Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:5   Strana:1140


    1. Co
    1. Co. 0 původu slova co vz Gb. Hl. 102., 103, Gb. v Ž. wit. 216. (če). — Str. 139. a 7. ř. zd. přidej: Vz Ht. Brs. 178. — Str. 139. b. ř. 14. sh. za Ht. přidej: Vz Jenž, Ježto, Který. — Str. 140. a. 35. ř. zd. za článku přidej: a Jak. — Co na Lašsku: co, čeho, čemu (čimu), co, čim, čim. Brt. D. 119. Vlivem ostatních pádů mění se c v č na Slov., při čemž mnohdy o dlouží se v uo, které přechází ve vo a tu vlivem s mění se č v š (což i do gt. přechází); naproti tomu o se- slabuje se v e a to se mnohdy odsouvá. Ve Slez. mění se o vlivem polštiny v u neb ů. Nom. a akkus. co, na Slov. čo, jež zdlou- ženo bývá v čô (čuo), dále čvo a švo, vedlé toho přichází na Slov. tvar če, kterého u nás ien adv. se užívá (pročež), a č. Ve Slez. přichází cuž a cůž. — Gt. čeho, na Slov. (vlivem koho) čoho i šoho, v Komíni u Brna čehu, ve Slez. čeho, vedlé toho possessivní gt. čí. — Dat. čemu, na Slov. čomu (vlivem komu), ve Slez. čímu (Ostrav.) — Lok. čem velmi zhusta čom (dle kom); na Mor. a Slov čim a čím. — Instr. čím, na Mor. a na Slov čim. Listy filolog. 1883. 429. Následují do- klady na str. 429.—431. O strčes. kvantitě zájmena co vz Gb. v Listech filolog. VI. 214.—215. — co = který. Jeden jest Jesu Krist, co nad námi králem jest; Byla jedna smutna žena, co patero ditek měla; Šak je ješče chlapců dosti, jako na stromečku lestí, co chcó chodiť k nám; Chodím ja k děvuše, co má černé oči, nechodím já ve dně, ale chodím v noci; Čekala sem na milého, čo má černé oči. Sš. P. 77., 90., 245., 361., 631. Kázání, což dal jim. Ź. wit. 98. 7. Co smy slyšeli. Ib. 77. 3. (72. 25., 104. 9., 65. 16., 118. 7., 77. 5., 38. 5.) To sú ti páni, co s námi sedeli. Slov. Vz více v Bern. Věděl sem každý kúsek, co je čího. Us. Rád za- platím, co jsem propil (za to, co); Jane, čes mi ještě dlužen, chci věděti; Tu věc sú kon- šelé na obec vznesli, če pán jich ždá. NB. Té. 2., 4., 123. A jiná všetka věc, co jest mezi nimi, má pominuta býti. Půh. I. 383. Spodoba: V čem mám (co mám), v tom budu chodiť; Buď spokojený, s Čím sem ti dál (co jsem dal). Na Zlínsku. Brt. — Ad. Pozn. 3. Za: v již. Čechách přidej: také na Mor., na Slov. a ve Slez. Tč. Vz Brt. S. 3. vyd. 143. pozn. a), Brt. D. 164. Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě vede a ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze. Zašly ony až do prosa, co tam (kde) byla velká rosa; Po- chovávať budu jednej vdovy syna, co ho otrávila galanečka milá; Byla lavka byla a už se zlomala, co sem ja s synečkem na ni sedovala. Sš. P. 131., 151., 166., 240. Chu- dobná děvečka nic inšího nemá, jenom tu poctivosť, co si ju zachová; Komuž já ubohá ten věnek hotuju? Něni ho ve svěće (světě), co ja ho miluju; Ty čižmičky ty telecí, co sem jich měla dycky v tanci. Sš. P. 252, 362., 792. To je ten, čo sme ho prosili; To sú ti, čo sme s nimi mluvili; Tu majú hrn- ček, čo je bílek v něm atd. Bern. Dobrú noc, dobrú noc, ale nie každému, len tomu dievčatku, čo ja chodím k němu; To sú husky mojej Zuzky, čo k něj chodievám; Teče voda, teče pod kameň široký, čo ju naplakaly ubohé siroty. Sl. spv. 87., 121., 155. To jsou ti, co jsme s nimi mluvili. Us. Bž. 157. Vedlé hodnověrného svědomie, co by jemu toto věrné právo věřilo. NB. Tč. 103. Cf. Ht. Brs. 177. a násl. — Ad 5. = něco. Máte-li co viece svědomie? NB. Tč. 91. — Ad 6. Dybys byl co dobrého, nedělal bys toho. Us. Brt. — Ad 8. Nevšímá si čeho jiného šp. m.: ničeho jiného. Brs. 111. — Ad 13. =jako. Chceš-li, Dorko, moja býť? Má tě svět co paní ctíť. Sš. P. 8. Než z kouta jen odkuds ze trny co netopýrové hvízdají. Kora. Dobrýs, co kozí slaniny. Mus. Nepni se co na drn žába. 1525. Mus. 1884. 547. Byl co zmámený. Čr. Tak nepsáno tobě, co mně. Dh. 10. A co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu. Let. 154. Hubené oběti obě- tujete, že by je sdmýchnouti mohl co ně- jaké peří. Br. Važ si času, chyť se práce, zahálky se střez co zrádce; Pilen práce co zajíc bubnu. Č. Krále Ludvíka co na masné krámy vystrčili. V. Líti pivo do sebe co do sudu. Chč. 450. Horký co var. V., Pass. Vy- hýbá se práci co čert kříži. Č. Dělá se be- ranem, ale trká co kozel. Jg. Zdá se býti co ovce, ale trkal by co beran. Č. — Brs. 2. vyd. 92. doporučuje jako, ma však co za dobré tam, kde srovnání netýká se vlastno- sti, nybrž počtu, stupně: Přeje mu, co pes kočkám. Us. Má řeči co vody. Us. Vz Jak, Jako. — Ad 16. Ach ouve, co mi mdlo a těžko. BN. — Ad 18. Oves je těžký, snopa je co zvihať. Us. Brt. Ja co je ten starý vdovec drdlavý, co by moje modré oči pla- kaly!; Ach Bože můj, co to bolí! Sš. P. 198., 380. — Ad 19. Čeho jsem se, milý, čeho dočekala?; Po čoms mia, má milá, po čoms mia poznala? Čich (čí) pak je to děvčička, co ma černy vočička?; Čím je lúka krásná? či tú konvalijú či pannú Marijú? Sš. P. 333., 572., 639., 789. Čie sa to ovečky na tom grúně pasú? Sl. spv. 43. Čemuž mi jest ta masť? však raněna nejsem. NB. Tč. 278. Čo koho do toho, kdo miluje koho, miluj že ma diovča, neboj sa nikoho. Koll. Zp. I. 101. Mají-li ti mládenci pro ten krádež na smrť odsúzeni býti aneb če v tom za právo jest. NB. Tč. 1. — Ad 20. Co za. Co to za ptačka? Sš. P. 484. Čo je to za věc? Slov. Bern. S nom. Rád bych věděl, co on je za jeden (co je zač)? Kld. 258. Ach co je to za slavíček, co tak pěkně zpívá? Sš. P. 602. A co je to za hu- sar? tři sta mužů srazí sám! Brt. P. 68. Ach co je to za rybička, nemá hlavy ani líčka! Pís. mor. Brt. Neviem, odkad jest, co jest za člověk. NB. Té. 150. Co jsou to za růže? Co je to za růže, zdaleka mi voní. Brt. Anth 69., Sš. P. 253. Co jest to k hříchu za to- varyš? 1746. Dl. — Brt. v D. praví ještě: Co za jest jako jedním slovem, jehož pád se řídí slovesem: Čo sú to za páni? Co si to za roba, když takového břemena neuneseš? Co's to oblékła za sukňu! Cf. Brt. v Km. II. 291. — Brs. 2. vyd. 95. této vazby ne- doporučuje. Vz tam. — Ad 22. = proč. Ale paní K-vá, co k Vám nejdu? Us. Vk. Co bych sa já rozpletala?; Nepřijdu, děvucho, až jutro. Pošvarný synečku, čemu to?; Čemu jsi se oženil?; Šohajku švarny, čemu ne- ořeš? či ci volky ustavaju či sam němožeš? Sš. P 113., 405., 479., 517. Čomu, ty panno, nezpíváš, čomu se na nás len dziváš? Koll. Zp. I. 61. Čemus nepřišel a my tebe čekali až blíž k nešporám. NB. Tč. 175. V té pří- čině nebylo matky co litovati. V. — Ad 22. Uvozuje jako ,kdy, když, kdykoli, dokud, pokud, jak1 věty časové děje současného. Co mudřec mudroval, hloupý hrad opanoval. Co kousek uhnala, to struček urvala. Sš. P. 378. Po čímkolvěk živa budem, vždycky teba lúbiť budem. Sl. spv. 143. — Ad 24. Chtě zvěděti, lida co je; Což nepřátel bylo; Což sú zla na mě zvedli; Což se bě pohan zhubilo; Což bylo kde prázných kútov. Alx. Výb. I. 148. 6., 149. 2 , 159. 22., 163. 20., 163. 33. Než co sě stalo přísuduov před tímto senmem, to jdi před se. Půh. I. 209. — 25. Věty účelné uvozují se v řeči prosto- národní též co by. Běžel, co by se dostal z lesa (= aby). Brt S. 3. vyd. 132. Svitaj, Bože, svitaj, co by skůr mrkalo, co by mého věku skůrej ubývalo; Podaj, milá, šátek jinší, co by byla škoda menší; Koníčku můj, stupaj na most, co bych přišel k milé na noc. Sš. P. 250., 182., 460. Tara dana, dana, nechcem já Adama, ale já chcem Janka, čo budem zemianka. Koll. Zp. I. 76. Dej koni ten podzubek vybrati, co by krev poznal. Db. Dajte mi někoho, co by mňa tam za- vedl; Dvě hodiny dobře mosí íť, co by došel; Dal sem chasníčkovi jabko, co by sa s ním zahrával. Brt. D. — 26. Ve větách výsled- ných. Sám nevěděl, kolik má peněz, co byl takový boháč (takový byl boháč, že nevěděl); Francek sa potil, co pracoval (pracoval, až se potil); Hneď zamdlela, co sa lekla; Ne- može prodať téj chalupy, co tak o ty pe- níze je taková tvŕza; Ležel jak zabitý, co byl tak opilý; Voda potokem tékla, co pršalo. Brt. D. — 27. Ve větách podmíneč- ných. Co mu trochu vybiješ, to mu neuškodí; Ai co sa ožéním, rodičé možú se mnú byť. Brt. v D. Kup mi radši pentličky, co si svážem ručičky (abychom si svázali, ať jimi..). Sš. P. 391. Čoby bol svet papier a more atrament, ver' by nespísali srdiečku funda- ment. Sl. spv. 120. Něbudu tu chodiť, co by se tu mělo zlato, stříbro rodiť. Sš. P. 522. — 28. Ve větách připouštěcích. Dyž v naší dolině mlha vystúpi, co bude ráno jak krásně, do večera pršať mosí. Brt. D. — Str. 141. a. ř. 28. zd. za namítati přidej: Z hrobu stav na nebesích se vítěz ukázal (= co vítěz, co vynecháno). Hus III, 5. — Str. 141. b. ř. 13. sh. za Mš. přidej: Brs. 2. vyd. 92. doporučuje spojky jako, jakožto m. co. Vz tam. — Str. 141. b. ř. 36. zd. za: darem. Us. přidej: On dělal u Kočího za tovaryše. Us. Vk. Já půjdu za tebou za vojačku. Er. P. 106. — Str. 142. a ř. 16. sh. za Brt. přidej: Vz Brt. S. 3. vyd. 17. 7. pozn., 64. 6. pozn., 66. pozn. 2., Brs. 2. vyd. 93. — Str. 142. b. ř. 15. sh. za Brt. přidej: Každý se svými věcmi činiti má. Kom. S velikými pány má co činiti. Kom. Má-li kdo v městě co činiti. Jg. Strany, které při úřadě co činiti mají. 1658. Er. — Pozn. K infinitivu na slovese míti závislému často zbytečně a chybně přičiňuje se co vedlé jiného akkusativu. Co zde má co či- niti? Měli mnoho co vypravovati. S tím ne- mám nic co činiti. Pán se mnou nic neměl co činiti. Brt. S. 3. vyd. 105. 3. pozn. 3. Cf. Brs. 2. vyd. 94. — Str. 142. b. ř. 15. zd. za jižních Čech přidej: a Moravy (Brt. D.). — Co jest nesprávné v obratu : místo co. Místo co byste pracovali, správné: místo abyste pracovali. Brs. 2. vyd. 94.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011