Vzrost
Vzrost, u, vzrůst, gt. vzrostu, m. = při- bývání velikosti, der Wuchs, das Wachs- thum. V. jest přibývání hmoty a objemu ústrojného těla následkem vývoje životního organismu jeho v celku i ve všech jednot- livých částech. S. N. Vz tam více. V. člo- věka. Jel. Vysokého vzrostu. D. V. a pro- spěch v ctnostech bráti. Ros. Oni sami v živnostech znamenitého vzrostu nadáti by se mohli. Nar. o h. a k. — V., das Auf- wachsen, die Statur, Konstitution, der Auf- schwung. Doba vzrostu, v. listu, der Blatt- wuchs, Šp., v. obloukový, der Bogenwuchs, Sl les., těla, die Konstitution des Leibes; v. do délky, das Längenwachsthum; v. tr- pasličí, microsomia. Nz. lk. V. vlasů, Us., literatury. Mus. 1880. 207. Prve než vzrost vzal. Vrat. Purkrabí, těžící z ustavičného vzrostu městských živností. Ddk. II. 372. Vzrůst bralo množství věrců. Sš. Sk. 58. Aby v. brali ve víře. Sš. II. 193. Vzróst dává Bóh. ZN. Mieše krásu a vzróst. GR. Pohanka malá vzrůst dává ovsu. Us. Tč. — V. = co vzrostlo, rostlina, das Gewächs. Reš.