L se vysouvá
L se vysouvá: čupek (člupek). mynář, šupka (slupka). Zlínsky. Brt. U mrčí, knuć — knul (klnouti, opav.). Brt. Lizna (blizna). Val. Brt. D. 65. V Podluží ł mezi o a e, pak mezi u a e mizí: koek (kolek), ďuek (důlek). Brt. Cf. Bž. 45., Odsouvání. — L se přesmykuje. L a r ráda svá místa zaměňují, jsou-li v témž slově: letorost —- ratolesť. Bž. 44. —- L se stupňuje na Zlínsku v ĺ: Vĺček. Vz Mtc. 1878. 3. — L přípona: rýl (rýč), kopal (kopáč), pchál (pcháč). Brt. D. 141. Přípona příčestí čin- ného času minulého: žil, pil atd. Šf. III. 524. O zvukoslovném i symbolickém vý- znamu této hlásky vz v Src. 537.-543. — L. = litr. — L. na lístku bursovním = lettres, písma, papíry nabízené ku prodeji. Kh. — Ł. ve slohu kupeckém = lira. Kh. — ?. = libra šterlinků. Kh. — L. S. = loco sigilli, na místě pečeti. Kh.