Vyniknouti
Vyniknouti, knul a kl, utí; vynikati, vy- nikávati = prudce odněkud se vyskytnouti, povstati, počátek vzíti, vyjíti, vyraziti se, plötzlich zum Vorschein kommen, entstehen, entspringen, Hervorbrechen, empor-, hervor- steigen, sich erheben, hervorschiessen, her- aus-, entfahren, aufschnellen, sich empor- schwingen; vypadnouti, vyřítiti se, Ausfall thun, ausbrechen; utéci, vymknouti se, vy- jíti, zniknouti, zprostiti se, entwischen, ent- 275* schlüpfen, entrinnen; strměti, přesahati, vy- stávati, hervorragen, vorschiessen, hervor- stechen, sich erheben; předčiti, převýšiti jiné, über andere vorragen, sich hervorthun, die Oberhand gewinnen, aufkommen. Jg. Vy- nikati, ne: vynikati. Cf. Vysychati, Usy- chati, Odmykati, Přestydati, Pronikati, Při- čichati, Unižiti, Unížiti, Přestíhati, Přestří- hati, Bž. 29. — abs. Záře vyniká (vybles- kuje). Us. Aby důraz lépe vynikal. Sš. II. 6. Obzvlášť vyniká její péče o vyproštění křesťanů z otroctví židovského. Ddk. IV. 155. — odkud: Voda vyniká ze skály. Us. Slunce z hory vyniká. V. Z osidel smrti v., Kom., z vazby, Plác, z nebezpečenství, Bibl., nepřátelům z ruky v. V. Vynikli z jes- kyní (vyřítili se). V. Játra vynikla z rány. Lk. Nemohlby on tobě ani žádnému z práva a z řádu vyniknouti. Ps. o záští. V. z úmluv (od nich upustiti). Arch. I. 20. Požehnané účinky, jenž ze spásy té vynikají. Sš L. 27. Kterak z nesnáze té v. ? Sš. Sk. 48. (Hý. ). — odkud jak. Mohl-li s tíží v. z vazeb předsudku onoho hlavitého; Jonáš nadpři- rozeně z břicha žralokova třetího dne vy- nikl; Nebudou moci snadno v-nouti z těch svízelů. Sš. Sk. 133., L. 116., 193. (Hý. ). Z rukou nepřátel sotva s celou kůží vynikl. Us. — čím: krásou. Us. Jeho osudové ne- vynikají ani rozmanitostí ani zajímavostí; Muž duchem vynikající. Mus. 1880. 9., 488. Od jakživa jen mužové čelní v národu, vy- nikající jak rozumem a zkušeností tak i jmě- ním svým, dostávali se na ouřad kmetovství zemského; Vynikaje duchem a chováním svým získal sobě záhy vážnosť a důvěru. Pal. Děj. III. 3. 229., IV. 1. 104. (Šd. ). Jinak vynikal rod hrabat Berkských také pobož- ností svou. Ddk. II. 426. (IV. 69., 210. ). Tím sebráním drobtů vyniklo také veličí zázraku našeho. Sš. J. 100. — nad co. Mince kní- žete Vladislava I. všelikým cizozemským toho věku se vyrovnají, anobrž nad ně vy- nikají. Šb. Lit. I. 37. Tak tu nad sousedky vyniká tato krásná Srbů potomkyně. Koll. I. 53. Nade hřích Adamův přehojně vyniká milosť Kristova. Sš. I. 58. — kudy. Slunce skrze mračno vyniklo. Sych. — komu. Zuby dětem vynikají (rostou). Us. V. ne- přátelům (utéci). Dvě kron. — s čím na koho. Což jim braně vzteklosť naskytne, s touť každý na ctného muže vynikne. V. — nad co čím (předčiti). Svou učeností, udatností nad jiné v. Us. Veliká skála z je- zera nad vodu vyniká. V. Vynikal nad ostatní učeností svou. Ddk. II. 235. Horlivostí nad jiné v.; Nad jiné duchem svým neskonale vynikal. Mus. 1880. 472., 487. Svým roz- umem nad jiné v. Pulk. V. pilností nad jiné. Hlavy schopnostmi nad obyčejnosť vynika- jící. KB. III. V. dokonalostí. Sš. Mat. 73. Muž ten nadobyčejný nad vrstevníky vzdě- láním vynikal; Lidé ti nad jiné židy uče- ností vynikli; Poznáním syna božího, druhé v božsví osoby, v-ká křesťanství nad ži- dovství. Sš. J. 47., Sk. 72., II. 29. (Hý. ). — kde (jak). Zdi města nad vodou ještě vy- nikají. Zlob. V básni té v-ká ráz didaktický. Nz. V-kli na zlatotepce v cestě loupežní zloději. Dač. I. 265. Pavel vynikal mezi vrstevníky svými horlivostí pro ustanovenízákona a ústní jeho výklady. Sš. I. 1. Dia-lektika v obou listech stejnou měrou v-ká;Dva, kteří ve víře nad jiné spolusvědkydotčených věcí v-kali. Sš II. 4., Sk. 15.(Hý). V tom v-klo, co pravého a dobréhojest. Kmp. Č. 116. — nad koho v čem,lépe: nad koho čím. Jv. — jak. Někteřínárodové v-kli přes stav divokého přiro-zení. Hlas. Podlé toho také světleji v-kápodobnosť poměrů Galatů s poměry Abra-hamovými. Sš. II. 33. (Hý. ) Jonáš tři dni atři noci v rybě pobyv bez škody zdravísvého odtud v-kl BR. II. 71. a. — nač.Obojí na totéž vyniká, geht auf eins hinaus;Na taková předeslaná slova tím více vynikáprotiva. Sš. L. 202., Sk. 39. (Hý. ). — kam:v svobodu. Kat. Vaň. Pohané k rázné aplné osobnosti jediného Boha nevynikli. Sš.Sk. 208. Těžce se prý zažívají ryby, nerádyven v-kají. Jir. Ves. čt. 378. Otázka ta vy-nikla v popředí. Osv. I. 46. Člověk vysokovynikl nad ostatní tvorstvo. Vlč. — kdy.Prvý den vynikú vrchové hor. BO. Při čemžzvláště v-kl jakýs hrabě moravský Vilém.Ddk. IV. 17.