Rovný
Rovný; roven, vna, o; na Slov. rovnaký; rovničký, rovňoučký. R., hladký, srovnalý, nedrsnatý, nehornatý, eben, gleich, schlicht. R. pole (rovina), moře. V., míra (sháněná), Us., počet (sudý, 2, 4, 6, 8 atd.; 2. kulatý počet, 10 neb součin z desíti). Chce míti 103 zl. a já mu dávám rovný počet (i. e. 100 zl.). Za rovné peníze to necháte. Us. R. plochy, lom, křes. Vys. R. jak po dlani, jak po stole (cesta, chodník). Us. Brt. Je rovna jako talíř. Sš. P. 394. — R., nekřivý, přímý, gerad. Rovné tělo míti. D. Rovnou cestou. R. čára, Ros., směr, úd. Rostl. Rovný jako svíce; jako motovidlo (toto žertovně) Pk., Č. R. lopata (která z jednoho dílu jest; oppos. lopata lomená); r. hrany, rohy. Vys. Jsi rovný jako klika. Sk. Rovným na kři- vého, pravým na vinného se ber. Pk. — R,, kolmo stojící, aufrecht; horizontální (vodo- rovný), horizontal. D. Často lépe: přímý. Nz. — R., též jakosti n. kolikosti, též plat- nosti a moci, gleich. V. Z rodu rovného pošlý; rovnou měrou; rovným dílem děliti, na rovný díl děliti; rovné díly položiti; rovným za rovné platiti, odměniti, odplatiti, se odměniti. V. Na rovnou váhu přijíti; rovné ceny (hodnosti) býti; rovnou myslí křivdy snášeti. Kom. Jest mu všude rovný; rovné s rovným se srovnává, rovné k rov- nému se táhne. Ros. Rovní nejlépe spolu se srovnávají. Rovný sluší rovnému. R-ý k rovnému se tovaryší. V. Vrána podlé vrány sedá, rovný r-ho hledá. V. R. se k r-mu hrne. Č. Nerovné nedobře se druží. Lb. Rovný k rovnému, řekl ďábel a utřel svú řiť o starou babu. Ve Slez. Tč. Rovný jsi pán, posluž si sám. Pk. Rovné za po- dobné stojí. Vz Zlý. Lb. Lidé rovné po- vahy, vz strany pořekadel: Podobný. Doba k době, rovní k sobě. Lb. Rovné s rovným rádo táhne zaroveň. D. Vždy jest rovná pří- saha t. j. jedna tak veliká jako druhá. Hus. I. 105. R. lid (stejné platnosti). Smil Má jí rovný díl dán býti. Půh. II. 141. Ty mi nejsi rovna. Er. P. 30. Poděliti rovným dí- lem. J. tr. To nenie rovná měna. Hus. I. 79. Sv. Václav nad jiné rovné znamenitě pro- spieval. Pass. 850. Často také. v rovných přech páni jiné a jiné nalézají. O. z D. Při všelikém soudu rovné buď právo původu i obeslanému. Kol. 9. A ti starodávným vlá- dykňm nemají rovni býti a nejsú. Zř. F. I. A. 23. Hráti s někým o rovnou. Scip. bezž. R. váha, míra. D. Studnici společnou oba rovným nákladem spravujte; Nápad jde na bratří jeho rovným dílem. Er. Místo rovný klade se často chybně: stejný. Rovný jest řecké žooi-, lat. aequalis, něm. gleich: rov- nou měrou (ne: stejnou). Stejný m. jedno- stejný jest řecké ó,«óV, lat. idem, umus idem- que, unius modi, uniformis, něm. einerlei, ein und derselbe, von einer Art. Nz. str. 136. Rovné s rovným sečteno n. rovné k rov- nému dává rovné; rovné od rovného (ode- čteno) dává rovné; r. rovným násobeno dává r.; r. rovným děleno dává r.; jednakému rovné veličiny jsou i sobě rovny n.: dvě veličiny o sobě rovny jsouce veličině třetí, jsou si rovny. Nz. Nyní je mu všudy rovno (mlad jest, utrácí, na zadní kola se neohlíží. Vz Marnotratný). C. S rovným ať se každý měří, jinak se mu zpronevěří. Č. — komu, čemu. Právo aby bylo rovné chudému i bo- hatému. Boč. Jsme si rovni. Us. Den a noc jsou si rovny. Víd. list. Jsa roven otci. Št. Řeči 155. a. Právo všem rovné. Hromu rovný třeskot zbraní; Žasli nad bohactvím jeho, jemuž nebylo rovného. Dch. Soud sobě rovných, pares curiae. J. tr. Mladý nemóž starému roven býti; Nebo jiej (jí) roven nebieše. Dal. 119., 66. Po něm nebyl jest r-ný jemu ze všech králev Juda; Kristus neosobil sobě lúpeže, aby byl rovný Bohu; Kdvby jemu roven byl, snad by jemu hro- zil. Hus. I. 162., 226., III. 118. Nejsem tobě rovna. Sš. P. 251. Vášnivosť, jižto není rovno. Dch. — komu v čem. V bohactvi jsem mu roven. Us. Nebylo rovné jí v kráse. lír. V počtářství není mu (nemá sobě) rovného. Jg. V jedné však jste rovni jemu věci. SŠ. Bs. 195. Tři osoby rovné v múdrosti; Rovný otec, rovný syn, rovný i duch sv. to věz v dostojensťví; Z toho rozuměj, žeť (Kristus) jest s otcem rovný v moci, v múdrosti a v dobrotě. Hus. I. 12., 457., II. 52. — Hus. II. 72., 212., 293., III. 255., Chč. 413., Št. Kn. š. 36. Obě (městě) sta rownye ve zlosti. Pass. 307. Er. — komu čím. Někomu vě- kem roven býti. Cyr. Silou žádný mu roven nebyl. Háj. Hlasové počtem rovní. J. tr. Roven vždy býti povahou. Dch. R. býti někomu bohactvím. Výb. II. 41. Ač všecky tři osoby božské slávou a mocí rovny jsou; Tak že říše jeho rovna byla objemem svým říši krále Heroda Velikého. Sš. Sk. 98., 140. (Hý.). — kdy. Ižádný před tebú tobě roven nebyl. Bj. — komu nač: na pýchu, na statek, na poctivosť. Sš. P. 212. Na pocti- vosť jsem ti rovna, na bohaství není možná. Pk.. Er. P. 150. — kde. Volte muža mezu sobú rovna. LS. v. 101. Už jsu já všady rovna mezi ženami. Sš. P. 431. Není mu rovno v celých Oudolicích. Km. — pro koho. Pro moju dcerušku nerovnýs. Sš. P. 409. — podlé čeho. Kristus rovný jest otci podlé božstvie. Št. - R., slušný, mírný, spravedlivý, skrovný, pravý, billig, mässig, recht. Na rovném rúše a pokrmu dosti ma- jíc. O 7 vstup. Rovný lid vedl jest. Arch. III. 289. R-ého úmysla bud (aequo animo esto). BO. Od vévody k r-é bitvě pobízen jsa v místě ukázaném se postavil. Kn. R. odplata. GR. Na rovném přestati. Solf. Jemu se chce radějšie záhuby země, nežliby rovné přijal. Mus. Za rovné peníze. V. Sr. nahoře. Rovné břímě žádnému hřbetu nepoláme. Ros. Buď jim rovnu neb nerovno (per aequa et iniqua). V. Nechť mne z súdu propustí, chci jemu rád rovné od sebe učiniti, Hl. Ke všemu r-mu a spravedlivému se poddávaje. Ib. Ne- požádav r-ného ode mne pohnal mne. Půh. brn. 1406). O to mi slíbil roven býti před úředníky. Půh. olom. 1412. A já jsem toho túžil, aby se mi o to rovné stalo. Ib. (Gl. 301.). Učiněno jest bylo poselství ku p. Koldovi podávajíce jemu rovného a on mimo to nám kraj hubí. 1448. Nách. Budeliť mne moci rovné potkati, rád chci přijeti. 1445. Pakli by která strana na rovném nechtěla dosti mieti. 1416. Aby mi o to roven byl a Střiž mi od sebe žádné rovnosti neučinil; Slíbil mi o to rovné učiniti od svých lidí i ne- učinil; Aby se mi o to rovné stalo (Aus- gleich). Půh. II. 373., 502. Jimžby měli sami neřku desátky dávati, ale všechno, co by jim mimo rovnú potřebu tělestnú ostalo; Váha buď spravedlivá a závažie rovná, spra- vedlivý met neb strych neb čber. Hus. I. 338., II. 273. Cf. Bdl. Obr. 109.