Jezero
Jezero, lit. ežeras, pr. assaran. Mkl. aL. 7., 9., 268. Cf. KP. III. 357., Vlšk. 497., Mkl. Etym. 105. J. = stojatá voda většího objemu povstalá, nadržená od přírody beze všeho umělého přispění. Blř. V MV. pravá glossa. Pa. J-ra vodná, stagna aquarum. Z. wit. 106. 35. J. říčné = kterým řeka protéká. J. Lpř. J. pramenité, buď do kte- rého voda řekou ani nevtéká ani nevytéká aneb z kterého voda řekou vyteká, ale ře- kou do něho nevtéká. Blř. Cf. Kram. Slov. J. vodné. Žk. 95. a. Jezerečko vyschlo, rybky vyskákaly; U našeho j-ra stojí lipka zelená; Okolo Mutěnic hluboké jazero, ono nezamrzlo, rybáři ho lovjá, aj drobné ry- bičky, co po kraju choďá. Sš. P. 299. 369., 373. Ta strúha zavierá v sobě dvě jezeře, Martinov a Tišina jmenované. List. hrad. 1482. Té. Vysušovatel jazier. Dbš. Úv. Z. — J. = skály u Skryj. Jsfk. V J-rách, sam. u Sudoměřic. — J, ves u Benešova v Bu- děj., Blk. Kfsk. 560., Sdl. Hr. IV. 302.; my- slivna u Kralovic, u Roudnice a u Ada- mova; mlýn u Dobříše; ovčárna u Lubence. PL.