1. Zákon
1. Zákon, a, m., z kon (konati). Schl. Z. = ustanovení, nařízení, lex, das Gesetz. Ž. wit. 77. 1. Bezeichnet konb den Anfang der Handlung, bedeutet z. den Schluss o. das Resultat derselben; in specieller Bezie- hung ist konati traetatio forensis, die Ver- handlung, daher z. das Resultat dieser Ver- handlung, der Vertrag, daher konnte arca foe- deris mit stan úmluvy übersetzt werden u. noch im Půh. brn. 1406. wird z. und úmluva als identisch gebraucht. Vz více v Gl. 378., Sbn. 296., 305., 730. Z toho z-na (= z té úmluvy), co by mělo na páté léto na 30 hř. úroka míti. Půh. II. 29. Z. jest právní pra- vidlo stanovené státní mocí. Exc. Z. boží, V , Št. Kn. š. 4., církevní, světský, městský, Jg.; z-ny božské, lidské, občanské, trestní, soukromého práva, veřejného práva, abso- lutní, hypothetické, vz více v S. N.; z. ná- silný, Šm.; pozdější, později vydaný, dopl- ňovací, dokládací, přírody, přirozený (Vš. 571.), psaný (Vš. 571.), daný, platný, Us., domovní, RZ., J. tr., zdravotní, k ochraně osobní svobody, z. o očkovaní, o moru a p, Us., přírodní, postižný (Repressiv-), vo- lební, volicí, směneční, navržený, předložený, o živnostech, o řemeslech, o průmyslu, o stě- hovaní-se ze země, o manželství, o obchodu, Z. tr.; zrušený (lex abrogata), základní (1. fundamentalis), mravní (l. moralis), zastaralý (obsoleta), libovolný (positiva), zapovědací (prohibitiva), o přepychu (sumptuaria), při- rozený (naturalis), Rk., uvozovací (Einfüh- rungs-), o výsadách, Šp., školní, obecný, specialní. Z. o komoře tržební, Handels- kammergesetz, řádný (organický, organisches G.), manský, Lehens , myslivní či o mysli- j vosti. J. tr. Zákon podobnosti, das G. der Aehnlichkeit, z. posloupnosti, das G. der Aufeinanderfolge, z. odpornosti, das G. des Widerspruches, z. neroznatelnosti, lex in- discernibilium, z. nerozeznanlivosti, lex indis- cernibilium in Bezug auf das denkende Subjekt, z. příčinnosti, das Kausalgesetz, Nz , z. spolkový, Vereins-, patentní, Patent-, celní, Zoll-, cechovní, Zunft-, o odvádění daně, Steuererhebungs-, o mincovních lístcích,; Münzschein-, mýtní, Mauth-, o státním dluhu, Staatschulden-, o dani, Steuer-, o kvotě, Quoten-, kolkový, Stempel-, o lichvě, Wu- eher-, Šp., o povyšování (při vojsku a j), Betörderungs-, Avancement-, branný, Wehr-, Dch., z. o uzavření, Sperrvorschrift, Nz. lk., obřadný, lex ceremonialis, Ceremonienvor- schrift, Šd., o četnictvu, Čsk., milosti, lex gratiae, das Gnaden-, Šd., obchodní, Handels-, přísný, válečný, Martial-, z. vděčnosti, Mus. 1880. 486., Webrův z. psychofysický, z. současnosti, kontrastu, vybavení, zachování, představ; psychologické z-ny sdružnosti. Dk. P. 12., 45., 46., 49., 99., 120. (Pdl.). Z. božský, das göttliche G., lex divina, jest buď přirozený, das Naturgesetz, lex naturalis, bud kladný či zjevený, das positive G., lex positiva divina a tento buď předkřesťanský buď křesťanský; křesťanský pak zove se též nový, z. víry, milosti, svobody, lásky, evan- gelický. MP. 8.—11. Z. přirozený v theologii = z. mravnosti, člověku co mravní bytosti vrozený. Z. přirozený jest člověku vrozen = člověk nabyvší sebevědomí bezprostředně hned na jisto ví, že jest rozdíl mezi dobrým a zlým. Ib. 9. Z. lidský = od lidské vrch- nosti daný, das menschliche G., lex humana, jest buď církevní, das kirchliche G., lex ecclesiastica, buď občanský, das bürgerliche G., lex civilis. Ib. 11. (Hý.). Z. písemný, pí- semný staré úmluvy ; z. na n. v srdci napsaný. Sš. I. 36. Z. pleťový, pleťský (vz Pleťový); Konec, cil, účel, záměr z-na. Sš. I. 81., 108. Z. vespaný či vrodilý; z. hříchu = zlá pochoť a pochotivosť a veškera ta člověka ke zlu náklonnosť. Sš. J. 19., 148. (Hý.). Datel (v MV. nepravá glossa, Pa.), vydavatel, Br., dání, vydání, D., Návrh, schválení, stvrzení, zahájení, přestoupení, smysl, rozum, Šp., doloženi, případek, znění, přestupek, text (slova), článek, litera, neznání z-na. J. tr. Zákona nosič, legislator, der Gesetzgeber. Ž. wit. 83. 8. Z. uložiti (z-ny ukládati); z-nem zapověděti; to jest proti z-nu a právu. V. Z. dáti, dávati, činiti, někomu poroučeti, potvrditi, přibiti, do mědi rýti, Us., usta- noviti, vyzdvihnouti, zkaziti, Chmela, před- pisovati, Berg., zrušiti, Sych., přestoupiti, Us., vykládati, vyložiti, schváliti, stvrditi, znáti, předložiti, navrhnouti, textovati, obe- jíti, překrucovati, převrátiti, vykonati, vy- světliti, objasniti, J. tr., dle litery, dle smyslu vykládati. Šp. Napravení navrženého zákona, das Amendement eines Gesetzvorschlages; Z. zní v tento smysl, das G. lautet also; Obnoviti úctu k z-nu, die Achtung vor dem G-ze erneuern; Kommisse v příčině z-nů, Kommission in Gesetzsachen. J. tr. Mimo z. postavený, vogelfrei; Dokud z. trvá, jest, má platnosť; Z. jest v plné platnosti, das G. steht in voller Kraft. Dch. Z. zůstal v plat- nosti. Šp. Něco v zákon přivésti, něčeho z. ukázati, etwas auf ein Gesetz zurückführen. Nz. Z-na zhoštěný, bezzákonný, exlex. Sl. les. Z. stanoviti, rozrušiti, Mus. 1880. 487., za- raziti. Pal. Rdh. III. 238. Z. zavazuje, váže (ve svědomí) tužeji, volněji, podlé důležitosti věci a podlé úmyslu zákonodárce; Z. pomíjí: prostým přestáním (cessatio), úplným (abro- gatio) neb částečným (derogatio) zrušením, odvykem právním, jenž odporuje zákonu, o který běží (desuetudo), platným promi- nutím (dispensatio). MP. 13.—15. (Hý.). Vý- klad z-na lidského může býti. trojí, totiž: přesný či authentický, die authentische In- terpretation o. Auslegung, interpretatio au- thentica, zvykový či obvyklý, die usuelle I., int. usualis, učenecký či doktrinalní, die gelehrte o. doktrinelle I., int. doctrinalis (soudcovský, die richterliche I., int. judici- alis), MP. 14. Z. ten není člověkem vymyšlen, nébrž jemu dán hned s bytím jeho; Kladný z. židů, jehož výroky židé se spravovali; Dílo z-na = pravidla, ustanovení, příkazy, požadavky, předpisy z-na; Naráží na psaně vydaný židům z. Sš. I. 37., 38. Každý výjev z-na; Pro převahu z-na údového; Konec zajisté z-na jest Kristus; Poznání z-na a tresti jeho; Ale kterak se povahuje z. ke slibům Abrahamu učiněným; Ješto oni (po- hané) také aspoň přirodilý z. měli; Vydán byl z. pro skrocování, odvráceni přestupků, zabránění jim a pro ohražení od nich; Aby již z toho dočasnosť zákona patrna byla; Z. má do sebe oživnou moc; Syn boží měl i podroben i podčiněn býti zákonu, jenž lidu israelskému byl uložen; Židé jarmo a manství z-na podniknouti musili; Štěpán za tou příčinou o vývoji zákona a jeho v Kristu vrchování mluví; Kteří jste přijali z. na zřízení andělů; Nyní vyzdvižen jest zákon onen; Aby závaznosť z-na pro nepřátely tím více vyznačil; Podrobil se Pán z-nu v tom. Sš. 1. 81., 83., 107., 109., II. 36., 39., 40., 45., 51., Sk. 75., 87., 124., J. 181., L. 38. (Hý.). Výminky, pode kterými skutečné a celé plnění z-na mravného by se dálo; Z. tento člověku přirodilý dobře uznávali a osvědčovali pohané; Cicero mluví o ne- psaném z-nu přirozeném, jemuž jsme se ne- učili, jehož jsme nepřijali ani se dočetli, nébrž od přírody uchopili, vážili, vyslovili, k němuž jsme nebyli cvičeni nébrž učiněni; Vysvětlení zákona onoho vrozeného, jakožto vývoj a závitek jeho; Z. ten komu vyjá- dřiti; Apoštol ještě jiné svědectví o vrozeném 297* zákonu mravném uvádí. Sš. I. 38. Vyučen jsa ze z-na; Maje obraz vědy a pravdy v z-ně; Který z-nem se chlubíš, přestoupáním z-na zneuctíváš; Jsi-li však přestupitelem z-na; Jestli tedy neobřezek (pohan) přiká- zání z-na ostříhá; Z. plniti; Přestupník z-na; Židé spoléhali či spočívali, dověřovali se, důvěru skládali na z.; Z. míti, znáti; Z-nem o tom vzděláni a vycvičeni jsouce. Sš. I. 39. Všeliká váha na zachování z-na záleží; Z-na přirozeného šetřiti; Z. přirozený zachová- vati; Z. psaný; Z. starý holou literou byl. Sš. I. 40. Proto ze skutků zákona nebude ospravedlněno žádné tělo před ním, nebo skrze z. děje se poznám hřícha. Sš. I. 43. Připisuje apoštol z-nu tu moc, že z něho pochodí poznání hříchu; Z. mravný; Skutky z-na = skutky, které se podlé předpisů z-na stávají t. j. vně se zákonem se shodují; pouhé sjednávání-se se vněšnými požadavky z-na. Sš. I. 44. Tak vněšně, toliko odtaženě a odloučeně považovali židé z. sobě Bohem daný; Skutky z-na = skutky se z-nem vněšně schodné a shodné; Z. dává poznání hříchu dvojako; Z. přirozený náruživostmi a žádostmi zlými zatemněn, omdlen a omráčen bývá; Zdaž tedy z. rušíme skrze víru? Kromě z-na, bez spolupůsobení z-na, nezávisně od z-na. Sš. I. 45. Veškeren z. tam směřoval, aby cestu tu zvěstoval, ohlašoval, naobra- zoval, připravoval, nebo konec zákona byl Kristus; Z. nejenom učil, nébrž spolu také o Kristu věštil a prorokoval; Tak Pavel jednotu obého z-na hájí. Sš. I. 46. Vyloučen z-nem víry; V té straně z. onen, ač proti účelu svému, dával židům nějaký namětek chvály; Z. starý rušiti. Sš. I. 49. Tím co učí se podstata starého z-na neničí, nébrž pravé odnášení, pravý poměr, pravý účel a záměr jeho potvrzuje; Novým z-nem nauka starého z-na zdokonalena, proroctví jeho vyplněna, obrazy jeho uvěcněny, celý řád spásy v-starém z-ně navěštěný v novém z-ně uskutečněn. Sš. I. 50. (Hý.). Někoho zákonem vázati. Us. To čelí proti zákonům. D. Z-nem něco obmeziti. Har. Od z-na se vzdáliti. Br. Z-na se zhostiti. Kram. Proti z-nům jednati; podlé zákona. D. Po z-nu souditi, něco či- niti. On jest z-nem zavázán to učiniti. Kom. Žena muži živému zákonem jest přivázána. Br. Z-na ostříhati. Z-ny dává buď mocnář sám aneb vzdělávají se od poslanců na sně- mích a potvrzují se od panovníka. Pt. Z-nům nějaký rozum dávati; kniha z-nův (zákon- ník); znalý, povědomý z-nů; zběhlý v zá- konech; neznati z-nů; z-nu protivný, od- porný; z. v skutek uvésti; z-na nešetřiti; činiti něco proti z-nu, z-nu na odpor; z. vejde ve skutečnost, v platnosť, v moc; dáti z-nu jiný smysl, převrátiti z. v jiný smysl; do vyjití, do vydání z-na; dokud z. nevyjde; dokud z. nebude k místu a konci přiveden. J. tr. Z-nu moc odníti, ein Gesetz ausser Kraft setzen; z. má zůstati v moci, hat in Kraft zu verbleiben. 1852. Podlé z-na se nařizuje; z. nabyl, pozbyl platnosti. Šp. Z. vstoupí do života, lépe: z. vejde ve skutek, nabude platnosti. Šb. Ve smyslu z-na se nařizuje, lépe: po zákonu, podlé z-na se na- řizuje. Jv. Ale zase ak to nevykonáš, syn smrti si. Taký u nás z. Dbš. Sl. pov. III. 12. Z. se nesmí státi hastrošem nastraženým, by dravé ptáky děsil a nepohnutě čekal, až by zvyk jim ze strašidla bidlo udělal. Shakesp. Tč. Královské slovo zákon. Us. Tč. Ty člo- věče zakon mivaj a v patek masa nejidaj. Sš. P. 787. Obejití z-na o posloupnosti podlé stáří zmařeno Přemyslovci samotnými; Ná- rodu svému z-ny hlásal, jimiž nová doba ve společenském životě měla býti zaražena. Ddk. IV. 5., 275. Z. provolati. GR. Život svůj z-nem jeho řídí; Jestližeť pak váš ten z., jímž se tak hrubě nadýmáte, tomu učí? BR. H. 33. 375. b. Z. Hospodinóv neposkvr- něný obracije duše. Ž. wit. Až se mezi vámi skoná manželství podlé zákona. Kat. 576. Ale k manželství jemu povolila podlé z-na. Št. Slibuje z. a spravedlnost i pokoj sv. církve zachovati i plniti. Výb. I. 555., 598. Kázal pravdu i z. boží. Arch. III. 185. Aby- chom vedli víru a z. řádu křesťanského. Arch. III. 212. Byla jest v člověku živosť bez umřenie, nebyla v něm protivnosť zá- kona těla a zákona vóle. Hus II. 431. Z. věčný ne vedlé vuole lidské proměnědlný. Hus. III. 194. Ktož zatvrdí ucho, aby ne- slyšal z-na. Št. Kn. š. 5 Darmo z. psáti, nemá-li se zachovávati. Šd., Pk. Kdo z. vydává, nech ho první zachovává. Šd., Pk. Vždy přidrž se z-na dvého, čiň dobře a varuj se zlého. Hkš. Z-nu nepřečká tupitel, ale plnitel; Přísný z. vinníky množí. Bž. Mnohdy jsou prospěšnější příklady než z-ny. Šd.-Cf.: Málo platny ploty (zákony), přes které se leze. Č. Potřeba zákon ruší. Pr., Č. Zákon jak zvon; kdož ho slyší, nebíje-li srdce ? Č. Vz Právo, Základ, Ukázka. O z-nech základních koruny české vz S. N. II. 315. — Z. = pravidlo, princip, die Regel, Vor- schrift, das Princip. Zákony, kterými uma básnická se spravuje, vykládá metrika a poetika; z-ny řeči nevázané stilistika a rhe- torika. KP. 1. Zákony fysické: Amp?- reův, hydrostatický, lomu světla, Mariottův, o působení strojů, Ohmův, páky, trubic spojitých, chvění strun, chvění vzduchu v píšťalách, odrazu světla, pádu. Vz KP. H. 230., 38. a 96., 137., 57., 24., 219., 21., 97., 282., 308. 129., 43. Z. Doveův. Vz KP. III. 362. Z. množných proporcí, při slučování dle objemu, z. stálých poměrů v lučbě. Vz Šfk. 9., 703., 720., 8., 700. Z. o tlaku a protitlaku. Dch. Mathematickou formou vy- tčená souvislost' mezi drahou a dobou slove zákonem. Mj. 152. Z. správnosti jest hlavní pravidlo veškerého počtářství. Šim. 12. Z. Archimedův, Daltonův, slučnosti, množných poměrů, Gesetz der Vielfachen, výtvarný, das Bildungs-. Mj. 113.-115., 24., 25., 426. (Pdl.). Z. zachovávání hmoty. SP. II. 84. Z. kommutativní, distributivní. Stč. Alg. 60. Z. ploch, úměrnosti, planetarní z-ny Kep- plerovy, zachování sil, z. větrný Bays-Bal- lotův, morfologický, z-ny životopytné či bio- gické. Stč. Zrnp. 163., 234, 261., 274., 591., 742., 805. (Pdl.). Z. fysikalní, závislosti, gravitační Newtonův, z-ny Kepplerovy, z. tření, odrazu světla. ZČ. I. 4., 5, 9., 183., 262., III. 35. (Pdl.). Z. odpornosti, proti- řečnosti (principium contradictionis), vy- loučeného třetího (p. cxlusi tertii intra duo contradictoria), jednorodnosti (p. homoge- neitatis), tožnosti (p. identitatis), dostateč- ného důvodu (p. rationis sufficientis), po- dobnosti, posloupnosti, spolubytnosti, od- pornosti, možné srovnalosti, pokračování, postoupnosti; Z. lenivosti, setrvačnosti (lex inertiae). Rk. — Z. = starý, nový. Písma, knihy starého a nového z-na. V. Ustanoveni oběti nového z-na (svátosti oltářní). Dch. Co tresť starého zákona stanoví. Sš. I 37. Dsky z-na, die Gesetztafeln. BR. II. 759. b. Což psáno jest v knize zákona; Kdež pří- strojný a přípravný ráz z-na starého místněji provodí. Sš. II. 30., 41. (Hý.). Což proti první dště (desce) z-na čelí. BR. II. 496. b. Kázáním a naučením nového i starého z-na. Živ. Karla IV. Člověk ze starého z-na (kdo trvá při starých obyčejích a při starém kroji). Us. Kšá. Starého z-na knihy. Št. Kn. š. 1. — Z. duchovní, řád, řehole. Z. sv. Be- nedikta. Dal. Do z-na přijatu býti. Zák. sv. Ben. Svój z. dobře rozplodil (sv. Prokop); V svatého Benedikta zákoně. Hr. rk. 3., 11. Proč ty z-na (řádu mnišského pravidla) žádáš? Hr. rk. 11. Do praedikatorského z na šel. Pass. 351. Mistr najvyšší zákona křížovničieho s hvězdú; Markéta z Warten- berka, jeptiška z-na sv. Františka. Arch. I. 425., III. 511. A v tom prvém a nehodném kusu sú nynie mnozí kněžie a zákonníci, jenž se chlubie životem z svého z-na; Kto chce dobre bydlo mieti, slib se do z-na (do kláštera) jíti. Felices, qui claustra se- quuntur. Hus. I. 309., 428. Mnozí pro pecen (do z-na se dají. Hus. Panna oblečena do z-na v klášteře krumlovském. Břez. 247. — Z. manželský = stav. V z. sv. manželstvie vstúpil. Pass. 329. — Z. = úrok, der Zins. Byl z. svatojirský a svatováclavský. Z 15. stol. Mtc. 1875. 151. Platil svého úroku ne- bolito z-na z ? lánu 11 groši. 1504. (Bdl. Obr. 26.).