Ocel
Ocel, e, m., lépe: ocel, i, f.; ve vých. Čech. m., Šb., v již. Čech. f. a tam: dle Daň. Kts. Vz také : -el, a e (o tom, že se zde e ne- vymítá, gt. ocele, ne: ocle). Der Stahl. Že- lezo několikrát zakalené o. slove. Kom. O. je měkká, houževnatá, pevná, pružná, jestli z peci vyňata byvši pomalu vystydla; pakli rychle ochlazena byla, je tvrdá a křehká. Vz Železo. Bř. O. litá, damaskovaná, cementová, damasková ; o. vydělávati. Nz. O. damaskový svařením železných a ocelových prutů zdě- laný je velmi tuhý, tvrdý a pružný ocel Vys. O. kovaná, Rk., litá n. ocelová litina, mlýnská, anglická,innerberská, krajinská. Sp. O. k vydlabování, hladicí n. k hlazení, k ja- snění (Polierstahl), k točení z hruba (hrubo- toč, Schrott-), špičatý, Sp.; o. anglická, křehká, hustá, soudková, drobného jádra, Vys., ce- mentová, holová, jadrná, jedlová, manganová, na pera k vozům, nožířská, oblá, pilnikář- ská, pružná, sprostá, svazková, švarzenberská, wolframová, vydělaná. Kh. Oceli jadrné na ostří užívají. V. O. u kartáčníka, k vytáčení (u soustružníků), šocovičný (Linsen-). Jg. Pec zkouší oceli při kalení. Br. Tvrdý jak ocel. I). Ajta Jaroslav jak orel letě! tvrdú ocel na mohúcech prsech, pod ocelí chrabrosť, udatenstvie. Rkk. .05.