1. Obora1. Obora, y, f., oborka, obůrka, okršlek,
objem; ohrazené, zavřené místo, v němž se dobytek, zvěř chová a pase, Viehstelle, f., der Thiergarten, Wildforst. V. O. zvířecí (n. za- hrada), zaječí. V. O. na koně, na ovce. Ja. Loví v krejčovské oboře (v šatech i. e. hledá hmyz, vši). Č. O. světa = vesmír. Jir. Výb. I.649. Buoh všeho světa oboru stvořil. O 7 vstup. O. na vysokou, na černou zvěř. Šp. O. na ve- likou zvěř a srny. Břez. 241. O oboře vz v Gl. 184., N. S. a v KP. III. 343. — O., obsc. Chůvě, když ona do vobory se projíždí a plot přeskakuje, mléka ubývá. Wolk. Do obory zabíhati. Vz Zhýralý. Č. — O., ves u Boskovic na Mor., u Tábora, Jičína, Březnice, Kralovic, Rakovníka a jm. mnohých mysliven, zámečků atd. Vz PL., Tk. I. 618., 619., II. 543., III. 655.