Pěnkava
Pěnkava, y, f., fringilla coelebs, der Fink. V. Vz Frč. 353., Schd. II. 445., Kom. J. 153., 155. P. pinká. Dch., Tč. Klec, čihadlo, síť, poklop, skřínka, humenec na pěnkavy. P-vu oslepiti. P. oslepla, oslnula. Šp. Neví ještě, kam p. (pěnice) nosem sedá. A ty nevíš, kam pěnkava nosem sedá? (zcela nevinný. Zobáčkem proti větru, aby jí vítr do zadku nefoukal a peří nezježil. Vz Hloupý). Lb., č. Ne tak kusá jako s ocasem pěnkava zpívá (nekaždému vše sluší: také o fintivé. Lb.). Č. Když p. smrče: crrrrrk; — bude pršeti. Kda. P. zpívá: Skoro-li bude sv. Matěja? Na Zlínsku. Brt. P. obecní, sněžní, jikavec, zvonek, rýžovník, kanárek. S. N. Ó původu slova tohoto vz Mz. 65. Vz S. N.