Magnet, magnes
Magnet, magnes, u, m., z řec. náyvtjc (A/i'/oi, ' /layvi'jtrjc, /uctyvijtic, ficiyvijoioc, jenž dříve M&ot; cHyay. kiía slul). Dralo. Presl. Magnetstein. Magnet železo táhne. Byl. M. samorodný, strojený; magnet ozbrojiti; ozbro- jení magnetu. Nz. M. přirozený n. samorodý, strojený, ocelový, železný. M. Jaminův, přímý, složený ze 2—4 atd. magnetů. Ck. M. podko- vový. KP. II. 188. Pol magnetu (severní, jižní); poly magnetu stejnojmenné (nepřátel- ské), nestejnojmenné (přátelské). Tys jako m. (bravý). Vz S. N., KP. II. 187. a násl.