Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:3   Strana:0444


    Slovosled, u
    Slovosled, u, m., lépe: pořádek slov, ne- boť s. znamená spíše die Wortspur než die Wortfolge. Brs. 2. vd. 232. V jazyku českém lze rozeznati dvojí pořad, kterým slova ve větách se sestavují a to pořad logický a pořad řečnický. Co se prvního dotýče, místo má vůbec, když mluvíme s mysli pokojnou a klidnou řadíce slova po sobě tak, jak tomu povaha, srozumitelnost a jasnosť řeči chce. Když však mysl slyšícího na vý- znamnosť části některé obrátiti aneb když protivu jedné k druhé ostřeji vytknouti máme, činíme to tím, že je na takových místech klademe, z nichž, že by to části podstatnější, mocnější a pozoru hodnější byly, dobře lze vyrozuměti. Pořad ten slove řečnický. Klademe tedy 1. nejprve podmět, pak sponu a na konci přísudek. Když spona ve slovese jest, tehdy jde za podmětem sloveso přísudkové. — Ve větách přioděných jde za podmětem vše to, což jemu přísluší a rovněž tak za časoslovem přísudkovým. Tím způsobem též infinitiv dostává se hned za finitivnou formu slovesa, které doplňuje, což zvl. proti němčině dlužno vytknouti (Listy filolog. 1876. 271. Vz Infi- nitiv). Ona plakala. Us. Slovo boží jest štít víry. V. Válka kvapná vylévá krev. Br. Člověk tento nepřestává mluviti slov rou- havých proti místu tomuto svatému. Br. Štěpán pak jsa plný víry a moci činil divy a zázraky veliké v lidu. Br. Pokud nám vědomo, král Václav ani se nepokusil při- chýliti k sobě jednotu marbašskou. Pal — 2. Vedlé tohoto přirozeného pořadu jest v jazyku českém ještě druhý, kterým se však části vedlejší částkami hlavními úžeji v jedno stáhnou. Podlé tohoto pořadu jde napřed podmět, potom přísudek a konečně spona. A ve větách rozvedených jde podmět se svými přívlastky napřed, části výroku pak tak se uspořádají, aby se slovesem kon- čily t. j. napřed jdou omezení jeho a ko- nečně sloveso. Bůh věrný jest. Št. Křesťané na náspech všudy stáli. Rkk. Já tobě všecko vzdávám. Svěd. Svět všechen ve zlém leží. Br. Muž pak nějaký jménem Šimon před tím v tom městě čáry provodil. Br. (Zk. S. 688.). — 3. Podmět předchází přísudek i tehdy, když věta počíná se příslovcem aneb jakým- koli určením příslovečným, jakož i tehdy, když předchází celá věta příslovečná. V čas pršky lidé se schovávají. Těch dní císař se vrátil. Potom teprve král Václav blížil se proti němu. Když se tyto věci v Praze dály, král Václav nebyl dvorem v Čechách. Hle- daje pomoci proti Milaňanům, císař Fridrich vypravil biskupa Daniele do Uher. (Brt. S. §. 520.). — 4. Když podmět ve slovese jest, tehdy klademe sloveso napřed, potom slova, kterými se místněji omezuje. Šla pro žáka do školy k sv. Havlu. Svěd. Cti otce svého i matku svou. Br. Měli jsme jízdu veselou. Vrat. (Zk. S. 682.). — Pozn. Předchází-li věta příslovková a má-li s hlavní větou týž podmět, bývá pro snadné orientování dobře, položí-li se hned před větu vedlejší zvl. je-li skrácená. Panský stav, kdyby rozumu chtěl uvážiti, měl by nač pomysliti. Vil. z Pernšt. (Vz Brs. 2. vd. 228.). — 5. Pořádek pře- smyklý (inversio) mezi podmětem a přísudkem nastupuje a) když přísudek s důrazem se proslovuje. Najde kovář uhlíře. Umřela ta slepička, co nesla zlatá vajíčka. — Pozn. Obzvláště v obyčeji jest pořádek tento po spojkách i, protož, tu, tehdy, v tom. I chopil Záboj mlat. Protož nemohu já zdržeti úst svých. Vz tyto spojky. — b) Když podmět buď důrazem aneb objemem nabývá převahy nad přísudkem, čímž se tlačí na místo vý- značnější — na konec. Většího objemu a tím i váhy podmět nabývá všelikým omezením: přívlastky, větou vztažnou nebo vysvětlo- vaci s že, aby atd.; naproti tomu přísudek váhy pozbývá, je-li bez doplňku nebo bez dostatečného omezení příslovečného nebo má-li sloveso samo mdlý význam jako: býti, státi, ležeti, nastati, praviti a p. Hrnuli se k němu lidé obojího pohlaví. Úmrtím jeho nastal nový obrat v dějinách českých. Teprv u Rudavy strhla se krutá i krvavá bitva, kterážto skončila se porážkou Prusův. — 6. Přívlastek adjektivní bývá z pravidla před svým substantivem; vytýká-li se dů- razně, jde za ním. Malá jiskra velikým ohněm bývá. Zvěstuji Vám pověsť vele- slavnou. — 7. Je-li substantivum opatřeno dvěma přívlastky adjektivními, bývá často jeden před substantivem, druhý za ním. Nejstarší básníci řečtí byli Homer a Hesiod. Práci lidské ustupují přírodní překážky i nejmohutnější. — 8. Má-li substantivum přívlastkem adjektivním aneb náměstkovým opatřené ještě jiné příměty (pády předlož- kové, příslovce), kladou se tyto mezi pří- vlastek a substantivum a to tak, že pří- vlastek bývá na místě prvém. Zastaralý při věcech zvyk. Jiné na polích kvítí. Po stě- nách uzřím obrázky jakéhosi pěkného někdy díla. Od mého z domu výjezdu vždy něco jste psali. (Cf. Mkl. S. 5.). — Pozn. Týž po- řádek se zachovává, když pád předložkový za přívlastek souřadný spojkou a ku jménu přídavnému se přičiňuje. Vidím nepeřené a bez křídel ptactvo. — 9. Má-li příčestí n. přechodník určitý k substantivu přívlastkem příslušející při sobě určení příslovečné, bývá obyč. pořádek ten, že napřed jde substan- tivum, potom určení příslovečné, na konec pak příčestí n. přechodník. Každý vzdělanec povinen jest spravovati se zákony v jazyce spisovném ustálenými. Splatil jistinu i s úroky za dobu tu připadajícími. — 10. Obecné jméno přívlastkové často bývá za jménem vlastním, jmenovitě v řeči starší. Tiberius císař v Římě kraloval. David prorok řekl. - 11. Dativy náměstek mi a mu ve starší řeči kladou se z pravidla před zvratným se. Zdá mi se ještě za potřebné býti. V tom událo mu se viděti. Aniž mi se hrubě chtělo. — 12. Má-li sloveso při sobě dativ i akku- sativ předmětný, bývá dativ před akkusativem. Královna ze Saby králi Šalomounovi bylinu balsamu darem přivezla. (Brt. S. §. 520.). — 13. O vřadování náměstky se vz Se. — 14. Spojky souvztažné (kde — tu, když — tehdy, poněvadž — proto a p.) kladou se na po- čátku vět, které v jedno svazují. Rovněž tak kladou se na počátku vět vedlejších spojky že, a, ano, ať, potom zájmena vztažná jenž, který, ký, potom přířadné spojky a, i, ale, než, však, avšak, alevšak, nebo, odtud a p. Naproti tomu za prvním nebo druhým slovem kladou se -li, odporovací pak (aber), zavírací tedy, stvrzující zajisté. Jen když tomu důraz řeči chce, odstupuje se od to- hoto obyčejného pořadu. Vz tyto spojky. — 15. Záporné ne stojí před tím slovem, které se popírá. Vz Ne. — 16. Předložky stojí z pravidla před svými pády. Vz Předložka a jednotlivé předložky. - 17. Pomocné slo- veso optativu bych, by atd. přikládá se ku spojkám samým. Vz Abych. — 18. Jak se řadí čísla. Vz Číslo (I. 186. a.), Číslovka (I. 188. a.). Jména, která se k číslům pojí, stojí za nimi aneb před nimi aneb opakují se i při větším čísle i při menším. Kře- sťané skáceli dreves dvacet. Rkk. Vzdélí byl na dvacet čtyřicet loket. Háj. V ze- manském lánu svobodném bude 4000 brázd a 500 brázd. Svěd. — 19. Formy pří- klonné jako jsou mě, mi, tě, ti, se, si a j. nikdy nestojí na počátku věty. Rovněž tak se za jinými klade slovesný tvar prý. Vz Já, Ty! Se, Prý. (Zk. S. 682. a násl.). — O pořádku slov vz více a více příkladů v Zk. S. 680.-688.; Zk. Ml. II. 142.-144.; Brt. S. §. 519., 520.; T. 303.; článek Vo- dičkův v Listech filolog. 1876. 256.-273., článek Hylmarův v Poslu z Budce 1880., Brs. 2. vyd. 227.-230., Kra. 2. nový běh 171. a násl. O s. na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878. 29.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011