Čára
Čára, y, (zastaralé: čár, u, ni.), čárka, čá- rečka, čárčička, y, f., ein Strich, eine Linie. — C. (linie) vodorovná, šikmá (schief), kolmá (kolmice), pravidelná, pravoúhelná, svislá, prostopádná (senkrecht), přímá (přímka, gerade), křivá, plná, tečkovaná, čerchaná n. cršená (gestrichelt, čercha), stálá, základní (základnice), libovolná, obojstředná (Central- Linie), kuželová (konische L.), sbíhavé (sběžky, convergende), souřadná (Coordinate), tečná doplňku (dotečná, dotečka; kotangenta), rovnoběžné, směru (Direktions-L.), rozběžné (rozběžky, divergente L.), dvojitá, prostupná (prostupující, Durchdrings-L.), průsečná (prů- sečnice, Durchschnitts-L.), kolná zevnější (kolnice zevnější, Epicykloide), kolná vnitřní (kolnice vnitřní, Hypocykloide), pevná (fix), klikatá (gebrochen), daná, bodem průchozí, vlasová (vlásková, vlásečná, Haarstrich), roz- polovací (rozpolná, Halbirungs-L.), pomocná, zdánlivě vodorovná, zápalová (kaustisch), řetězná n. řetězová (Kettenl.), kuželosečná (kuželosečnice, Kegelschnitts-Linie ), isody- namická (rovnomocná, rovnomocnice, isody- namisch), isogonická (rovnoodklonná, rovno- odklonice, isogen), isoklinické (rovnosklonné, rovnosklonice, Isoklinen), kruhová (kružnice, kruhovka, Kreis-L.), křivá do sebe vcházející, do sebe se vracející, poledni (polednice, Me- ridian-L.), středová n. obojstředná (centrisch), vedlejší, poradnice (Ordinatenaxe), vejčitá n. ovalní, příčná, stínová, šroubová, sečná (Se- cante), oddělovací (oddělnice), závitková (zá- vitnice, spiralka, Spirale), ohnutá, obloučitá, zakřivená, stojatá, spojovací (spojnice), vrhová (Wurf-L.), Nz., kosá, objemu (Umfangs-L.), pravidelná, úhelní, niťová, dopadni (Schluss- Linie), střižní (Schnitt-L.), obměrná, kresná, obvodná, úměrná (Proportions-L.), směrová (směru, Richtungs-L.), Šp., sněžná (sněhová, sněhu, Schneelinie, Schneegrenze, Š. a Ž., nad kterou i v létě sníh leží), Tl., průčelní (Front- Linie), Rf., šermu, postoje, Tš., pobřežni, Uferlinie. Š. a Z. Celní úřad na čáře. J. tr. Čáru prodloužiti, čáru vésti k bodu A; po- čet ob čáru (čárný, Strichmethode); čára te- sařů na dřevě: rysky, sledy; čáry se dotý- kají, přetínají; do čáry vzíti, v čáru po- jmouti (aligniren); třídu milionův čarou poznačiti; bodem, skrz bod čáru vésti; čarou obrazec rozpoliti; čáru kružidlem vzíti; čára jde, prochází bodem A; zšíři čáry; svislou čáru pustiti; čára AB rovnoběžná s čarou CD. Nz. Čáru táhnouti. Šp. Č. smíšená. Šr. Tesati přes čáru. Prov. C. v kolo udělaná. V. Slunce v čarách okrouhlých se obrací. Reš. Čáru znamenati; čáry během dosíci; přes čáru přeběhnouti. Kom. Po čarách, strichweise. D. Vyměřiti někomu, pokud čára. Nechť sedí na čáře (nechť zná své místo. Vz stran přísloví: Přísnosť.). Č. To jest až přes čáru. Vz Mnoho. Č. S někým na stejné čáře státi. Sm. Čára obranní, hlavní, střelní, vyměřená, nejmenšího odporu, Bur., příbuz- nosti. Na Slov. — Čáry = kouzlo, vz Čáry.