Ministerství, ministerstvo
Ministerství, ministerstvo, a, n. Mini- steri-um, a, n. (Dle, Slovo'). M. zevnitra, zá- ležitostí zahraničných a císařského rodu; m. osvěty n. vyučování a záležitostí duchov- ních; m. finanční n. financí; m. tržby, ob- chodu, průmyslu a veřejné stavby; m. poli- cie; m. námořnictví; veřejných prací; mini- sterství vnitra neb záležitostí vnitřních; m. právní n. práv n. soudnictví; m. války (vojny) n. vojenství n. záležitostí válečných neb m. vojenské; m. země vzdělání n. orby a hor- nictví; m. zemské obrany a veřejné bezpeč- nosti, J. tr., Šp. Pomocné organy říšského vojenského m. jsou: náčelník generalního stábu, dozorce jízdy (Kavallerie-Inspektor), dozorce dělostřelectva (Artillerieinsp. ), do- zorce hradebnictva (Genieinspek. ), d. voza- tajstva (Fuhrweseninsp. ), velitel zdravotnictva (Sanitäts-Truppen-Kommandant). Čsk. O za- řízení m. války vz také Rf. str. 130. a násl. — Titul m-stva: C. k. vysoké m. Vz Titul. Šr. — Ministerstvo = sbor ministrův.