Hlína, (obyčejně) hlina, hlinka, ne hlínka, y, f., země táhlá, mastná, der Lehm, Thon, die Thonerde. Nad hlínou. V. Hl. jest jíl ne- čistý, hnědožlutý s křemennými zrnky smí- šený, z něhož se cihly pálí a mlaty pěchují. Hl. hrnčířská. Bř. H. benátská, z Lenina, z Armenie, Kom., mastná (mastnice), pálená.
Šp. Oheň hlínu tvrdí. Šp. Hlínu páliti, Šp.,
žumpovati, zamáčeti. Nz. Stěna z hlíny. D.
Hrnčíř z hlíny hrnce, džbány, pokličky atd.
lípá (dělá). Kom. Vz Hrnčířství. Hlinou něco
oblepiti. Vrat. Hl. k mazání, k lepení. D.
Sklo čistí se žlutou hlinou ze Samu. Kom.
Zlatou hlinou něco zamazati (penězi). Kor.
Jakoby z jiné hlíny byl ulepený než lid. L.
Vz Hlinka.