavné jm. v positivu n. v komparativu n. v superlativu. Muž veliké dobrotivosti = muž dobrotivý; muž největší dobrotivosti = velmi dobrotivý. Klc. (Vz víc příkladův v Zk. Skl. 164.; Brt. Gt. 20.; Mkl. S. 469. ). — K) Ge- nitiv míry (g.. mensurae) k naznačení míry prostorové i časové na otázky: jali dlouhý? jak široký?jak vysoký ?jak tlustý ? jak těžký ? jak hluboký ? jak daleký ? jak starý ? Brt. — Gt. míry užívá se: a) Pouhého genitivu týmž způsobem jako genitivu jakosti: Zvíře to ne- bylo větší než prase desíti nedělí. Har. II. 170. Těžko je mi na srdečku, jak by naň vložil sedm centů kámen. Sš. Pís. 354. Vrať se do svého domu, nalezneš syna sedmi dnuov. Výb. I. 1165. — b) Ve spojení se substan- tivy: z dýlí, z šíří, z výší, z tloustí, z tíží, z hroubí, z hloubí, z dálí, z stáří. Udělal koláčky dvou prstů z tlouští. Har. II. 97. Děla nesla koule dvou pěstí z hroubí. Pref. 37. Vz: Výše, Hloub, Dýl, Šíř, Tloušť, Stáří atd. — c) Ve spojení s přídavnými jmény: dlouhý, široký, vysoký, hluboký, tlustý, starý. Přišli jsme do jeskyně, dlouhé čtyř krokův a tří široké. Har. I. 193. Ženy turecké před očima asi dvou prstův širokou rúšku mají. Vrat. 79. Vz adjektiva zde uvedená. — d) Klade se pouhý genitiv míry beze všelikého jména podstatného aneb přídavného na otázku jak daleko? Město Lidva od Joppen dvou hodin cesty jest. Har. Než ujdu čtyř krokóv. St skl. V. 102. Koráb od nás asi trojích honův byl. Vrat. 43. Tří pídí pod vodou dno se nalezlo. Anth. II. 183. — Pozn. 1. Gt. míry není než odrůda genitivu jakosti. Vz o tom více v Brt. Gt. 24. — Pozn. 2. Vedlé genitivu užívá se a užívalo se i dříve též akkcusativu, který pak jest závislý na pojmech rozsáhlosti prostorové. — Brt. — Vz více příkladů v Zk. Skl. 164.; Brt, Gt. 23.; Mtc. 1870., str. 117. — 120. (Brt. ); Mkl. S. str. 507. — L. Genitiv určovací (g. determinativus, definitivus; také appositivus; u Zk. genitiv obsahu (ob- sažný, genitiv rei contentae). Tím se vyja- dřuje a) jméno, které jest zvláštním názvem též věci, kterou jméno s genitivem spojené názvem obecnějším označuje. Brt. Královna z Sáby králi Šalamonovi bylinu balsamu darem při- vezla. Har. II. 58. Duch můj olivy strom vidí zrůstající. Učedlníci pánu ukazovali stavení chrámu. Pref. 298. Král jemu navrátil úřad podkomořství. Let. 390. V čas pokoje, v čas války. Anth. II. 305. Hodina večeře přichází. Vrat. 29. — Pozn. 1. Zde i poměr gramma- tické souřadnosti čili apposice státi může. Brt. Stojí dřevo oliva, Sš. Pís. 39. Ani mně nevoní rozmarýn vonička. Sš. Pís. 225. — Pozn. 2. Týmž poměrem podřadnosti pojí se obecná slova ‚Jméno a příjmení' s genitivem názvu zvláštního. Avšak i poměr souřadnosti zde místo má, když jméno osoby stálé, s ní jako totožné jest. Brt. Dobychme hradu jménem Hory sv. Lamberta, Výb. I. 534. Jméno Krista Ježíše když uslyšel, bylo jemu divné. Har. I. 279. Josef Levita příjmení Barnaby obdržel. Sš. Mk. 1. Jednomu Faustinus, druhému Faustus jmě bieše. Pass. 432. — b) Jméno udávající, v čem záleží podstata toho jména, na němž gt. visí. Brt. Horníci veliké dary zlata mu přinesli. Háj. 54. S lodími kořistí zlata naplněnými oddal jsem se na moře. Troj. 489. Poskvrna, hříchu na nich shledána jest. Arch. I. 200. Světíme den sv. Trojice. Št. kn. šest. 12. Pod pláštíkem ctnosti mnoho se kryje nepravosti. Č Kníže ohradu zdi městské vyměřil. Háj. 40. Vz více příkladů v Brt. Gt. 16. Usadili jej do síně stráže a dávali jemu chleba z ulice pekařů. Br. Stál na pravé straně oltáře zápalu; Školy naše chrámové pobožnosti jsou. Br. Vz víc v Zk. Skl. 166. — M) Ge- nitivem předmětu (gt. objecti) vyslovuje se věc, jež předmětem jest činnosti jmen odvo- zených od sloves řídících z pravidla akku- sativ. a) Při jménech podstatných, v nichž činnost časoslov přechodných se drží. Rozsévač dobrého semene jestiť syn člověka. Br. Bůh jest stvořitel světa. Št. Všecko cvičení mládeže od pobožnosti se začínati má. Kom. U Boha není přijímání osob. Kom. Samého se vyná- šení. Jg. Obránce vdov. Háj. Priamus byl řečí spravedlivých milovník. Troj. 152. Není pamětníka takové zimy. Us. Sv. písem výborný vykladač. Bl. Gr. 219. Učinil zájem všelikých stád. Let. 204. (Vz více příkladů v Zk. Skl. 167. a Brt. Gt. 7. ). — A i: Také něco dědin zkaženo hlínu kopáním. Dsky. I. 175. — Pozn. 1. Když časoslova, z kterých se substan- tiva s genitivem tvoří, s dativem nebo s in- strumentalem se víží, tehdy tyto pády z pra- vidla se podřizují. Kynouti rukou — Kynutí rukou. Skřehot zuby. Bl. Gr. 243. Tluket silnú pěsťú. Výb. I. 34. Očista železem. Výb. I. 972. — Pozn. 2. Jako gt. subj. (poss. ) za- stupuje v slovanštině rád dativ, tak i tento gt. obj. na př.: Člověk žádá jim (hřěchóm) odpuštěnie... a ta núze bolestná smrti bude očištěnie také hřěchóm. Št. ob. v 269. (Prk. ) b) Při adjektivech. Vůle boží znalý. Jg. Já jsem toho v pravdě vědom. Solf. Svědom jsem toho. Št. Tvój bóh jest mocen všeho. Kat, 1772. Chtivý vražd. Ht. Víry zdrželivý. V. Vlasti milovný. Br. (Vz Mkl. S. 473. ). — c) Při způsobu dostižném (supinu), který v sobě povahu jmen podstatných má a po časoslovech pohybování se klade. Brt. Šel sloužit mše. Háj. Tamo k vrchu (ode- beřme se) bohórn hlásat milých slov. Rkk. 15. Jdi kázat slova božího. Pass. — Pozn. Genitiv se často i tehdy podržuje, když se místo supina klade infinitiv. Půjdu ryb loviti. Br. K pohanům tě nyní posýlám otvírati očí jejich. Br. — Pozn. 2. Co, něco, vše, mnoho a podobná u supina i v akkusativu státi mohou. Táhněme vyhubit vše královo. Rkk. — Vz Supinum. — Pozn. 3. Mkl. má gt. u supin za gt. dělivý. Vz Mkl. S. str. 489. — Pozn, 4. Povšimnutí hoden jest předmětný gt. zájmen toho a čeho k označení vztahu, v jakém k čemu jest subst. ku genitivu přidružené, kterýžto vztah druhdy předložkou o se ozna- čuje. Turci nám toho zprávu dávali. Vrat. 20. Když toho čas bude. Žer. L. I. 89. Toho mám dobré svědomí. Půh. I. 156. — Vz více v Brt. Gt. 9. — d) Genitiv nepřímého před- mětu. Genitiv označuje nepřímý předmět těch sloves, která přímý předmět v akkusativu mají. a) Sem patří gt. u sloves zvratných, když zájmeno zvratné v akkus. stojí. Jali se plavci břehu. Sved. Přijieti se těch činóv. Kat. 820. Drží se mléka. Br. Kdo se topí, i slámy se chytá. Prov. — b) Sem patří mnohá slovesa s předložkou na složená, zvratná i nezvratná. Nabita biechu tato kola všady železných hřebóv. Kat. 2773. Nasytiž se krve, jíž jsi žíznil. Br. — c) Vůbec sem patří slovesa plnění, nasycování a adjektiva, která plnost', nasy- cenosť označují. Sytý krve. Kat. 3169. Ta zvířata plna očí byla. St. Plno bylo takových obrazův v Římě. V. (Vz Mkl. S. 507. — Zk. řadí tento genitiv jinam, vz Genitiv D. II. 1., 4. ). — N. Genitiv času (g. temporis) k naznačení určité doby, do které nějaký děj spadá, na otázku kdy. Za gt. času užívá se obecných názvu: čas, doba, chvíle a názvů, jimiž se určité míry časové označují: hodina, den, noc, měsíc, léto, rok atd. a genitiv pravidelně opatřen jest přívlastkem, Brt. (adj. n. zájmenem, řídčeji subst. ). Tato bylina kvete máje měsíce. Byl. Spitihněv měsíce ledna umřel. V. Téhož času panoval Heřman. V. Toho roku veliká byla zima. Háj. Toho dne přitáhli Moravané. Háj. Prvního máje půjdem do háje. Er. Toho roku byli sněhové velicí. Háj. Loňského roku. Us. Pozva k sobě toho časa svého rytieře. Kat. 1162. Času jarního potok velmi se rozvodnil. Háj. 75. Minulých časuov proti nepřátelóm postavili se. Tov. 2. Pravil, že jesti všie té chvíle v zemi nebyl. Dsky I. 131. Opakování a cvičení ustavičné býti musejí každého dne a každé Hodiny. Kom. Did. 105. Zejtřejšího dne máme se na- jíti. Žer. L. I. 30. Hosť a ryba třetího dne smrdí. Č. Spasitel se okázal pětkrát toho dne. Pass. 313. Měsíce září šel jest biskup na pouť. Háj. 90. Vstavši jednoho jitra muži sen pověděla. Výb. 1. 266. Vz Do, II. časově. — Pozn. 1. Obyčejně se ho užívá při vypočí- távání let a dní, kdy se co událo. Léta tisí- cího osmistého sedmdesátého šestého. To dálo se po božím umučení léta dvoustého devadesátého šestého. Pref. 205. Léta od n. b. tisícího čtyřstého čtyřicátého. Tov. 6. Léto božie tisíc tři sta a třináctého. Výb. I. 479. Když se psalo léta od n. b. po čtrnácti stech sedmdesátého prvního. Bart. 9. — Pozn. 2. Když se oddílně (distributivně) myšlénka pro- náší. Bůh lidem poručil, aby každého sedmého léta zemi odpočinutí přáli. Br. — Pozn. 3. Gt. času bez přívlastku velmi zřídka, se vy- skýtá. Od větrů, kteříž března bývají. Štěp. rkp. To také v obyčeji měl, že vždy jednú dne jedl. Pass. 614. Dvakrát léta ktvú osenie. Výb. I. 1107. (Alx. ). Které léto zimy hriemá, toť léto vše větry vznímá. St. skl. I. 167. (Brt. ). — Pozn. 4. Vedlé genitivu času vyskýá se
akkus. buď pouhý buď s předložkou, vl bez
značného rozdílu. — Vz víc příkladů v Zk.
Skl. 169.; Brt. Gt. 18.; Mkl. S. 510. ())