1. Ujíti
1. Ujíti, ujdu, ujdi, ujda (ouc), ušel, ujití (na Slov. ujdění); uchoditi, il, zení; uchá- zeti, el, ení = pryč jíti, davon gehen, weg gehen, ab-, hingehen; utéci, entfliehen, ent- kommen, entgehen, durchkommen, durch- wischen, entrinnen; vyvarovati, zniknouti, entgehen, frei werden, vermeiden; tratiti se, mizeti, entgehen, schwinden, vermindert werden, abgehen; jitím uraziti, einen Weg zurücklegen; snesitelným býti, erträglich sein; ujeti, davon reiten o. fahren; chůzí umenšiti, abgehen, abtreten, durch Treten absondern; uchoditi cestu = ušlapati, den Weg abtreten; tuze se uchoditi, sich die Füsse ablaufen; vyhledávati, žádati (také u práva), bitten, ansuchen, sich bewerben, anhalten um etwas, sich verwenden für Jem.; chůzí se unaviti, sich müde gehen, sich über- gehen Jg. — abs. Ani noha neušla. Kom., V. Ani kuře neušlo. Ušlo, čeho duch se bál, pomoz pán Bůh dál. Dch. Jak se máš? Ujde to ještě. Ještě by to ušlo až na tu bídu. Us. Šd. Ještě to tak uchází. Šd. Hrajou ještě dost ucházejíc. Us. Vk. My pomálu hyneme a ucházíme. Žer. 318. Pří- ležitosť ušla. D. Čas uchází. To ještě ujde (projde, jest snesitelné). Kudy chcem ujíti. Dal. Co ušlo (pominulo). V. Síla vína ušla (vyčichla). D. Fajka uchodí (je někde pu- klá, tak že vzduch někudy uchází). Na Zlínsku. Brt. Dali pikhartům ujiti. Pal. V. 2. 71. Pták mně chce vyklubať oči, ujděme pryč radši. Sš. P. 44. Ustavili tvrze okolo, aby nižádný nemohl ujíti; A kudy by ujíti chtěla, aby nenalezla. Hus II. 307., 312. — čeho. Mnohých zlých věcí ujíti; Chtěje dýmu ujíti, upadl jsem do ohně. V. U. muk. St. U. božího soudu, Br., osidel nepřátel, Výb, meče, Br., hany. Sych. Co koho má potkati, toho neujde. Prov. Zlé příhody při pouštění u. Lk. Všedních (hříchův) abych ucházel. Bart. 357. 24. Tudy neštěstí toho ušel. Skl 1054. (Zb. ). Ujíti hněvu božího. Dač. Ucházejíce toho nebezpečenství utíkali na pouště. Har. II. 108. Že ujíti hodlal stro- jených záloh; Ušel jsem jako pták čihadla. Sš. Sk. 234., 280. Trestu božího neujdeš. Ps. sl. 65. Aby nového pekla ušla. Kol. ván. 65. Blaze kdo tomu rozumí a příčin uchází. Har. II. 215. Krev ho byla ušla. Troj. Ti se pak proto světí, aby práce ušli. Chč. P 62. Kněz český ledva bratra ujide. Dal. 105. Okolo močidla chodě neujdeš nádchy; S ohněm nehraj, chceš-li ujíti škody. Mudr. 36., 252. Radostni budú, ež téhož jsú ušli. Výb. I. 769. Mohl by smrti věčně ujíti. Hus I. 212. Tak střel ujdem; Dcery mé ujdú světské hanby. GR. Bozkej pomsty ty neujdeš. Ht. Sl. ml. 221. — co, koho. Krev ho ušla, V., krev jej ušla. Let. Troj. Ušli jsme den cesty. Br., Ml. Denně dvě míle n. Br. U. podešev, Jg., cestu (ušla- pati). Us. Ujíti kus cesty. Us. Šd. Vždyť do večera to ujdeš. Šd. U. někoho (častým chozením k němu získati). Šm. — komu co čím. Chůzí nohy jsem si uchoditi mohl. Sych. Nemocí uchází matce síla. Ml. — (se) čím. Pára uchází potem (vypocuje se). D. Oni jsú vyřkli, že Vášek purkmistr toho věrně, kterýž jeho nedbáním z vězenie ušel, Kolšovi postaviti jmá. NB. Tč. 150. Sotva životem ušel. Ddk. IV. 103. Ušel se dlouhou cestou. Hlas. Ty hodiny ucházejí několika minutami (nadbíhají). Jg. — od čeho. Moudří od místa ucházejí, na němž se bojí. V. Ně- kteří od statků svých preč ucházeli. Dač. I. 306. Od nevděčných ušel a vděčnějším své milosti udělil. BR. II. 53. Ušel od nás- Ros. Lečby osoba od práva ušla (utekla). Er. — čeho od koho. Tuším, když se opatříte, že od něho škody ujdete. Arch. III. 24. — před čím. Před správou obcí ucházejí; před soudem u., V., před nepří- telem. Pk. Uchodíš prede ranou, jak slunce pred nocou. Sl. ps. 67. Jejich krev před námi uchází (srdnatosť jejich mizí). Hš. Da- vid ucházeje před svým synem Absolonem BR. II. 372. a. Dal příklad svým potom bu- dúcim, kdy mají opatrně ujiti před svými ne- přátely. Hus. II. 112. — Reš. — se ke komu oč = žádati. On se k němu ušel. Ros. Uchází se k němu o to. Jg. U. se o po- moc, Zlob., o kradenou věc. Jg. Ucházeti se o nějaký úřad, o nějakou službu. Us. Dch., J. tr. Spolu s jinými se o něco uchá- zeti, konkurriren. Nz. Aby potom o věci té více rozjímal a budoucně o význam a vy- rozumění jemu se ucházel. Sš. J. 49. O jehož stolici bývalý biskup Benno zase prý se uchází. Ddk. II. 312. Uch. se o něčí ruku, přátelství, pomoc, o trůn. Ddk. II. 369., V. 4., VI. 6., 22., 77. (Tč. ) — se oč kde jak: u práva. Sych. U rodičův o dceru se uchá- zeti. V Římě o důstojenství to se prosebně ucházeti musili. Sš. L 182. (Ti) se u císaře o přímluvu ucházeli. Ddk. III. 60. — od- kud. Dal. 35. S očí u. Us. U. ze země, V., ze světa, z vězení, D., z paměti, Jel., z léče, Br., z ohně. Vys. Z varhan uchází vzduch. Ml. Ušed tajně z města, aby s ním nepřišel do styků; Kterého dne ušel Soběslav ze země. Ddk. II. 364., 432. (Tč. ). Ušel z léče, již honí druhého. Prov. Dyž nebudeš moja, budeš bratrancova, šak z rodu neujdeš, ga- lanečko moja. Čes. mor. ps. 135. Že sem z Damašku ušel. BR. II. 617. a. Ušel mnich z kláštera. Dač. I. 200. Ušel sotva s živo- tem z bitvy. T. Ušli z hvozdu. Svěd. Ušla mu krev ze žil. Zlob. Ani noha jich z pole neušla (všichni padli). Č. — komu z čeho (cf. u. odkud). Byl tak pozorný, že mu z celé té řeči neušlo ani slovo. Us. Šd. Nechceš-li mi za to dáti tolik, ať, však mi to z peněz neujde (podrží to svou cenu). Us. u Rychn. U. někomu z rukou. Svěd. Když je na ven- kově, uchází mu, co má ve městě. Us. Dch. — s čím. Sotva s životem ušel. Dal. Tím úmy- slem klénotů vypůjčili, aby jim s nimi ušli. BR. II. 315. a. A s tú (sukní) jest ušla. Pč. 27. Potom jie s tiem statkem ušli. NB. Tč. 114. — (co) komu, čemu. U. všemu, V., větru, Br., zlému. Kom. Ušel nám čas vesele. Us. Ušla mu krev, Zlob., síla. Plk., T. Obcování s ním velice mi uchází. Us. Dch. Jsi-li mně sou- zena, předc má budeš, bys konec světa šla, mně neujdeš. Pís. Dlouhý večer že by jim byl ušel. Němc. Drob. pov. 47. Očiam mým neujdeš. Ht. Sl. ml. 221. Půjdem spolu, ujde nám cesta. Us. Šd. Můj milý mi uchází (nedbá o mne). U Žamb. Dbv. Vrah právu ušel. NB. Tč. 104. Suda jim ušel. Dač. I. 112. Sobě nohy uchoditi. Sych. Jemu to ušlo (bez trestu). Bern. Ujíti trestu. Ml. Uchází mu rozum. Bern. Nic mu neušlo. Us. U. hanbě, psům, šp. prý místo: hanby, psů; ale obé jest dobré. Cf. předcházejicí příklady. — (komu) s kým. Hlídali ho tak, že jim ušel i s hlídači. Pal. V. 2. 375. Ušel tajně ze země s tovaryši svými k Bo- leslavu do Polska, Ddk. II. 205. — jak: bez úrazu u. Troj. Ušel nám čas v rado- stech. V. Ušlo mu to bez trestu. Jg., Rk. Smrti jakoby divem ušel. Ddk. III. 47. Ro- mantickým způsobem ucházel se Břetislav dle vypravování Kosmova o nevěstu. Ddk. II. 109. Ušel z vězení pod šibalstvím. Dač. I. 70. Pomály a stále v dobrém ujdeš dále. Na Ostrav. Tč. S těží ušli Polané dokonalé záhuby. Ddk. II. 203. Aby moc svú ukázal ucházeje smrti proti vóli nepřátel. Hus II. 112. Málo mužů z té bitvy s celou hlavou ušlo. V. — kudy. Aj děvča, děvča, zavra- caj kačky, ať nám neuchoďá hore potůčky. Sš. P. 515. Troubou, oknem teplo uchází. Us. Dch. Otakar ušel ještě šťastně přes most. Ddk. V. 323. — kdy. Kristus ušel před jich volením na horu. Hus I 155. S jehož smrtiú Čechóm mnoho cti ujide. Dal. 75. Za touž příležitostí ucházel se též o korunu královskou. Ddk. II. 129. V této tísní ucházela se matka o pomoc u Jaro- slava Halického. Ddk. III. 254. V starosti rozum a paměť uchází a ubývá. Kom. Did. 72. Stavové pod obojí byli při tom sněme od strany pod j. tak uchozeni, že musili svoliti ke všemu. Skl. II. 35. — kam. Za oltář u. Har. S někým v boj ujíti. Dal. 34., 41. K ouvodu do Jerusalema šla, kdež Josef to napomenutí sobě učiněné měl, a hned s matkou i s dítětem odtud do Aegypta ušel. BR. II. 10. b. Zbygněv ušel tajně do Čech; Ušel odtuď s nimi tajně do Uher. Ddk. II. 427., III. 90. Vz U. s kým, jak. — čemu zač. Však on za to trestu božímu neujde. Us. Šd. — se za koho jak. Přijeli jsou Kunrat a Ota z Moravy bratra s sebou vezouce i snažně za něho se ucházejíce s prosbou, aby... Ddk. II. 221. — se za čím. Uchoditi se za pluhem. Er. P. 413. — se. Celý jsem se ušel (chůzí se utrmácel). Us., Šd., Ros. Ušel se = opil se. U Chrud. Kd. — (se) kde. Potupě žádná moc ni důstoj- nosť na světě neujde, ta čistou ctnosť od zadu raní. Shakesp. Tč. Při apoštolské sto- lici o obecné svolení liturgie slovanské v Če- chách se ucházel. Ddk. II. 283. U. se na cestě. Us. Tč. Kněz (kníže) v své zemi po nenáhlu vše uchodí. Dal. Uhodili sme se po městě, ve městě, než sme ho našli! Us. — na čem: na koni, na voze. Bern. Tobě na tom nic neujde (nesejde). Ros. Mnozí ne mnoho na té cestě ušli. V. — aby. Otakar ucházel se u něho, aby Štyrsko právoplatně mohl držeti. Ddk. V. 340. Toho neujde, aby jeho statek nebyl utracen. Vz Brániti. Jg. — adv. Tajně u., V., potajmo. D. Po málu dále ujdeš. Prov.