D
D původní souhláska, vz Gb. H. ml. I. 303., praslovanská. 309. — D se psalo: d: mladý; dd: radda; td: otdemne; gd: jdu v. du, bugde — bude. Ib. 399. — D změněno a)v t v adverb.: kde — ktc atd. Ib. 406. Ocun zartu- suje. Háj. Herb. 336. a. Lantgrabě. V. Val. 42. a j. Vz List. fil. 1894. 288 Kapratí (Zábř.). Brt. D. II. 128.; b) v g, nejčastěji dr v gr, dl v gl: agvent m. advent. Zlín. Brt. D. I. 15. Švigravý (Lišen), vizgat (Tišň.). Brt. I). II. 166., 185. Ve slově žiglo u Slavkova. Ib., 148. Can- gály m. sandály. Vz dl, dr, Gb. H. ml. I. 406.; c) v r v dial.: herbábí, svarba, borejt, par- desát atd. Gb. H. ml. I. 406. Svarba, lierbáví (Brn., Tišň., Kruml., Jemnice), Brt, D.H. 166., 185., 208., 268. Karlec (Žďár), ib. 248., gro, gre, gry (kdo, kde, kdy). U Třeb. Ib. 224.; d) v j svajba m. svadba (Olora., Prost., Litov., Konice, Jevíčko, Slavkov), Brt. D. II. 69., 112., 148.); koncové d předložek nad, pod, od, před d a t: naj domem, voj tebe (Zábř.). Ib. 128.; e) v 1: jelli m. jedli (u Trenč.), Pastr. L. 145.; f) v n: hlanný m. hladný (u Trenč.), Pastr. L. 145.; ?) vjj: pušno m. dusno (Zábř.). Brt. D. II. 128.; h) vs: sešlo m. sedlo (Tišň.). Brt. D. II. 185.; i)vZ; po- bízka m. pobídka. Kunšt. Brt. D. II. 233. Cf. ib. I. 15., 17., II. 16., 47., Dšk. Jilič. I. 14. — D měkne v příslovcích: hned', pořád', potáď, pocáď (Litov., Konice, Jevíčko, Brn., Kruml), Brt. D. II. 112., 166., 208.; v pře- chod.: sedňa, ved'a, pľeťa. Cť. Brt. D. I. 5., 16. Půďa (Kunšt.). Brt. D. II. 233. Cf. Pastr. L. 129. nn. — d na konci slov dle Kosť skloňo- vaných se v Háj. Herb, a V. Kal. neměkčí: zed, lod. List. iil. 1894, 452. — D cizí zů- stává: děkan, nebo se mění v ř: touš, tucet. Gb. H. ml. I. 407. — D je přisuto ve sku- pinách: zdr, zdn, nrd, nd, Idr, dl. Vz tyto skupiny a Gb. H. ml. I. 408. Do přípony -telný, -telnost: čitedlnost. Háj. Herb. 232. a., smrtedlný, 196. b., nepohnutedlný. V. Kal. 297., List. fil. 1894. 295. Zdralé (Tišn., Kunšt), Brt. I). II. 185., 233., hrdlení (Žďár), ib. 248. Cf. Dšk. Jihč. I. 14.—16. — D se odsouvá: kadilo, trlice, česalo, vz dm, dn, rdn, dc, dč a Gb. H. ml. I. 410.—411. Prázný, trlice, Háj. Herb. 92. b., 96 a., Gnězno, amiral. V. Kal. 231., 240. Ve slov. pudu, pueš, pue (Zábř.), Brt. D. II. 128., pořá m. pořád (Kunšt.), ib. 233, kadlic — kalca — kalce (Tišň.), ib. 185., edoraz m. edonraz, cera; před n: honej, ena (jedna). Slov. Pastr. L. 147. Cf. Dšk. Jihč. I. 14.—16., Mtc. 1896. 4., 7. V ná- řečí belujském před 1: salo, šilo. Phl'd. 1893. 428. V Hačavsku na Slov. před » a I: sani si lou (sadni si dolů), jeu bi (jedl bych). Phľd. 1894. 127. D v Chromečskú na Mor. Vz List. fil. 1894. 90.