Obor
Obor. Bž. 225. Oborem. Aby lid oborem od far odvrátili; Kněží dali se oborem ve všelijaké rozkoše. Krnd. 1., 2. — O. = okrslek; působiště. Nekonečný o. světový. Kod. Vzdušný o. zemský; Intertropický či meziobratníkový o. passantní, ektropický či mimoobratníkový o. větrný; o. monsunů či monsunový (asijský a austrálský). Vz Stč. Zem. 252., 641.-643. Poloměr oboru přitažnosti = vzdálenosť toho bodu od slunce, v němž vzájemná přítažnosť dvou oběžnic jest stejně veliká. Stč. Zem. 269. O. prů- myslu, působnosti, Posp., jazyka českého, věd přírodních, dějepisu atd., Mus. 1880. 379., 384., myšlének, Mour., duševní, Mus., hudební, Hud., bádání, vědy, vědecký. Mus., Pdl. O. působení svého rozšířiti. J. Lpř. To jest mimo o. naší knihy. ZČ. Hlas lid- ský dělí se na dva obory či registry tonů. Fr. Chlum. XI. — O., obůr, oborané pole. Na O-řích, pole u Kloušovic na Tábor. Role byly rozděleny na tři obory, jeden byl k setí podzimnímu, druhý k jarnímu a třetí k úhoru. Sdl. Hr. I. 43. (18.). O = oborání. V Litomyšlsku se pole na tři obory vzdě- lávají, t. j. třikrát se oře na obilí a čtvrtého roku se nechává pole úhorem ležeti. Jir. Na Oboře, časté pojmenování pozemků. Sdl. Hr. I. 18. — O., bra, m. = obr. Slov. Šd.