Nárok
Nárok, u, m. (zastr. naroc, narek, naroch, GL), ve starém právnictví českém spravedlivé pohledávání práva na něčí věci, doličování práva před soudem, der Einspruch, Wider- spruch. (Stavové) v držení práva (k voleni krále) od tolika set let beze všech nároků byli. Skl. V. 343. Dědictví, které kdo bez odporu a nároku drží. Vš. Naříkati co ná- rokem zemského práva. Tov. 93. Slibujeme ten dvór očistiti před každým nárokem. Vš. Ačkoli statek jest v nářku. Žer. Záp. I. 172. Kterýkolivěk člověk drží . . . bez nárokův. VI. zř. 219. Povinen jest prodavač kupu- jícímu dědictví odevzdané od všelikých ná- roků vypraviti. Ms. Pr. kut. Kdo drží zboží některé po 3 léta a 18 nedělí bez n-ků, toho požiti má. Er. Vz Odpor. — N., Anspruch. Užívání slova v tomto smyslu mnozí kárají, ale zbytečně. Pocházíť od slovesa ,nařknouti', jež dle knihy drnovské str. 136. znamená: ,právem k čemu se táhnouti, beanspruchen, praetendere, reclamare.' Jest tedy ve smyslu právnickém dobře řečeno: n-ky k něčemu činiti, Ansprüche auf etwas erheben. Brs. 209. Také Prk. v Programu příbramském 1876. str. 21. slova tohoto hájí dovozuje ze článků: ,nárok, nářek, nařčení, naříkati, na- říkání, že slovo nárok značí spravedlivé po- hledávání práva (Vš., Zř. Fr.), potahování se na něco, pohledávání, právo k něčemu, Anspruch. Vz Naříkati atd. Proto čteme v S. N. V. 652. V nynějším právnictví jest n. právo domnělé, právo o němž se kdo dovídá, že mu přísluší, tudíž n-ky činiti jest tolik, co hlásití se o něco jako o právo své. N. provésti. Er. N. míti: N-ky na služné. Us. N-ky zdvihnouti, erheben sp. m. činiti. Vk. Ovšem můžeme i jiných slov užívati: právo, nápad míti k čemu, k čemu se právem táhnouti, na někom něčeho (právem) žádati, vyhledávati, pohledávati. Jv. Chudí mají n. na podporu,= mohou (smějí) žádati pomoci na obci. Činil n-ky na korunu českou — osoboval si právo ke koruně české. Činili n-ky na vlastnictví fary týnské = dovozovali, že fara týnská jest jejich n. domáhali se práva k faře týnské. Šb. Cf. ještě: Strana žádná na více se táhnouti nemá. Zř. F. V postavení svém mnoho si osobovati, mnoho požadovati; něco si přivlastňovati, osvojovati. Brs. 109. Ansprüche machen slove také: připovídati se k něčemu, domáhati se něčeho. Mřk. — N., nařknutí, nářek, Beschuldigung eines Verbrechens. Jg. Čistý od nároků = unbe- scholten. Má jich sedm býti vládyk nená- jemných, čistých ot nárokóv a usedlých ot dědin. O. z D. Očisť ten n. s sebe přísahou. Půh. a Nal. 1490. Koho ve zlý n. uvésti. Šm. — N., záloha právní z velikého provinění n. př. vraždy, Anklage. D., Jg. N-kem co stíhati. Vz Stíhati. J. tr. --- N., die Ehren- beleidigung it. Ehrenbeleidigungsklage. N. o česť, kým má souzen býti. Tov. 127. Že má při o n. poctivosti. Žer. Záp. I. 29. — N., zločin, das Verbrechen. Učiněna mi škoda; pověz, kterým nárokem? Kn. rož. kap. 226., Arch. I. 477. — Nároky, ův, náročky, pl., varlata, die Hoden, die Geile. Krab., Aesop., Hal., Ras. Bolesť, zánět n-ku. Ja. N. pozdní, Leistenhode, llodenversteckung. Ja.