Pyramida
Pyramida, y, f., z řec., die Pyramide. — P. v geometrii a krystalografii, tvar ohra- ničený pravidelnou neb nepravidelnou spo- dinou 3-, 4- n. víceúhelnou a tolikerými trojúhelníky, sbíhajícími se nahoře v jediný hrot, kolik zpodina stran má. Tento hrot slove vrcholem. Kolmá spuštěná s hrotu p-dy na zpodinu (nebo prodloužení její) značí výšku její. Padne-li výška do středu zpodiny, slove p. přímá, jinak šikmá. Má-Ii přímá p. za zpodinu mnohoúhelník pravi- delný, jmenuje se p-dou pravidelnou. Je-li vrchní časť nějakou rovinou seříznuta, říká se zbytku p. komolená n. komole p-dy. Zpo- dina umnožená třetinou výšky činí objem p-dy. Vz Jehlan. — V archaeologii slovou p-dami obrovské pomníky staroaegyptské v podobě čtverstěného jehlance. Vz více v S. N., KP. I. 97., 109., II. 20. Die Pyra- mide.