MínitiMíniti (zastr. mieniti), miň, míně (íc), il, ěn, ění; minívati = mysliti, za to míti, mei- nen, vermeinen, wähnen, glauben, denken, dafür halten, sich vorstellen; rozuměti, ver- stehen, sagen; chtíti, před se bráti, vorha- ben, gedenken, Willens sein; znamenati, be- deuten. Jg. — abs. Člověk míní, pán Bůh mění. Us. — co. Vlka míní a vlk za humny. Prov. Vlka míní a vlk v síni. Na Mor. Brt, K svému biskupu šedše s ním radu vzeli, co by to mínilo (znamenalo). Pass. 860. Tu číši on mínil, o níž syn boží mluvil. Dal. Míně všecko to okolí. Br. — (co) o čem. Co o tom míníš? Us. O takových se tuto nemíní, die werden nicht gemeint. V. — čím. Nevím, co tím míní. Br. Ohněm míní světlo pravdy. Žalanský. Co jednotou míníte? Bl. A cnosť mienim tiem jménem; On jej člo- věkem mněl; Co se miení kterým slovem. Št. O věc ob. 46. Nevíme, co se tím jménem míní. Čr. Efraimem míní všecko království judské. Br. — jak. Míní to věrně a dobrou měrou. Syr. — na koho, na co. Pohané mínili na sv. Václava, že Drahomiru dal po- tajmně zabiti. L. Nač mínil spasitel. Proch. — Br. — pod čím. Pod příkladem vody míní se štědří darové. Br. Co se pod tím míní (také: Co se tím míní). — s infinit. Zítra míním jeti do Prahy. Us. Modlářkou Býti nemíním. Lom. Míním to vykonati. Toms. — s kým (smýšleti). Kto s ním miení v tu dobu. Alx. 1117. — co k čemu. Pakli by- chom k nim a k jich zboží co mínili, tehdy jim máme 4 neděle napřed dáti věděti naším listem (einen Angriff vorhahen). Arch. I. 195., Gl. — s adv. Ne zle m., jednostejně, s ně- kým dobře, upřímné, otcovsky. Jg. Jinač míní, nežli mluví. V. — komu. Sobě něco m. = vymiňovati, bedingen. Us. Marek. Co jiej (jí) zlá nevěsta míní (obmýšlí). Dal. 45. — že. Mínil jsem, že náš upřímný vlastenec, pan farář Jan Arnold, ještě dlouho živ bude, ale zemřel dne 14. srpna 1872. v 88. roku věku svého. — přes co. Co přes to míníš ? šp. m. o čem.
