Nastáti
Nastáti, nastojím, ál, ání, postaviti se, sich stellen, vorstellen; nastojte: auf, habet Acht, hieher, běda, žel, o weh, leider, Zetter, Himmel; nastupovati na koho, andringen, worauf dringen. Jg. Vz Státi. — abs. Nastojte a ves svój um sbierajte. Rkk. 45. Ach ouvech nastojte. Kom. Na to přišlo nastojte. Kom., V. Nastojte, ženu jsem ztratil. Jel. Nastojte! mně ji pantáta brání. Er. P. 462. Pusté krajiny oral a nastojte volal. Sš. P. 788. Vz Nastojte. Co tu nastójíte? Us. ve Zlínsku na Mor. Brt. — čeho. Ach nastojte hoře mého. Kom., Lab. (51., Výb. I. 422. — na co. Ach nastojte na tento den! Br. Nastojte na dům israelský. Bib. Nastojte na ten hřích. Knst. — o co. Já jsem o to dosť nastál (se namáhal). Koll. — komu, strč. = naléhati, dotírati na někoho. Ciesař je sě velmi nastati, až mu musí své děti poslati. Dal. 120. — se, dlouho státi, lange, oft stehen. Nastáli jsme se tam, až nohy bolely. Jg.