Ucho
Ucho. O pův. cf. Gb. H. ml L 22. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 16. nn. O skloň. u Li- tovle a na Žďársku vz Brt. D. II. 117., 254. Najedl se, až za ušima praskalo. Cejč. Hledík. Daj si uši vystriekať; Počúvaj ušami, nie zadkom. Slov. Nov. Př. 374. Sedí si na ušiach (nečuje). Phľd. 1894. 257. Dávno sem na to u. vlíkl (to pozoroval). Bl. Gr. 225. — U. sudlice = hák n. rameno nože. Wtr. Krj. I. 277. Cť. Sudlice. — U. Uši = zalcroucené konce koryta rezačky. Brt. D. II. 454. — U. voll, volské, volovo, babí, rostl., vz Volí ucho (3. dod.). — U. sviňské = jitrocel větší. C. Brod. Nár. list. 1896. č. 244. feuill.