Koncovka
Koncovka, y, f., die Endsilbe. Osobní k-ky: pro 1. os. sg. jest v skr. a dílem také v řečt. koncovka -mi; jest to seslabenina z -ma a toto opět jest kmen zájmenný=já, pročež bôdhä-mi = věděti já. Slovanština -mi v -mb seslabila, skr. asmi, stb. jesmb, anebo i zcela odsula a zbylé -m s předchá- zející sponou v nosovku nebo střídnici její přetvořila, nes-o-m =stb. nesa, nesu; stb. učinila tak skoro vesměs, kdežto srbchorv. a slovinština všude -m zachovaly. V pl. od- vozuje se skr. koncovka -mas z téhož pů- vodu, totiž ze zajmenného kmene ma a známky mnohosti s, a bôdhä-ma-s, lat. sci-mu-s zna- mená tedy věděti-my; skr. -mas jest to- tožné s stb. -mb a s -m, -me, -my ostatních nářečí slovanských, nese-mb, nesem, ne- seme, nesemy. V dualu má skr. -vas, lit. -va, což souvisí se zájmenem a-vam (= my dva); v slovanštině jest tu koncovkou -ve pro stb. (a někdy pro žen. rod v horno- lužičtině) a -va pro slovinštinu, toto patrně původnější než ono. Lužičtina horní má pra- videlně -mój, dolní -mej, což jsou dualy k já: njesemój, njasomej. — Přípony 2. os. jsou v skr. sg. -si, pl. tha, dual, -thas a sou- I visí podlé Benfeye a Boppa vesměs se zá- jmenným kmenem tva = ty, z něhož tím způsobem se vyvádějí, že tv tu v th se pře- tvořuje a známku mnohosti s přibírá (dvoj. -tha-s, mn. -tha m. -tha-s, lat. -ti-s), tu v sv se přestrojuje a vysutím v sa a seslabením i v si se mění. Slovanské jedn. -si, -ši, -š, množ. -te a dvoj. -ta se s tím docela sho- dují; -tě m. -ta jest neústrojné, jako nahoře -ve m. -va. Tak je-si (m. jes-si), nese-ši, nese-š, nese-te, nese-ta. Imperativ a časy minulé mají ze -si slabou koncovku -s, kte- | ráž nejsouc na konci slova ničím chráněna odpadá, imper. nesi m. nesi-s, nesěaše m. nesěaše-s. — 3. os. má v skr. koncovky j jedn. -ti, množ. -anti, dvoj. -tas, odvozené i vesměs od zájmenného kmene ta = ten, -ti totiž seslabením z ta, -ta-s připojením známky mnohosti s, a -anti rozkládá Benfey v a- n-ti, kdež a jest sponou, n známkou pl. n. a ti seslabenina z ta jako v sg.; tedy bodha-ti = věděti-ten. Se skr. shodují se úplně kon- covky stb. jedn. -ti, -te, mnoh. -ntb, dv. -ta: se-ti nese-tb, nesąte m. neso-ntb, ne- seta; avšak jen ruština a nová bulh. zacho- vala -t, a sice velkoruština v sg. i v pl. a malorušt. jen v pl., ostatní nářečí slovanská je úplně odsula: stb. nesete, nesatb vrus. neset, nesut, nblh. nese, nesbt, mrus. nese, nesut, sln. nese, nesô, č. nese, nesou atd. Vedle dvoj. -ta vyskytlo se také neústrojně -tě: čes. vystúpis-tě (dvě věglasně děvě). Pro imperat. a jednoduché časy minulé jest opět v sg. slabá koncovka -t a odsouvá se tak jako slabé -s 2. osoby, impt. nesi m. nesi-t, impf, nesěaše m. nesěaše-t vedlé skr. abô- dha-t. Gb. v S. N. VIII. 666. — Koncovky přítomného času jsou tedy v sg. v 1. os. -m, v 2. os. -si, š, v 3. os. -ti, -t; v pl. v 1. os. -me, v 2. os. -te, v 3. os. (-nť). V 1. os. sg. zůstává koncovka -m, když se bez spony ku kmeni připíná (dá-m m. dad-m, jí-na, ví-m, jse-m (m. jes-m) aneb když spona s před- chodnou slabikou v dlouhou samohlásku splývá: volá-m m. volaja-m. Jinak ruší se s předchodnou sponou v u a po měkkých souhláskách v i: vez-u m. vez-a-m, miluj-i m. miluj-a-m. Koncovka v 2. os. sg. -si udržela se jen v jsi m.. jes-si; u ostatních ča- soslov jest koncovka -š: vez-e-š, volá-š, umí-š. K. v 3. os. sg. -ti, -t zachovala se jenom v jesti a jest; jinde všude se odsula: veze, pije, volá. K. 1. os. pl. jest -me, vez- e-me, volá-me, umí-me; při tvarech, kde se spona s předchodnou samohláskou nesrazila a tedy krátká jest, v obec. mluvě e z -me se odsouvá: vez-e-rn, miluj-e-rn; ale: voláme, nosíme, letíme, ne: volám, nosím, letím. K. 2. os. pl. -te: js-te, vez-e-te, volá-te, umíte. K. 3. os. pl. bylo původně -nť, které však s předchodnou sponou zrušilo se v -uť a to přešlo v -ú a konečně v -ou a po měkkých souhláskách v -í: vez-ou, miluj-í, uměj-í, volaj-í. — K. odvodicí, vz Přípony. — K. pá- dové, vz Skloňování a tam jednotlivé vzorce. — Vz ještě Gb. Uv. 38.