1. Sloha, sloka
1. Sloha, sloka, y, f., strofa, spojení ně- kolika veršův v metrický celek. Dva nebo více veršů rhythmem spojených v celek spů- sobují slohu čili strofu. — Dle počtu veršů do strofy jdoucích rozeznáváme rozličné druhy strof. — a) Dvojverší. Sem patří z veršů na základě časoměrném osnovaných: ?) dvojverší elegické (distichon) t. j. hexa- metr spojený s pentametrem. — ß) Dvojverší skládající se z hexametru a daktylického tetrametru: Zdráv buď, mistře veleslavný, zdráv náš Ty starosto! nesmírné Ty jehož jsi bohatství objal nesmírnou pílí a umem divu hodným, týmž jazykem Tebe šíře a šíře upřímný velebí zástup, a pronášeje díky z díla těší se s Tebou zdařeného. (Č. Jungmannovi.) ?) Dvojverší glykonicko-asklepiadejské. Nech ať praskotavým celý svět zrouti se valem, ctnosť sama zůstane. (Holý). ?) Dvojverší skládající se ze sedmiměru a nadměrného iambu pětistopého: Řekněte pokladených v temných hlavy kost- nicech, která je kterého, zdali pána neb sedláka? (Holý). Verše zosnované na základě prízvuku v jednotu slohy pojí rým: Dub zpět větru sílu vrací, neb se zlomen k zemi kácí. (Jehlička). Nízký v lese rov, kříž březový — koho zastírá, vám nepoví. (Sv. Čech). Kdo může oko zarositi bolem, když úsměv, květ a blaho kolem? Kdo může násilně si vzbudiť tíseň, když duší táhne jarní zase píseň. (Nrd). b) Trojverší (tercina) skládá se ze tří veršů rhythmu trochejského neb iambického, z nichž prvý se třetím se rymuje, druhý pak s veršem prvním následující slohy. Ku poslední tercině připojuje se verš, jenž se rymuje s prostředcem. Jestiť tedy řada rýmů tato: a b a, b c b, c d c atd.