VytáhnoutiVytáhnouti, vytíhnouti, ul, ut, utí; (zastr. vytahu), táhl, tažen, ení; vytáhati, vytáhá- vati, vytahovávati, vytahovati = vyndati, vytrhnouti, vyrvati, aus-, herausziehen; vy- vléci, odříti, oddělati, stáhnouti, das Fell abziehen; sužovati, schinden, die Haut ab- ziehen, aussaugen; dověděti se, entlocken, auskundschaften; vybrati, vypsati, Auszug machen, ausziehen, herausschreiben; rozpí- nati, táhna zvětšiti, ausrecken, ausdehnen, ausweiten, ausziehen; vyzdvihnouti, aufzie- hen, heben; ven vydati, podati, herausstrek- ken; vyjíti, ausziehen, ausmarschiren, ab-, aufziehen, aufwinden. Jg. — abs. Vojsko již vytáhlo (odešlo). Us. Pták vytáhl, stand auf, stieg auf. Šp. Vytáhnouť! ausrücken! Čsk. On vytáhne, šp. m.: se vystěhuje. Brt. Ty znáš vytahovať (rozumy = vyzvídati)! Us. Šg. — co: vodu, louh, kůži, železo, ránu, D.. kotvě, sklenici n. korbel (vypiti), vlhkosť, vláhu, mokrosť (vysušiti), V., luk (napíti), Jg., meč, V., obočí, Jel., stavidlo. Us. V. plachty, boty, střevíce, rukavičky (rozšířiti); Sotva paty vytáhnu, hned uteče; číslo zástavního listu v.; motouz dobře v. Us. Dch. V. břímě. Nz. Kam Němec přijde, každý hřebík vytáhne. Šd. exc. Vytiahne šablu a přetiahne si ju po ocielke. Dbš. Sl. pov. I. 517. Pán do kapse sáhl, tři dukáty vytáhl. Ps. slez. Šd. V. těsto zavináčové. Šp. V. korouhev (aufhissen, aufziehen). Posp. V. kočárky (práti). U Přeštic. Lg. Sv. Juří vytáhnul kopiju a prohnal jí hlavu až na druhú stranu; Milý se obrátil, vytáli dvě pistole, dal ránu do koňa, druhou dal do sebe; Dyž sme tě, dudáčku, vytáhli, ničky nám zadudáš na dudy; Ach rybáři, rybáři, vytáhněte rybu mému srdcu libú; Jak po- najprv zatáhli, rybičku vytáhli; Já vytáhnu palášek a tebe probodnu. Sš. P. 40., 88., 152., 187., 694. (Tč). Čelo v. Jel. Enc. m. 12. Havéři vytáhli jakousi ženu mrtvou. Dač. TI. 22. Strom vláhu vytahuje. BR. II. 252. b. V. síť. ZN. —(co, koho) odkud. Někoho z vody, Us., meč z pošvy, V., hovado z kůže (oddělati). Ros. Div, že je z kůže nevytáhne (neodře). Ros. Ránu z ruč- nice; sud piva ze sklepa, D., něco z knih (vypsati), Ros., vodu z dolův, plech z olova, stříbro z rud. Vys. Psaní z kapsy. Us. Sotva paty z domu vytáhnu, už... Us. V. z města, z pevnosti. Us. Vody z bylin vytahovati. Slunce vytáhlo barvu z šatu. Šp. Když kněz Václav z Prahy vytěže. Dal. Plavené dříví z vody vytahovati. Us. Můj soused vytáhl dnes z bytu, šp. m.: odstěhoval, vystěhoval se. Slib z někoho v. (entlocken). Dch. Roz- umy z někoho vytahovati. Us. Šd. Vytáhl z bečky vína (mit dem Saugheber ausheben). Us. Šd. Je, jakoby ho z komína vytáhl (umazaný). Us. Šd. Vytáh šátek z kapsy. Er. P. 162. A když ju (z vody) vytáhli, žalostně plakali; A vytáhni z pošvy šablu a zetni mně moju hlavu; Za maló chvílu volala k Bohu, že vytahuje z krupice nohu; Vytáhne ho z pod lávky. Sš. P. 127., 532., 680., 745. (Tč). Nastane jemu zkoušeti ostří meče Petrova, jejž jsme počali již z pochvy vytahovati. Ddk. II. 445. Z knihy některá místa v. Mus. 1880. 290. Náboj z hlavně ručnice v. Šp. On ma z blata vytiahnul a ty si ma zase dnu strčil. Mt. S. I. 93. Z ro- dičů ničeho v. nemohli (dověděti se). Sš. J. 164. Pasovští z Malé strany vytáhli. Dač. I. 352. Kotvy z moře v. Pref. 502. Poně- vadž oni vedlé zákona hodně vola neb osla ze studnicě v svátek vytáhli sú, čím viece člověk z ďáblovy studnice v neděli móž bez porušenie svátku vytažen býti; Nebudú z propasti vytaženi; Až sú z marnosti světa tohoto vytaženi. Hus I. 121., III. 152., 156., 169. (Tč. ). Groš nespravedlivý sto jiných z kapsy vytáhne. Hkš., Tč. Dnes mě prof. N. vytáhl z latiny (zkoušel). Us. Kšť. — (co) kam: loď na sucho, D., na břeh. Lpř. Slov. I. 51. Vytáhl ho z bláta na sucho (pomohl mu z nouze). Prov. V. na picování (odejíti). Us. Zvon na věž vytáhnouti. Ml. V. k městu. Rk. Potom vytažechu na pole. Výb. II. 41. Vytáhli zbrojně na vrch řečený Špimberk. Dač. I. 50. Vytaže rybu na sucho. BO. V. na koho. Alx. 1121. Něco na světlo v. Us. Dobře věděl, že Honza mimo na proutky a do kostela nevytáhne z domu pat. Šd. exc. — co čím: vodu okovy, Us., štříbro kladivem na plíšky; sůl z kovů vodou destillovanou. Vys. Rybu udicí. Br. Kuchař maso hákem vytahuje. Kom. Barvivo zrnka líhem v. SP. II. 100. A nebol by ani kliešťami vytiahnul z neho, čoby len slova. Dbš. Sl. pov. I. 39. Skřipcem někoho v. Žer. 310. V. kůl vahou = pakou. Mor. Mřk. Ten člověk snažil se kouskem dřeva
olovo ze svého masa v. Tč. exc. Ktož chce ne- utonouti, musí provázkem vytažen býti. Hus III. 153. — co komu: zub, Sych., rouhačům jazyk, Kom., pardus (vybiti). Us. Na horkou hlavu přikládejte studené obklady, aby mu palčivosť vytáhly. Us. Šd. — co na kom. Vytáhl na něm dukát, Pref., tajemství (do- věděl se ho). Us. A co na nás vytáhne žid ve Slovákoch, šak mi to vytáhnem dole na Hanákoch. Sš. P. 531. Oni že nechtěli na králi v. nic nového, ale ani co prosouditi starého. Pal. Děj. IV. 2. 336. (Přistoupili k Petrovi), aby na něm vytáhli, zdali by se Kristus z platu vytahoval. BR. II. 77. b. — kde. V šíř a v dál sukno na rámech v. Us. Kůži na prkně. Us. Kapři v tom ryb- níku se vytáhnou (vyrostou). V. Pod po- stelí vytahovati (mésti). U Rychn. Brv. — Kram., Háj. — komu za co: za vlasy, Šm., za uši, bei den Ohren beuteln, zerren. Dch., Šd. On ti vytahá za uši, jak se patří a sluší. Brt. P. 186. — kam proti komu: v cestu proti někomu v. Flav. V. do pole proti nepříteli. Us., Výb. II. 41. Češi r. 1166. v žoldu vévody Fridricha proti mladšímu Guelfovi válečně vytáhli. Ddk. IV. 214. — (se, co) v čem. Vodu z dolů v kožich vy- tahovati. Vys. — po čem. On časně vytáhl po svých (tajně ušel). Ros. — se odkud — vylézti, vysunouti se, sich herausziehen; nechtíti nésti, podíl míti, sich herausziehen o. entziehen, sich herausschreiben. V-ti se z něčí moci, z poddanosti a služebnosti; z povinnosti Bohu se v., V.; v. se z platu, z poslušenství, z práce. Br. Vytáhl se z toho co had z kůže. Pk. A tudy kde mohouce vytahovali se z poslušenství Římanů; Které dítě může se z poslušenství k rodičům vy- tahovati? Sš. L. 47. Jan Podivický poháněl horníky k soudu k svědomí, ale oni odpor učinili pravíce se v tom osvobozeni a tak se z toho vytáhli. Dač. I. 29. Ale jakmile naléháno na volení osob, ježto by měly ve skutek uvésti sněmovní nálezy, že se z toho vždy vytahovali. Pal. Děj. IV. 1. 106. Z pod- danosti světské vrchnosti se v. BR. II. 78. a. Provaz, jímž se pravda ze studně vyta- huje, již divno se přetrhl. Us. Tč. — jak. Něco mocí v. V. Stříbro na plíšky v. Vys. Úroky nad hlavní summu v-ti. Kom., Br., Plk. Vojáci v parádě v-hli. Br. Válečnou mocí do Vlach vytáhl. Har. Mezi jinými za mrtvého ho v-hli. Prot. 357. Poběhnem, lidi, s hákama, vytáhnem dudáčka s dudama. Sš. P. 152. Oba bratři v úmyslu nepřátelském vytáhli proti sobě. Ddk. IV. 110. Vojínové vytáhli s muzikou, Us., při zvuku trub a bubnů s rozvitými prapory. Čsk. V. svou osobou (osobně). Šf. Táboři a sirotci v-hli ku pomstě takovým chvatem, že jízdní jejich za den a noc jen jedním krmením projeli 21 mil. Pal. Děj. III. 3. 51. — proč, Kdyby veliký trn uvázl v nohu knězi aneb šíp v prsy, rád by viděl, ktokolivěk by jemu z lásky opatrně vytáhl. Hus I. 241. — co kudy. Radšej by si dal jazyk von tylom vytiahnúť, než by som mal také hřiešné slo- vo vypovedať. Lipa I. 64. — kdy (s kým). A tak mne dobří lidé za jisto zpravují, že chtie nocí vytáhnúti do Němec. Arch. V. 331. A dávámeť věděti, že sme v tuto so- botu minulú na pole vytáhli proti nepřáte- lóm. Ib. l. 370. Vytáhl tedy hned po veliké noci se silným vojskem ku hradu a těsně jej sevřel. Ddk. III. 53. — se = protahovati se, sich dehnen, strecken; vyrůsti, aufwach- sen. Vz V. se kde. Či ešte spíš? Nespím, ale sa ešte vytahujem. Dbš. Sl. pov. I. 43. — se proč. Povím ti, za kterou příčinou se vytahoval (sich aus einer Sache heraus- ziehen). Sych.
