-em
-em. U jmen v -em ukončených vysouvá se ve všech pádech se samohláskovou připonou se počínajících e: nájem — nájmu atd. Kz. Ale slova objem, sněm, lem, tem atd. mají v gt. objemu, sněmu, lemu, temu. — -em je koncovkou instr. sg. sklonění muž.; a střed. a dat. pl. V. sklon. (Kosť): hadem, mužem, slovem, polem; kostem. V obec. mluvě: kostím, ve vých. Čech. kostim. Jir. — Místo i v I. os. sg. praes. na Slov.: milujem (miluji), pijem (piji), mužem (maži). Šb.