Osel
Osel, slov. osel a osol. Gb. II. ml. I. 59. Huď voslu na loutnu, osel slyší teď, ale žád- ného kochání z toho nemá. Rokyc. (Vlč. Lit. 192.). Bys vedl osla do Paříže, komoří z něho nebude. Sterz. I. 1001. Leze z něho o. = še- diví. Šml. II. 17. Bič sluší na koně, ohlav na osla a prut na hřbet blázna. Nov. Př. 213. — O. = mučící nástroj, 1—8 loket dlouhý, 5 lo-ket vysoký, bráněný. Vz NZ. III. 510. nn. — O. Krov na osla, Hängebalken. Chod. NZ. IV. 207.