Laloch
Laloch. Vz Slov. zdrav., Mz. v List. fil. 1882. 187., Mkl. Etym. 160., Bž. 52. Laloky zvieřetcie nesú v sobě pokrm. BO. Prste- nem čelo volovo udeří i nožem lalok čili hrdlo prořeže. Koll. IV. 131. — L. = měch, pytlík k stáčení, der Blasbalg, Füllsack. Suk. — L., die Pelzverbrämung am Damen- pelze. U Místka. Škd. — L. v bot. Cf. Čl. Kv. XXL, Slb. XLIII., Rst. 435. — L., ne- bozez s lalokem. Us. Pdl. — L. = žabra. Polap ryby za laloky. BO.