Pominouti
Pominouti, ul, ut, utí; pomíjeti, 3. os. -její, ej, eje (íc), el, en, ení = mizeti, ver- gehen, schwinden, aufhören; přejíti, mimo jíti, vorbei gehen; zameškati, unterlassen, Umgang nehmen; opustiti, verlassen. — abs. Nezpomínej toho, což jest již pominulo. Prov. Štěstí snadně pomíjí. Ros. Ti póhonové mají p. Půh. I. 203. Jiná všecka věc, co jest mezi nimi, má pominuta býti. Půh. I. 383. Tak pomíjí člověk jako stín na stěně obražený. Br. Pominul jako vidění noční. V. Nepomi- nou nikdá ty hody. Kom. Dokudž svět ne- pomine. V. Nemohl jsem pominouti (se vy- hnouti, nečiniti toho). Us. Čas pomíjí. V. Všecko pomine — švec i kopyto. Č. Vše pomine, vz o tom pořekadla v: Buben, Konec. — co,koho. Lučané pomíjejíce jej poklonu jemu činili. Háj. Pomine tebe žádost' karbanu. Sych. Až ho zlosť, hněv, pomine. Us., Šm. Pavel pominul Efez. Br. Pominouce jiné případnosti. Šm., D. Řeč ho pominula. V. — v čem. V tom trápení můj život pomíjí. Kadl. Zd. Veliká čásť života lidského pomíjí v zahálce. Štelc. — čím. Vše časem pomine. V. Hlukem p. (verrau- schen). D. Něco mlčením p. V., Kom. Mnoho divů a nauk se od sv. Jana tu mlčením po- míjí. Sš. J. 81. Ušima hluchýma vůli krá- lovskou p. Bart. 203. Aniž mlčením máme pomíjeti té znamenité rozšafnosti. Koc, Ml. Mlčením mamičných kejklířů p. Zyg. Ať ji- ných bíd mlčením pominu. V. Proč toho mlčením pomíjíte? Štr. — komu. Až jim pomine kašel, D., bolesť. Čern., Ml. — s čím. Upřímnost pominula s těmi lidmi starými. Er. P. 514. — (se) čeho. Pavel pominul Efesu. V. Pominul jsem toho místa. Kom. P. slibu (neplniti ho). V. Na psaní Vaše jsem odpovědi pominouti nechtěl. Jarosl. z Pernšt. Aniž toho můžeme p., že súdce na počátku přijetí toho úřadu před přísežnými hor pří- sahati musí CJB. 289. Pominu Němců nyní tak, samy Čechy před sebe vezmu. Žer. P. se smysla. Lék. kn., Krab. — co čím před kým. Mlčením to pomíjím před otcem. Háj. — čeho v čem. Rozkazu císaře v něčem p. (neplniti). Plk. Otec dětí svých v kšaftu pominouti nemá. Er. — co na čem. Na tobě hříchy pominul (netrestal). Pís. Br. Avšak myšlénka ta na obloze mysli jejich milostem pominula. Sš. J. 128. — kdy. S léty skuoro ta věc pominula. Bart. — co při čem, kdy. Při těch pracech umění literní p. jste neráčili. V. — mezi kým. Přísahy s obé strany mezi nimi jsú pominuly; Všecky věci mají mezi nimi p. Půh. II. 72., 349. — čeho proč: pro krátkosť času. Apol. — od koho. Chceš-li, by to neštěstí od nich po- minulo. Ms. — čeho proti čemu: proti zákonu. J. tr. — s čím. Služebnost', když na osobě záleží, s osobou pomíjí. Pr. — se, von Sinnen kommen, sinnlos, wahnsinnig werden; wüthend werden, die Wasserscheu bekommen. Pes se pominul. Us. Boday si se pominul. Na Slov., Plk. On se pominul = zemřel. U Brušperka. Mtl. — se čím, se s čím: smyslem, se smyslem, V., Prot. 9., Bart. 1. 4., s rozumem. Háj., rozumem, pa- mětí (= zblázniti se). Jg. Mohl bych se zlostí pominouti (pojíti). Na Mor. P. se hněvy ve- likými, Výb. I. 298., radostí. St. skl. IV. 213. Pes hladem a zimou se pominul. Ml. Leknu- tím pominul se smyslem. Ml. P. se vedrem. Ml. P. se s pamětí. T. — s inft. Podlé čehož nepomíjejte se tak zachovati. Žer. Nepominu se vám odměniti. Žer. Nemohl jsem p. to tobě oznámiti. Us. — aby. Ne- mohu p., abych tu krátce nedotekl. Har. Vz Brániti.