2. Lusk
2. Lusk, u, m.; luska, y, f.; lusky, gt. lusek; (od lusknutí, když se otvírá); šupina, v níž se jádro zavírá (jako v hrachu atd. ), legumen, Hülse, Schote, Kiefe. Vz Kk. 57. Nezralý l.: tleška, dleštička (dlasek), Jg., v již. Čech.: klíště, kleška, Bž., na Moravě destička. Mřk. L. podlouhle válcovitý, sma- čknutý, krátký, kosočtverečný, přehrádko- vaný, vícesemenný, dvousemenný, oblý, tlustý, přiokrouhlý, jednosemenný, hlemýžďovitě za- vinutý, ploský, lysý, vejčitý, rovný, vejčito- podlouhlý, tenkoblanný, měchýřovitě nadutý, hrbolatý, pýřitý, kožovitý, nepukavý (Kk. 58. ), s tlustou masitou vnitřní vrstvou (u svato- janského chleba). Vz Plod. Čl. L. členitý či struk, lomentum, Gliederhülse, přehrádkami přepažený a proto vícepouzdrý. Kk. 58. Jíti na lusky; trhati lusky. Jg. Ten hrách je samý lusk (plný lusek). Us. Holka jako lusk. Us. — Vz Šupina a stran druhů lusek: Dlasek.