UběhnoutiUběhnouti, hnul a hl, utí; ubíhati, ubí- hávati = díl cesty běžením uraziti, laufend zurücklegen; utéci, entlaufen, weg-, davon- laufen, fliehen; uvarovati se, entfliehen, ausweichen; vpadnouti, přijíti, verfallen, anlaufen; se = unaviti se, sich müde laufen. Jg. — abs. Kdyby vlk (pes) nesral, dál by uběhl. Prov. Voda ubíhá. Čas ubíhá. Dch. — co. Uběhl tři míle. Za jedinou ho- dinu dromedar tři míle uběhne. Kram. — jak daleko. Pes honící uběhl až za dva hony. Sych. — komu (odkud): z rukou. V. Ubíhal lidem. Šml. Mléko mi uběhlo (z hrnce vykypelo). Us. Šd. — kam (čím): v bludy, Koc, v zmatek, v potupu, v nemi- losť, Kom., v bídu, Kram., T., v záští u ně- koho, D., v nemoc, Lk., v omyl. Kos Ol. I. 190., Th., svou všetečností v nebezpečen- ství. Ml. Jednám v nové ubíhalo nesnáze. Pal. Dj. IV. 1. 141. V netrpělivosť uběh- nouti. Hus III. 229. Proč veň uběhli. BR. II. 120. U věčné zatracenie uběhnouti. Hus III. 237. Ostavujem přístav; v zad ubíhají země i města. Sš. Sk. 286. Vlk s ovcí ve skrýši ubíhá. Ddk. II. 108. Damon pod tvé listi ubíhá. Puch. Chelčický uběhl až do zá- mezí zatracováním všech ustanovení církve. Pal. Dj. IV. 1. 415. Z jednoho bezcestí do druhého ubíhá. Jg. — od čeho: od práce, od praporu, fahnenflüchtig werden. Dch. — před kým (komu). Zle jest, když jazyk před rozumem ubíhá. Prov. Č. Před právem ubíhal. Žer. Záp. II. 120. Sotva loupežníkům, před loupežníky uběhl. Ros. — kudy. Voda hrází ubíhá. Ml. — čeho. Předc toho uběhl (uvaroval se). Ros. Přítele s takovou hlavou ubíhej. Brt. S. 3. vd. 46. Vyzvědače ubíhej a tlachače odbývej. Č. M. 82. — čeho čím. Aby nemohlo říkáno býti, že král svou appellací práva ubíhati chce. Arch. V. 296. — komu při čem. Léta ubíhala při této práci mu jako voda. Us. Tč. — s kým. Šm. — se. Moc se uběhl. Us. — jak. Ubí- hám jako na větru (rychle). Sá. Čas ubíhá jako na koni. Šml.
Minuta za minutou ubí- hala. Šml. Čas příjemně uběhl; Ta pletka šťastně uběhla. Dch. Noc uběhla křídlem netopírů. Hdk. C. 41. — proč. Z nevědomí v nevěru uběhše. BR. II. 363. b.
