2. Vůbec 2. Vůbec, bce, f. = obec, die Gemeinde. Aby v vůbcích svých měli vůli a svobodu. 1534. (Nách. 115. ). Přimluvil se, aby vůbec (= v obec) zjevně přijat byl. BR. II. 81. b. — V. = obecný pozemek ladem ležící pro potřebu občanů. V Policku. Zkr.