Perioda
Perioda, y, f., z lat., v astronomii a dě- jepise: jistý objem času, občasí, doba, die Periode, der Zeitraum. Vz S. N. — P. v stili- stice, die Periode, der Redeabschnitt, Glieder- satz, obvětí. Periodou neboli obvětím nazý- váme souvětí souměrně rozšířené, kteréžto se skládá ze dvou hlavních částí v jednotu myšlénky spojených poměrem podřadnosti. První čásť hlavní, obsahující větu podřadě- nou, slove předvětím (protasí); druhá, jež obsahuje větu hlavní, nazývá se závětím (apodosí) p-dy. Obé části hlavní obsahují po několika členech souřadných. Dle počtu sou- řadných členů (podřadné se nepočítají) dělí se p-dy ve dvoj-, troj-, čtyřčlenné atd. — Pozn. 1. Mezi hlavními částmi p-dy, pokud- koli možná, budiž souměrnost; zvláště k tomu nechť se hledí, aby závětí proti předvětí nebylo příliš krátké. — Pozn. 2. Nerozváděj p-dy větami jednotvárnými, nýbrž klada stří- davě věty vedlejší a přechodníky k rozma- nitosti prohlédej a k blahozvučnosti. Ku př.: Jakož kdo neduhu svému nerozumí, nad ním se netrápí, kdo bolesti necítí, nestůně; by kdo nad propastí stál, jestliže ve tmách jest a toho nevidí, neleká se: tak kdo neřádů pokolení lidské sžírajících neznamená, nemá proti čemu horliti, nad čím se trápiti. (Kom.). Brt. S. §. 524. Vz tam více příkladů. Nauka o p-dách. P-dy dělati, skládati. Nz. — P. v math.: občíslí, obvod, jest nekonečně se opakující řada též číslice aneb několika číslic. Vz S. N. P. článková (řada článků), kruhová, Vz Stč. Alg. 157., 67. Vz násl. — P. v astronomii vůbec doba, po které se zvláště hvězdářské úkazy opakují. Vz S. N. — P. ve fysiologii měsíční krvotok dospělé ženy, po pravidle vždy v 28 dnech se opě- tující. S. N.