Hlahol
Hlahol, u, m., hlaholek, lku, m. = hlas, zvučení, der Hall, Schall, Ton. V. Slyším nějaký hlahol. Ros. Hlahol židovský. Pass. K zvuku a hlaholu trub se sběhli. V. V zezni hlahol trub i kotlóv. Rkk. 40. H. slov. V. H. po stěnách se rozléhal. Kom. Napodo- bení, paprsek, vlna hlaholu; hlaholu vodivý (hlaholovodný), schallleitend. Nz. — H. = ohlas, echo, der Wiederhall, das Echo. Kom. — H. = řeč, mluva, nářečí, die Sprache. V český hlahol z latinského přeložena, Berg. Zavolá srdcem z věrného h-la, Kat. 596. - - Alx. 1108. — H. = lid. Nařčení, kteréž jest jemu a skrze to vší české koruně i hlaholu če- skému připisováno. Arch. III. 182.