2. S
2. S místo jsi. Tys tam byl = ty jsi tam byl. Vz Jsi, Býti. 3. S, se (hl. následuje-li více souhlásek), předložka pojící se s akkusativem, geniti- vem a instrumentalem. — A) S akkusati- vem jest podobného významu s předložkami vz, v, na. Klade se: 1. u vyrovnání-se jedné věci druhé t. j. když se věc věci, osoba osobě mocí aneb povahou rovná. Jsi s to múdrý. Tkad. Jak já s něj budu (se mu vyrovnám). Us. Uvidíme, kdo s koho bude. T. Nad kýmž se poprava děje, nemá od popravce býti bráno než odění jeho a jízdné koně a což s kata jest dosti, ale viec nic. O. z D. — Pozn. Odtud se jí užívá při srovnání m.: nežli. Lepší s tebe to mluví. Svěd. — 2. O vě- cech aneb osobách, jichž se podmět zmocniti, kteréž sobě zjednati a pod svou moc přivésti může, odstraně vše to, což na překážce jest. Města s takový náklad býti by nemohla. Skl. 649. Což s český groš nemůžeme býti. Svěd. Kdo s koho můž býti, ten toho pán a právo. Br. Kdo s koho ten s toho. Dch. Jsem s ten úřad, není ho s tu práci, jest s tu berni. Us. Móžeš-li s to býti, kup ten purkrecht i s tiem lánem, jestiť k tomu (= náležíť k němu); Že jest ten duom od něho kúpil ale s výmienkú, jestliže bych s to byl, abych jej zaplatil. NB. Tč. 165., 259. Býti s něco, aby . . . Vz Konditional XIII. — 2. Pozn. Rozum člověka s toho není, šp. m.: s to. Brt, — 3. K vytčení příslušné míry a kolikosti, die ungefähre Grösse; u číslovek = circiter, okolo, asi. Vychází z něho (z rybníka) potok, že by se dvě kole mlejnská vody dosti bylo. Břez. 169. Vypij vína s pohárek. Sš. P. 22. Tekla na rybník ten voda tokem dobře více než s kolo. Svěd. Toho sukna mi s plášť zbývá. St. skl. Hrachu s hrnec. Pč. 31. Toho po- četl s padesát hřiven. Půh. I.122. Ukrojil mu sukna s sukni. Svěd. Oni z dva kroky od neho stojá. Slov. A tak nebylo v městě vody ani s jeden den. V. Jest s píď dlouhý. Jg. Víc může s hrsť moci nežli s plný pytel práva. Prov. Měl chleba s potřebu. Us. Vy- piti s holbu vína. Zk. Skl. 274.- 276. Cf. Zk. Ml. II. 36., Mkl. S. 443 , 445. Dal kaž- dému drobet bobu asi s půl klobouka. Har. II. 65. Může se ho (balsamu) v Egyptě s po- třebu za peníze koupiti. Ib. 59. Vezmú se dvě lžíce loje. Db. Každému několik loket sukna s sukni a kmentu s košili rozdal. Bart. Lépe jest mieti s hrsť s pokojem než rucě obě plně s úsilím. BO. Nikudy na mne toho neprovedeš, abych co od tebe kupo- val, než s toliko za jednu byl jsem rukojmě a tuť jsem zaplatil; Že vinni nejsú, aniž o tom střiebře co věděli a také ani jim co bylo poručeno než s toliko, že kázání pá- nuov učinili. NB. Tč. 42., 120. — B) S ge- nitivem. 1. O místě k vytčení běhu čin- nosti s hůry dolův, yarä s gt., lat. de. S hradu je metali. Dal. Skočil s vysoka. Št. Lid se- stupuje s vrchu hor. Br. Moudrosť s hůry jest. Kom. Se zdi bojoval. Flav. Spadl s koně, se skály. — Zk. — 2. O pohybo- vání na ploše, na povrchu a odtud pryč; o vzdalování od povrchu jakkoli položeného. Snem prsten s svej pravici. Kat. 1076. Vstaň se země; Zdvihnouti rukavici se země. Služka jde s trávy. Vracíme se s ryb (s lovu ryb). Sejde to s očí. Vz více v Km. 1878. 79., Brt. S. 83. Uchýlil se s pravé cesty. Us. Přendej to s jedné strany na druhou. Us. Uchýlil jsi se s cesty přede mnou. Br. — Mk. — 3. K vytčení doby, od které dále dolů se co počítá. S neděle bude sv. Bartoloměje. Jg. S počátku, s večera. — 4. K vytčení směru a stran: s předu, se zadu, s té strany, s oné strany, se všech stran; potom k vyslovení jiných příslovečných výrazů: s cela, s po- všechna, s obecna, s části, s polovice, s větši části. Zkl. Skl. 276., Ml. II. 36. Cf. Mkl. S. 572. — Pozn. Dle Brs. 157. máme zde dle obdoby lat. ex předložky z užívati. Z vět- šího dílu. Har. — C) S instrumentalem řec. 6vv, lat. cum, něm. mit. — 1. O spojení, o průvodě, o společnosti a spolubytí jedné osoby n. věci s druhou, mit, zugleich mit, somit, nebst; zhusta místo pouhé spojky i aneb a. Lež vždy jest s hřiechem. Št. N. 300. Byl s Pavlem v Němcích. Svěd. K břehu s lodi přistavil. V. Kdo s Bohem, Bůh s ním. Prov. Máš spolek s Pavlem. Svěd. — Pozn. Pouhý instrumental značí nejvíce prostře- dek, nástroj. Vz Instrumental a doleji. — 2. O spolupůsobení, o vespolné pomoci, mit, vermittelst, unter Einfluss o. Mitwirkung. S Bohem vše začínej. Us. Pohádal se s ním. Svěd. Radujte se s radujícími. V. — 3. O vě- cech se praví, kterými co opatřeno, vystro- jeno, ozdobeno, obdařeno jest, které k obsahu věci přísluší (mluvíme-li o majetku, vlast- nosti, jakosti. Dle Brt. S. 83. o věci, která k jiné věci náleží, s ní spojena jest), ausge- stattet, versehen, ausgerüstet, begabt mit. Dívka s modrýma očima. V. Zde roste ko- satec s bílým květem. Byl. Čepec se zla- tými oky. Svěd. Chlapec s velikou hlavou. Us. Vyšel na ně s tesákem. Svěd. Tkanice s přezkou. Svěd. S jakou přicházíš? Us.— Poznam. Mýlí se tedy, kteří tuto vazbu za chybnou mají. — 4. O způsobu aneb čin- nosti současné, unter, in. Se hřmotem a hně- vem kopá kůň zemi. Br. Pracuje s neuna- venou pilností. Lne k němu s láskou. Us. Oráč s plesáním snáší snopy své. Br. S plá- čem lidu byl pochován. V. Ptala se s plá- čem. Svěd. Protož o té tak vysoké věci s bázní a s strachem slušie mysliti. Št. Se vší možnou pilností. V. — Pozn. Mýlí se tedy dle Brs. 159., kteří myslí, že chybně užíváme předl. s s instr. k označení způ- sobu; ovšem obyč. klade se příslovce: opa- trně ( = s opatrností), hněvivě (= s hněvem). — Se sluncem vstává. S večerem přišel. Us. S východem slunce jsme se hnuli z města. Brt. — 5. O účinku a výsledku, jejž činnost podmetu za sebou nese; o činnosti sousledné, zu, mit. Jest to zanedbáno s obecní škodou národu. V. Dálo se to s ublížením svědomí. V. Vladislav III. umřel s velikou žalostí pod- daných. V. Jest mi to s podivením, že . . . Svěd. Jest mi s potěšením. Us. S ublížením a křivdou druhého nesluší království žádati. V. Králi Václavovi někteří Čechové s veli- kou škodou království zase z vězení k svo- bodě pomohli. V. — 6. O srovnalosti a při- měřenosti čeho s čím, nach, gemäss. S volí otce svého dosedl na knížectví. V. S prá- vem jemu slouží. Pass. Každý z nás měl by raději s pravdou odsouzen býti, nežli by s křivdou obdržel soud. Št. — 1.0 od- poru, činnosti s věcí aneb se způsobem ně- jakým, gegen, trotz, ungeachtet. I se svým věkem a se šedinami blázen jest. Svěd. S tím se vším na nic přijde. Br. Zk. Skl. 274.—280. Ml. II. 36. Vz tam více příkladů. Cf. Mkl. S., Brs. 157.—159., Brt. — S. 82.-84. — Pozn. Slovesa metati, házeti, mrštiti, hýbati, klá- titi, tlouci chybně se pojí s předložkou s s instr. Chybně tedy: zatřásl s ním jako s hrdličkou m.: jím jako hniličkou. Mrštil s tím o zemi m.: tím. Brs. 159. Rovněž tak chybně klade se s s instr. za pouhý instr. se slovesy: chlubiti se, honositi se, pyšniti se. Proč se chlubíš nešlechetností? Br. Vz tato slovesa. Brs. 159. — Předložka s sesilňuje zhusta pojem. S-takový potvorníče. Svěd. Lžeš jako s-taková bezecná lotryně. Svěd. S-taková s-takoucí nešlechetnice. Svěd. — S se vynechává : a) mluvíme-li o nástroji, kterým se co dělá, děje. Řízl se nožem. Ško- lami se šíří osvěta. — b) Má-li se naznačiti místo, kudy se něco děje. Šel lesem. Peníz propadl čarou. — c) Po slovesech voněti, čpíti a pp., přirovnává-li se jimi vlastnost některé osoby n. věci k vlastnosti osoby n. věci jiné. Voní pížmem, smrdí kozlem atd. Us. Vz Instrumental. — Přechodná slovesa s předložkou s složená. V tomto případě má s do sebe dvojí moc: 1. shora dolů, lat. de, něm. herab, herunter a 2. lat. cum, řec. óvv, něm. zusammen, mit. V první příčině má za opak předložku vz, v druhé před- ložku roz. V příčině první vyznamenává: a) směr činnosti shora dolů, shora na stranu, stranou pryč. S koně jej sbodl. Troj. Svedl třikrát oheň s nebe. Br. Zábradla s mostu voda smetala Jg. Vz Sestoupiti, Svésti, Spustiti, Sundati atd. — b) K sesílení pojmu slovesa a k vytčení skonalosti, tedy s hůry až dolů z cela, z plna. Nepřátelé město spálili. Řeka svlažila louky. Jel. Již jsem tu kůru sedrala. Svěd. S sebe všechen stud setřel. V. — c) Ze směru činnosti s hůry dolů vyrostá směr proti čemu, zpět k čemu.. Co svedeš proti němu? Br. Svedl na ně Hospodin vody mořské. Jg. Bůh na králi; tento nedostatek spustí. Dal. — d) Význam předložky shora dolů přechází v ponětí mizení objemu a dohromady. Voda spadá. Sníh se slehl. Otok naběhne a splaskne. Kůže se sráží. Stuhnouti, skřehnouti, sko- prněti, stěsniti, sevříti, stočiti atd. (Tn. 101. a násl.) — V druhé příčině znamená a) spo- jení, společnosť, společnou účastnosť, vespol- nosť = spolu, vespolek, jednou dobou. Svedl s nim bitvu. V. Všichni tři to smlouvali. Us. Biskupové na sněmích roztržky spoko- jují. Kom. — b) Sjednocení, shromáždění --? v hromadu, v jedno. Smísiti ocet se žlučí. Pref. Vozka náručního koně s podsedlním spřáhá. Kom. Poklady shromažďuje. Kom. — c) Znamená, že se věc s věcí v mír, ve shodu uvozuje, že se rovnají. A krále českého s Vra- tislavskými smluvili. V. Nás s otcem smířil. Jg. Sjednal odporníky. V. Vz více příkladů v Zk. Skl. 76.- 78. Cf. Mkl. S. 246. a násl. — Časoslova přechodná s předložkou s slo- žená řídí akkusativ a nikoli genitiv: spa- třiti, shledati, svolati, sebrati, shrnouti co n. koho. Zk., Brt. Vz předcházející. — Strany složení předložky s se slovesy vz Tn. 99.—106. a Programm olom. gymn. 1875. str. 15. (Pk.). — Pozn. Po předložce s mení se j rádo v n:snísti, snímati m. sjísti, sjímati. Vz On. —